V nejlidnatější zemi světa, kde kchuaj-c', neboli jídelní tyčinky "vynalezli", se tradice jejich používání datuje někdy do období před třemi tisíci roky. Stejně jako na starém kontinentě vidličky i jídelní hůlky si získaly oblibu proto, že usnadňovaly manipulaci s horkou potravou.
Dnes si jimi vkládá dobroty do úst skoro polovina obyvatel planety. Jejich hrdými přívrženci jsou vedle Číňanů odedávna také Japonci, Korejci, Mongolové a mnozí další, kdo byli ovlivněni čínskou kulturou.
Vzdálenosti se zkracují, kultury se navzájem ovlivňují a i našinci se s tímto stále ještě poněkud exotickým způsobem stolování setkávají stále častěji.
Není to nic obtížného, alespoň pro ty, kteří hůlky dobře ovládají.
Tyto nejjednodušší příbory v praxi fungují na principu páky. Jsou jakýmsi prodloužením lidských prstů. Zkušené ruce s nimi při jídle hravě provedou veškeré potřebné operace - sevření, porcování větších soust i závěrečné vyzvednutí k ústům.
Čínané, mistři nejpovolanější, tvrdí, že k dobrému zvládnutí dvou tenkých dřívek postačí pár hodin usilovného zkoušení. Jen je třeba se nenechat deprimovat počátečními neúspěchy. Odměnou pak bude dobrý pocit i obdiv Asiatů, jejichž charakteristické hospůdky teď rostou i v našich městech jako pověstné houby po dešti.
Pokud se vám používání tyčinek zalíbí, brzy poznáte, že existují zhruba dva základní druhy: čínské a japonské. Oboje mají horní část silnější a dolní tenčí. Avšak zatím co čínské tyčinky mají tenkou část plochou, japonské ji mají kuželovitou a nepatrně zaostřenou. Délka kolísá mezi dvaadvaceti a sedmadvaceti centimetry.
Někdy bývá horní část tyčinek čtvercová, aby se při položení na stůl nekutálely.
Bývají z nejrůznějších materiálů, nejčastěji ze dřeva, bambusu, kostí i ze slonoviny. Tvrdé černé tyčinky z ebenového dřeva s postříbřenými konci, nebo tyčinky z červeného dřeva připomínají současníkům dávnou minulost.
Aby se při používání neohýbaly, vyrábějí se při vysoké teplotě a nechávají se vyschnout. Lakované se zhotovují z bambusu nebo dřeva, přičemž lak přírodní barvy se nanáší v sedmi nebo osmi vrstvách. Takové se pak i lehce čistí.
Pověsti říkají, že čínští císařové, synové Nebes, dávali přednost tyčinkám postříbřeným. Měly prý tu výhodu, že neomylně zčernaly, jakmile se dotkly jedu.
Nedávno jeden japonský vědec vyhlásil jedení tyčinkami za velice účinnou a prospěšnou gymnastiku, protože je přitom zapojených 30 kloubů, 50 svalů prstů, zápěstí, rukou a ramenou.
JAK SE JÍ HŮLKAMI?
- první hůlka se umístí dolů mezi palec a ukazovák a při lehce skrčených prstech se opře o konec prsteníku
- druhá hůlka se uchopí mezi konečky palce, prostředníku a ukazováku
- zatímco prvá hůlka zůstává stabilní, pohybujeme druhou nahoru a dolů pomocí prostředníku a ukazováku
 První hůlka se umístí dolů mezi palec a ukazovák a při lehce skrčených prstech se opře o konec prsteníku |
