Krásná trať
Úsek železnice z Vrútek do Banské Bystrice totiž protíná Starohorské Vrchy a patří k nejkrásnějším na celém Slovensku. Trať se vine jako had mnoha tunely a viadukty a my se nemůžeme odtrhnout od oken našeho vláčku.
Maličké nádražíčko v Dolnom Harmanci nás vítá v pátek po poledni hřejivým sluníčkem a kromě naší malé čtyřčlenné výpravy vystupují z vlaku už jen tři další turisté a jeden místní osadník.
Vzhůru na hřebeny
U rozcestníku si upravujeme batohy s výbavou a jídlem na tři dny (17kg se pronese) a vyrážíme po žluté značce vstříc hřebenu.
Cílem naší první etapy je horský hotel Kráĺova studňa v nadmořské výšce 1300m, v jehož blízkosti chceme přenocovat. Značka nás nejdříve vede po silničce dlouhou Bystrickou dolinou podél bublajícího potoka kolem bílých vápencových věží.
Přestože se zdá údolí na mapě nekonečné, cesta nám v družném hovoru rychle utíká a za necelé dvě hodinky přicházíme k Panské kolibě. Tady si vedle uzamčené lesácké chaty u stolku s lavicemi dopřáváme krátký odpočinek a mírně odlehčujeme našim zásobám.
V tomto místě končí asfaltový povrch silničky a dál už vede jen prudce stoupající těžko sjízdná lesní cesta. Během hodinky se mění počasí, začíná drobně pršet a my jsme rádi, že vcházíme do horského hotelu Kráĺova studňa.
| Masiv oblasti Velké Fatry se táhne severojižním směrem a navazuje na jižní a jihozápadní část Starohorských vrchů a západní část Národního parku Nízké Tatry. Na severozápadě sousedí s Národním parkem Malá Fatra. Z hlediska administrativy spadá oblast do okresů Banská Bystrica, Ružomberok, Turčianské Teplice a Martin. Významným turistickým a lyžařským střediskem jsou i Donovaly, které leží na rozhraní Velké Fatry a Starohorských vrchů. Nejvyšším vrcholem hřebene je Ostredok (1592 m). |
Úkryt před deštěm v Kráľově studni
Romantický název jakoby ani nepatřil k šedivé kamenné budově s tmavými chladnými chodbami, která má svůj socialistický vrchol dávno za sebou a čeká, zda ji náhodou nepotká celková a nevyhnutelná rekonstrukce.
Náladu nám zvedá půllitr piva, které si musíme vyzvednout v okénku, protože obsluha už v tuto dobu asi nefunguje. Z vedlejší místnosti k nám doléhá hlahol skupiny myslivců, kteří zde při pálence nejspíš probírají poslední lovecké úspěchy. Podle intenzity zábavy museli ulovit nejméně obrovského medvěda!
Déšť neustává a my řešíme problém dnešního noclehu. Stan se nám v houstnoucím lijáku příliš stavět nechce a také noc v zaprášeném pokoji /i když jen za 150,-Sk na osobu/, který nám ochotně ukázal vedoucí, nás příliš neláká.
Naše rozhodování při dalším Zlatém bažantovi paradoxně řeší snaživý šéf podniku, který vidí naši neochotu zůstat a dává nám tip na nedalekou bývalou konírnu, kde se dá prý v podkroví solidně přespat. Bereme tedy batohy a přebíháme mezi kapkami k polorozpadlé budově vzdálené asi 200 metrů.
Nocleh ve stohvězdičkovém hotelu
Po zdi šplháme přes rozbitý štít na půdu a opravdu zde nacházíme čistou podlahu pod kupodivu zachovalou střechou. Trochu zde sice profukuje, protože oba štíty jsou rozbité, ale zato jsme na čerstvém vzduchu.
Už za světla čelovek vaříme večeři a pomalu se ukládáme do spacáků. Dost se ochlazuje, přestává pršet. Přímo ze spacáku otvorem ve štítu za chvíli pozorujeme oblohu posetou hvězdami a krásně se nám usíná v našem stohvězdičkovém hotelu.
Probouzíme se do chladného rána, opouštíme teplo spacáků a zahříváme se u syčícího vařiče. Doušek slivovice na zahřátí, horký čaj, něco ze zásob a ještě za šera hurá na cestu. Podle všech předpokladů nás čeká krásný den a také pořádná porce kilometrů. Máme v plánu dojít až na Smrekovici, což obnáší okolo deseti hodin chůze s plnou polní.
Stará konírna
Ledová koupel
Nabití energií svižně vyšlápneme v mrazivém ranním vzduchu do sedla Kraľova studňa, kde je možné doplnit zásoby vody a pokochat se výhledy z nedaleké Kráĺovy skály. Kousek od napajedla objevujeme dřevěnou kolibu, kde by se také dalo solidně přenocovat.
Shazujeme náš náklad, rozproudíme krev ledovou koupelí a vzápětí šplháme na vápencový masív Královy skaĺy (1377 m).
Na vrcholu chvíli v naprostém tichu překrásného rána vychutnáváme úžasnou scenérii pod námi. Je inverze, zlatavé táhlé hřebeny a bílé vápencové skály jakoby vystupovaly z bílého moře mraků v údolích, ranní sluníčko se pomalu vydává na svoji denní pouť a nám se vůbec nechce dolů. Ale čeká nás dlouhá cesta, sestupujeme proto k pramenu a pokračujeme hřebenem s výhledem na Starohorské vrchy.
Krásný výhled z Ostredku
Sluníčko pomalu rozehřívá naše ztuhlé klouby a cesta nám příjemně ubíhá. Přes vrchol Križná (1574 m) se za necelou hodinu a půl ocitáme na nejvyšším vrcholu hřebene Ostredku (1592 m). Viditelnost je neskutečná, v dálce rozeznáváme hřeben Vysokých Tater s majestátním Kriváněm, Nízké Tatry i nedalekou Malou Fatru.
Šlapeme v pohodě, hřeben je mírně zvlněný, žádné velké převýšení, a ta barevná paleta kolem nám bere dech.
Překonáváme vrchol Suchý vrch (1549m) a krátce se zastavujeme u stejnojmenné salaše, kterou lze také využít jako nocležiště.
Križná – rozcestník a výhledy až
na hřeben Vysokých Tater
Kultovní Chata pod Borišovem
Na rozcestí Kýšky se rozhodujeme, zda se zastavíme na Chatě pod Borišovem a nakonec volíme asi hodinovou zacházku k této již kultovní turistické chatě Velké Fatry.
Příjemná atmosféra této chaty, pořádná domácí klobása, dvanáctka Martiner a úžasná kulisa okolní krajiny dává zapomenout na tíhu batohů a nastupující únavu. Jaký rozdíl proti včerejšímu hotelu!
Dá se tu přespat za 100,-Sk, ale kapacita je omezena na 25 lůžek. Chvíli zápasíme s myšlenkou ještě narychlo vystoupit na vrchol Borišova (1509 m), který se zvedá nad chatou, ale máme před sebou ještě dlouhou cestu.
Na vrchol Rakytova
Po tomto více než příjemném posezení nám výstup na vrchol Ploské (1532 m) trochu bere dech, ale brzy se opět dostáváme do tempa. Míjíme pozoruhodný geomorfologický vápencový útvar Čierný kameň obklopený hustým lesem a přicházíme do Rakytovského sedla, kde volíme krátkou zastávku před prudkým výstupem na vrchol Rakytova (1567 m), který obnáší skoro 300 m převýšení.
Ze sedla nás cesta napřed provede zajímavou skalní bránou a pak už supíme pod svými batohy k vrcholu. Těšíme se na vyhlášené panoráma Rakytova, které patří k nejkrásnějším v celé Velké Fatře. Bohužel už během výstupu se z jihu začíná tlačit oblačnost a mlha, takže výhled začíná být značně omezen.
Chvilku vydechneme, zhltneme energetické tyčinky a pokračujeme v cestě. Na Smrekovici to máme ještě skoro dvě hodinky cesty.
Vystupujeme ještě na Skalní Alpu (1463 m) ve stejnojmenné Národní přírodní rezervaci. Okolní bohatý porost, převážně buků, jedlí a kosodřeviny nám připomíná prales a každou chvíli čekáme, že nám na rameno zaklepe medvěd.
Zastávka ve Smrekovici
Okolo šesté hodiny přicházíme do rekreační oblasti Smrekovice. Zastavíme se doplnit vodu ve zotavovně jednoho ružomberského podniku a nemůžeme odmítnout nocleh v pěkně zařízených dvoulůžkových pokojích se sprchou a toaletou za pouhých 150,-Sk na osobu. Náš stan opět zůstane odpočívat v batohu!
Po celodenním pochodu je teplá sprcha úplným balzám, ještě něco k večeři a upadáme do zaslouženého spánku. Dnešní etapa byla nejen nádherná, ale dala nám pořádně do těla. Pokud je dost času, dá se rozdělit na dva pohodové úseky.
| PLÁN CESTY: Na hřeben lze nastoupit i ze Starých Hor nebo Turecké. Přechod lze rozplánovat na kratší etapy a více si jej užít: a) Dolný Harmanec – Kráĺova studňa 3,5 hod (nebo Staré Hory – Križná – 3hod) b/ Kraĺova studńa – Chata pod Borišovom 4,5 – 5 hod. c/ Chata pod Borišovom – Smrekovica 5 hod. (My jsme 2.a3. etapu spojili vzhledem k času, ale pohodovější je rozdělení) d/ Smrekovica – Ružomberok 5-6 hod. NOCLEHY: *- lze využít salaší, vlastní stan * Horský hotel Kráĺova studňa (150,-Sk osoba a noc) * Chata pod Borišovom (100,-Sk osoba a noc) * Smrekovica – více ubytovacích zařízení (vojenská zotavovna, podnikové chaty), ceny od 150-200,-Sk za noc |
Cesta do Ružomberku
Nedělní ráno je mlhavé a větrné, včerejší krásné počasí je to tam. Kolem půl osmé vyrážíme na dnešní asi šestihodinovou cestu do Ružomberka. Mlha a vítr nás provází skoro až do oběda, teprve pak se začíná vyjasňovat a objevuje se i sluníčko.
Úžasný zážitek nám připravuje obrovský jelen, který zničehonic obrovskými skoky snad pět metrů před námi křižuje naší pěšinku.
Chleba se sádlem a cibulí ve Vlkolínci
Míjíme známé lyžařské středisko Malino Brdo a sestupujeme do půvabné vesničky Vlkolínec, která je nejzachovalejší rezervací lidové architektury na Slovensku a je zařazena do kulturního dědictví UNESCO.
Procházíme se chvíli mezi malebnými barevnými dřevěnicemi a nakonec skončíme v maličké hospůdce u sklenice piva a symbolicky si připíjíme na zdar našeho putování.
Specialitou hospůdky je čerstvý chleba ze sádlem a cibulí! Poté si ještě na kopci s výhledem na Ružomberok vaříme čínskou polévku a spěcháme dolů do města na vlak domů.
Odvážíme si spoustu krásných zážitků, které mohou poskytnout jen hory a krásná příroda. Velká Fatra nás opravdu nezklamala a přechod hlavním hřebenem (my jsme ho absolvovali na podzim, ale i v létě stojí za to!), mohu všem vřele doporučit.
|
Může se také hodit PŘÍJEZD: MAPA: |
 Chata pod Borišovom |
 U Královy skaly |
 Stará konírna nám dobře posloužila k noclehu u Kráĺovy studně |
 Velká Fatra: jedna ze salaší, kde lze během přechodu přenocovat |
 Križná – rozcestník a výhledy až na hřeben Vysokých Tater |
 Velká Fatra: Čierný kameň |
