Orlické hory, nižší i mnohem méně navštěvované než nedaleké Krkonoše a Jeseníky, zůstávají mezi českými horstvy tak trochu popelkou. Nad českou kotlinu však vystupují docela výrazným hřebenem a k českému státnímu území patří i dodnes zapomenuté, málo frekventované údolí horního toku Divoké Orlice. Ta teče "za horami" a dnes tvoří státní hranici s Polskem.
Přes vyhlídková skaliska na hřeben
Tip na dovolenouVyberte si pobyt na dovolená.iDNES.cz a užijte si podzimní relax na horách. |
Přirozeným nástupním místem na orlickohorskou hřebenovku je sice silniční sedlo Šerlich (980 m) pod známou Masarykovou chatou, tady to ale za pěkných víkendových dnů bývá "jako na Václaváku". Chcete-li se vyhnout davům, doporučujeme začít výlet právě v odlehlém údolí Divoké Orlice. Budete sice muset překonat několik set metrů převýšení, ale půjdete nahoru skoro jistě sami, navíc odměněni pěknými vyhlídkami.
Od chaty Bedřichovka (720 m), položené na půl cesty mezi Šerlichem a středem obce Orlické Záhoří, vystupuje na hřeben modrá značka. Asi po půldruhém kilometru, na úrovni horní stanice lyžařského vleku, se ze skalky otevře nádherný pohled k východu, směrem do hraničního údolí a dál do Polska. Pod sebou vidíte řídké, rozptýlené osídlení a tušíte, že bývaly doby, kdy toto území obývané dříve etnickými Němci bylo daleko hustěji zalidněné než dnes.
Přes hřeben Orlických hor |
K rozcestí Pod Jelenkou (1 050 m) pak už stoupá tvrdá lesní cesta spíše pozvolně. Turistická křižovatka signalizuje, že jste se dostali na hřebenovou magistrálu, v těchto místech vyasfaltovanou. Asi půldruhého kilometru vpravo, severozápadním směrem, leží nejvyšší orlickohorská kóta Velká Deštná
(1 115 m) . Pokud jste tam ještě nebyli a patříte ke sběračům vrcholů, tak asi neodoláte. Nepočítejte ale s bůhvíjakým výhledem, vrchol Velké Deštné je zcela plochý a improvizovaná dřevěná rozhledna byla nedávno stržena.
Ke Kunštátské kapli
Po případné odbočce na Velkou Deštnou pokračujte od rozcestí Pod Jelenkou po hřebeni k jihu, povede vás červená značka. Narazíte tu na občasné cyklovýletníky, ale místa je na asfaltce pro všechny dost. Trochu fádní úsek si můžete zpestřit pozorováním, jak se orlickohorské lesy nadějně zmlazují. I když to ještě v žádném případě není ideální stav, zdraví porostů je dnes v porovnání s mrtvými stromovými pahýly z 80. let 20. století podstatně lepší.
Asi po dvou kilometrech uvidíte vlevo od cesty vysoký posed. Když na něj vylezete, získáte slušný přehled o celém středním úseku orlickohorské hřebenovky a opět se vám otevře pěkný výhled do údolí Divoké Orlice.
Na rozcestí pod Homolí, položeném ve výraznějším sedle, se cesty pěších a cyklistů rozcházejí. S pohorkami na nohou zůstaňte věrní červené pěší značce, která nyní sleduje úzkou a místy podmáčenou, ale jako když bičem práskne přímou pěšinku. Ta stoupá na temeno vrchu Tetřevec (1 043 m), z jehož úbočí se otevře krásná vyhlídka ve fotograficky příjemném směru, tedy k severu. Pak se terén narovná a pokračujete pěknou cestou střídavě vysokým lesem, střídavě mezi kosodřevinou až ke Kunštátské kapli.
Kunštátská kaple
Barokní kaple, postavená zřejmě již koncem 17. století, působí dnes na opuštěném hřebeni hor jako přízrak. Přispívá k tomu její charakteristický kruhový půdorys, kuželovitá střecha i bílá barva fasády, která se ostře odráží od okolního zelenohnědého prostředí. Kaple původně sloužila pro bohoslužby lesních dělníků a po 2. světové válce jí, podobně jako stovkám dalších církevních staveb v Sudetech, hrozil zánik. Nakonec byla "jen" vydrancována a po roce 2000 se dočkala důstojné obnovy. U kaple stojí informační tabule, lavičky se stolem vybízejí k pikniku.
Na obranu republiky
Jedinými dalšími pevnými stavbami, které na hřebeni Orlických hor potkáte, jsou bunkry prvorepublikového opevnění, tzv. řopíky (od zkratky ŘOP = Ředitelství opevňovacích prací). Těch se zde ve 30. letech marně postavily stovky, neboť dnešní česko-polská hranice tvořila mezi válkami hranicí československo-německou a hřeben Orlických hor se považoval za jedno z nejvíce strategických míst podél hranice. Očekávalo se, že případný útok německé armády by vedl právě sníženinami po okraji hor.
Na jeden řopík narazíte pár set metrů za Kunštátskou kaplí vpravo od cesty. Fandíte-li militáriím, pak ale nejspíš budete chtít dojít po hřebenovce až k bunkru zvanému Průsek, vzdálenému asi 4 kilometry od rozcestí Pěticestí (1 010 m). Ten už dlouho rekonstruuje parta nadšenců a pokud tam na někoho narazíte, dostanete se nejspíš i dovnitř. Od Průseku je to pak už jen kousek k nově otevřené rozhledně na Anenském vrchu (991 m).
Údolí u Černé Vody
Bezejmenný řopík mezi Kunštátskou kaplí a Pěticestím
Zpět do zapadlého údolí
Každopádně nadejde čas sejít z hřebene zpět dolů. Z Mezivrší, kousek od Průseku, vede dolů do osady Černá Voda zelená značka, její trasování však sleduje z valné části silnici. Pokud jste došli až na Průsek, tak mnoho jiných možností nemáte, ale bez této zacházky doporučujeme zapojit orientační smysl a spustit se dolů bez značení – odměnou vám bude lesní klid a pro nohy příjemnější lesní cesty.
Od kiosku Horské služby na Pěticestí pokračujte po červené hřebenovce (nikoli po cyklostezce) dál k jihovýchodu a asi po kilometru, v mírné levotočivé zatáčce, zahněte kolmo vlevo na lesní cestu. Ta vás přivede na další křižovatku, kde se dejte opět vlevo a sestupujte nádhernými bukovými porosty až k silnici. Zde narazíte na zelené značení a dejte se po něm s kopce dolů.
Značka po pár stech metrech opustí silnici a naviguje vás do malebného údolíčka, kde souvislý les vystřídají louky se soliterními stromy a nakonec dojdete do torza osady Černá Voda (670 m). Hraniční Divoká Orlice teče ještě asi o kilometr dál, místo dýchá klidem a nezkaženou přírodou.
Na silnici z Bartošovic objevíte u hájenky autobusovou zastávku, odkud je spojení zpět na Bedřichovku a dál na Šerlich.
Zobrazit místo Orlické hory na větší mapě
Může se hoditDélka trasy (bez odboček) Užitečné informace Ubytování Doprava |
