Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hrad Houska skrývá řadu tajemství

  15:06aktualizováno  15:06
Každý hrad má svá strašidla. Je to stejný úkaz, jako že v jakékoliv jeskyni uvidíte varhany, gotický sloup, nebo na zámku rytířský sál a sbírku loveckých trofejí. A záleží na průvodci, jestli si ze záhrobních bytostí budete dělat legraci nebo zda vás při pomyšlení na ně bude mrazit. Tajemství hradu Houska patří mezi ty, které nelze brát na lehkou váhu.
Hrad Houska

Hrad Houska | foto: www.zamky-hrady.cz

Už vznik hradu, který leží na půli cestě mezi Mělníkem a Dubou, je obestřen tajemstvím. Pro svého syna Houseka ho měl ze dřeva už v devátém století vybudovat pšovský (neboli mělnický) kníže.

Housek - prastrýc sv. Václava
Housek měl být přitom bratrem svaté Ludmily, prastrýcem svatého Václava a tedy svědkem zárodečného stádia českého státu, kdy se pokrevně spojili Přemyslovci a Pšované. Tím zřejmě tajemná historie s pozitivním nádechem končí. Jako vzpomínka na dávno uplynulou dobu stojí před hradem barokní Ludmilina socha.

Dál už následují jen záhady spojené s peklem a smrtí. Kamenný hrad stavějí na přelomu 13. a 14. století válečníci Berkové z Dubé. Ve znaku mají dva zkřížené osekané kmeny, které sloužily jako provizorní žebříky při dobývání opevněných měst a hradů.

Berkové bojovali věrně a statečně – ale vždy jen na straně těch, kteří dobře zaplatili. Často citovaným příkladem je doba, kdy válčili spolu s Janem Žižkou za husitské ideály, aby se během jednoho roku stali věrnými zastánci práv katolického Zikmunda.

Berkové ovšem nechali kromě opevnění hradu zbudovat také kapli, která dnes patří k ceněným a ne zcela vysvětleným originálům tehdejšího výtvarného umění.

Neobvyklé motivy fresek
Cennou ukázkou středověké malby jsou apoštolové včele s Michalem, který bojuje s drakem na freskách. Lučišník pod kazatelnou však nechává v hlavách historiků velký otazník.

Při podrobnějším pohledu se totiž ukazuje, že se mu z těla táhne ocas. Je to tedy něco jako kentaur – poločlověk, polozvíře. A tahle kreatura si dovoluje zamířit svůj šíp na vedle stojícího člověka. A aby toho nebylo málo, je to levák. 

"Ani jeden z těchto motivů není na středověkých malbách ve střední Evropě obvyklý," míní kastelán Milan Kůt. "Může to mít původ jen ve zdejší nečisté moci."

Pekelná díra
Místu, kde dnes stojí Houska, se totiž dříve říkalo Pekelná díra. "Jednomu mladíkovi odsouzenému na doživotí dala místní vrchnost vybrat: Spustíme tě na provaze do díry a ty nám řekneš, cos viděl. Pokud se vrátíš živý, dostaneš svobodu," cituje kastelán jednu z pověstí, která se váže k Housce. Tak lákavá nabídka se neodmítá.

"Když byl sotva v polovině, nechal se vytáhnout, třásl se, vypadal jako stařec a prohlásil: co jsem viděl, bylo tak příšerné, že je lépe odpykat si celoživotní žalář než se nechat spustit do pekla."

Po této události se podařilo strašlivý jícen zasypat. Z toho kastelán vyvozuje, že záhadný lučišník může být zobrazením pekelných mocností, o kterých vyprávěl onen nešťastník.

Nocovat na Housce? Jen pro odvážné!
O pár století později, když Housku, mezi tím přestavěnou do renesanční podoby, dobyla švédská vojska, velel zdejší posádce jakýsi Odont. Z blíže neurčených příčin tady usiloval o nesmrtelnost. Jeho záměr překazili dva místní myslivci, kteří ho zastřelili skrze okno. Od té doby je v hlavním sále hradu, ve kterém jsou dnes umístěny daňčí trofeje, cítit otisk Odontova ducha.

"Kdo tady přenocoval, odvážil se toho jen v kruhu zapálených svící," uvádí s vážnou tváří kastelán. 

Houska po švédských válkách chátral, až ho na přelomu 19. a 20. století koupil tehdejší majitel plzeňské Škodovky. Z milosti císaře se stal baronem, a tak si koupil reprezentativní sídlo a začal ho opravovat. Kvůli druhé světové válce to on ani jeho potomci už nestihli.

Na hradě byl asi nevěstinec
Hrad podle místních pamětníků v tu dobu sloužil jako místo, kde se měly počít děti pravé árijské rasy. Měla to být laboratoř na spojování vybraných blonďatých, modrookých a silných jedinců.

Ne že by nacisté nespřádali podobné plány, ale prozaické vysvětlení zdánlivě tajuplné činnosti zní prostě: byl tu nevěstinec. Ale žádné záznamy potvrzující či popírající árijskou verzi z té doby se o Housce nezachovaly. 

Vysvětlené tajemství radioaktivní vody
V 80. letech minulého století se hrad (tehdy už spíše zámek) dostal do rukou státního podniky Spolana Neratovice, který se ho pokoušel přestavět na rehabilitační středisko pro své zaměstnance.

K tomu ovšem potřeboval hodně vody, a tak nechal ve skále vyvrtat téměř tři sta metrů hlubokou studnu. Když vrtaři konečně narazili na vodu, zjistili, že opravdu pochází od ďábla. Byla totiž silně radioaktivní. Jako jedno z mála tajemství na Housce se vysvětlilo.

V současné době hrad pomaloučku rekonstruují restituenti a návštěvníci rok po roce mohou vidět, jak práce postupují. Před čtyřmi lety průvodci a jejich návštěvníci chodili mezi lešením a otlučenou omítkou, dnes je už mnoho místností v obyvatelném stavu.

Voda se sem dostávala z oblasti obce Hamr na Jezeře, kde se tehdy pod dohledem Rudé armády těžil uran. Horníci tam jednoduše do země natlačili tuny kyseliny sírové, ta rozpustila okolní horninu a oni ji zase vypumpovali ven. Jenže mnoho radioaktivity se dostalo podzemními cestami desítky kilometrů daleko. A to byl i případ Housky.

Ten, kdo sem míří poprvé, nemůže čekat sály vybavené středověkým nábytkem, ale má možnost ocenit jedinečné architektonické řešení gotického hradu a zároveň renesančního zámku na skalním ostrohu.   
   

MŮŽE SE HODIT

Ubytování a stravování:
Nejbližší ubytovací hostinec se jmenuje Pod Houskou a dostanete se k němu po velmi prudce klesající silničce směrem do Blatců. Vzdálenější je turistická ubytovna v Lobči, anebo tábořiště v Kokoříně či ve Střezivojicích.

Dobře najíst se dá ve jmenovaném hostinci Pod Houskou, v hospodě v Horní Housce a ve stylové selské restauraci v Nosálově. Přímo na hradě je občerstvení, koupit se tu dají nejen sladkosti a pití, ale také polévka.

Noční prohlídky, šerm a další akce
Běžné vstupné stojí 40 korun. Při normální prohlídce je přes léto možno shlédnout i výstavku o historii horolezectví v okolních Dubských skálách.

Každou sobotu se koná od 21:00 noční prohlídka hradu. Na 3. srpna se chytá Noc s hvězdami, na které vystoupí hlavní postavy současných muzikálů. V rámci cyklu Oživená historie je připravena na víkend 24.-25. srpna renesanční podívaná včetně trhu, šermířů a dobových průvodců.

PRO CYKLISTY:
Celodenní výlet
pro majitele trekkingových kol vede ze Mšena (nádraží) prudkým klesáním do Kokořína (hrad), širokým údolím podél potoka Pšovky do Tubože, okolo rybníka po vedlejší silničce doprava k Dolní Housce a velmi strmým stoupáním na Housku. Odtud po modré značce po lesních a polních cestách do Nosálova a zpět do Mšena na vlak.   

Tip pro horská kola:
Terénní jezdci na horských kolech si užijí méně frekventované trasy po modré značce. Ze Mšena se po silnici dostanou k zastávce Skramouš (nebo tam vystoupí), a napojí se na značku, která tady začíná.

Přes Lobeč a Nosálov vystoupají na Vrátenskou horu a přes ní dorazí zajímavou a při tom nepříliš náročnou lesní cestou na Housku. Z ní sjedou mimo značku po prudké silničce k hospodě Pod Houskou a stejně strmě vystoupají do Blatců. V místě zvaném Nad Ždíreckým dolem na modrou značku znovu narazí a vydají se po ní doleva.

Zpočátku široká lesní cesta se rychle zúží a v zákrutách vede po úzkém skalním hřbetu na Kočičí hřeben. Z něho sjede do sedla pod Beškovský kopec, kde nezbývá než vzít bicykl na ramena a vyjít s ním pár schodů vytesaných ve skále. Stezka prudce stoupá a po chvíli je u rozcestníku pod Beškovským kopcem. Tam se musí pět minut pešky a odměnou za námahu je zarostlý rozhled a pár pískovcových skalek na vrcholu.

Zpočátku velmi strmý sjezd vede nejprve mezi skalami, poté lesem a nakonec po silničce mezi poli k obřím parabolám v Panské Vsi sloužícím výzkumu ionosféry. Tady je potřeba ještě jednou slézt z kola a přenést je po schodech dolů do údolí. Odtud je už jen pár set metrů po silnici k Černému rybníku (koupání a tábořiště) a do Dubé na vlak. Tato trasa je pro trénované cyklisty na odpoledne, všichni ostatní by si na ni měli vyhradit celý den.

Autoři:




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Kalinov: první osvobozená obec v Československu
Dobre tu už bolo. Bizarní svět kolem Lupkovského tunelu na Slovensku

Pokud máte dojem, že tunely souvisí s politikou, pak pro Lupkovský tunel na severovýchodním Slovensku to sedí stoprocentně. Po několikaleté pauze přes něj...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Nejvyšší kóta Devíti skal
Nejhezčí kout Vysočiny i parádní skály. Jarní výlet do Žďárských vrchů

Roztodivná skaliska trčící ze země do úctyhodných výšek jsou pro Žďárské vrchy typické. Některá převyšují okolní stromy a poskytují nádherné pohledy do dálek....  celý článek

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Chvalkovický větrný mlýn
Větrné mlýny a božský klid. Krásný výlet na Litenčickou pahorkatinu

Žádné lidi zato stovky mravenišť a statisíce mravenců potkáte v lesích neznámé pahorkatiny uprostřed Moravy. Život tu plyne tiše, čas pomalu a turisté sem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.