Nemocnice v Bramptonu a Windsoru v kanadském Ontáriu už přijímají nové specialisty, kteří pracovali jako internisté anebo ojediněle jsou to bývalí praktičtí lékaři. Pečují o osiřelé pacienty během jejich pobytu v nemocnicích, denně je navštěvují a zúčastňují se léčebných rozhodnutí spolu s ostatními specialisty, poskytují poradenskou službu před jejich propuštěním z nemocnice. Ovšem nedostatek praktických lékařů je tak velký, že tucty osiřelých pacientů, přijíždějících do nemocnic v západních předměstí obklopujících Toronto, je na denním pořádku,” řekl dr. Tom Dickson, vedoucí lékař ve William Osler Health Care Centre v Bramptonu, který nedávno přijal dva hospitalisty.
V minulosti praktičtí lékaři souhlasili ve střídání se v péči o osiřelé pacienty, ale protože se počet takových pacientů neúměrně zvyšuje, odmítají je nyní přijímat. Jiní rodinní lékaři se vzdali svých nároků na privilegia, která požívali v nemocnicích z důvodu zvyšujících se požadavků nemocniční péče, což vytvořilo ještě více osiřelých pacietntů. Dickson však neobviňuje lékaře, kteří se za takových okolností vyhýbají práci v nemocnici. Pacienti, kteří jsou dnes přijímáni, projevují tendence být více nemocní a jsou dříve propouštěni, “dodává Dickson. “Pro zaneprázdněného lékaře je velice těžké objem péče, kterou tito pacienti vyžadují, vůbec poskytnout .”
Poplatek pouhých 13 dolarů, který OHIP (Ontário Health Insurance Plan) platí praktickým lékařům za návštěvu nemocnice, je vlastně jako překážka,“ řekl bývalý prezident Ontárijské asociace lékařů Dickson. „To nemocnice účtují více za parkování než za lékařovu péči o pacienty v ní.“
V bramptomském William Osler Health Centre pracují dva hospitalisté od osmi hodin ráda do pěti odpoledne a každý z nich navštíví 12 až 15 pacientů denně. Při praxi hovoří čtyřmi jazyky – anglicky, francouzsky, vietnamsky a tamilsky, jak to vyžaduje odlišnost populace v Bramptonu.
Pro mě to jsou pracovní podmínky ideální,“ potvrzuje dr. Minh Nguyen, jeden z hospitalistů. Človek se setká s mnoha odlišnými chorobami, má přístup i k jiným specialistům v jedné budově. A nic to nestojí. Nejsem izolovaný někde ve vyšetřovně. Případ pacienta, který přijde bez dokumentů o minulosti své nemoci, protože vlastně nemá svého praktického lékaře, může být i zajímavý,“ dodává pln optimismu. “K tomu, abych určil, co se s ním vlastně děje, co mu schází, musím v kratké době shrnout všechny své vědomosti a nashromážděné zkušenosti. Jindy pacient svého praktického lékaře má, ale v momentě, kdy jej potřebujeme, je pro nás velice daleko, jako např. u ¨děvětašedesátiletého diabetika Maryka Jensena, který jevil známky srdečního záchvatu.“
Nové pracovní zařazení hospitalisty je pro nemocnici svým způsobem výhrou: odborná pracovní síla - která se po všech stránkách postará o ne zrovna vítané pacienty -, jež navíc ví, co s nimi, kde zařídit a objednat vstupní testy, jaké předepsat medikamenty, a přitom nezatěžuje ani v následujících dnech odborné lékaře v nemocnici až do doby odchodu pacienta... „hospitalisté odvedou přinejmenším dobrou práci, dobře se o pacienta postarají, a to za velice nízkou cenu, protože se jedná o krátkodobé pacienty,“ uvádí dr.Dickson. „Ovšem vekou nevýhodou je, že se v započaté nemocniční péči o propuštěného pacienta už nepokračuje.“
„Ve Windsoru, kde chybí zhruba 40 praktických lékařů, přijali do této nové funkce v nemocnici tři bývalé praktické lékaře. Vzhledem k tomu, že ti v poslání hospitalistů dávají všechnu svoji zkušenost nemocnici, je možné, že osiřelých pacientů bude přibývat,” odhaduje dr. John Greenaway, vedoucí lékař nemocničního personálu. Se 150 takovými pacienty každý měsíc, se nemocnice dostane do zoufalé situace…a hospitalisté jsou tou nejlepší náplastí pochroumaného systému.”
Z ontárijského Bramptonu své čtenáře v novém roce srdečně zdraví a radost v každém dni přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
