Jak do Peru
"Hlavně nelítejte s Alitalia a vyhněte se Milánu," byla první rada kamarádům, kteří se nás přišli zeptat na rady před cestou do Peru. "Ale my už jsme zaplatili Italům zálohu a budeme mít v Miláně mezipřistání", odpověděli. "Tak to si pořádně označte zavazadla a počítejte s tím, že s vámi nemusí přiletět. Všechny na cestách nepostradatelné věci si vezměte na palubu," varovali jsme je.
Poté jsme jim vylíčili příběhy několika našich známých, kteří svěřili svoje batohy Alitalii a potom dál cestovali jen s příručním baťůžkem. Někteří se shledali se svými věcmi až po návratu. A to mohli mluvit o štěstí, jiní se museli smířit s náhradou 20 $ za kilo.
Italové mají v Římě snad největší sklad na ztracená zavazadla, kam směřují batohy především z překladiště v Miláně. Jak jsme předpověděli, tak se i stalo. Našim kamarádům nepřiletěl naštěstí jen jeden z batohů, takže dokázali přečkat 3 dny, než je "dohonil“ v Arequipě.
Na letence neušetříte
I když se na první pohled zdá cena zpáteční letenky od některých společností výhodná, může se při ztrátě zavazadla pořádně prodražit. A to nepočítám ztracené nervy a čas při čekání, jestli dnes nebo zítra batoh konečně přiletí. Vyplatí se dát za dopravu o pár korun víc a mít jistotu, že se všichni a všechno dostane do cíle.
Dnes už do hlavního města Peru Limy nelétají ruské společnosti (Aeroflot), které byly bezkonkurenčně nejlevnější (a spolehlivé). Cenově přijatelné letenky jsou od KLM a dokonce i s Lufthansou se dostanete do Peru v hlavní sezóně relativně levně.
S kým a jak po Peru?
Individuální cestování je zvlášť v Jižní Americe zdrojem nezapomenutelných zážitků, hlavně pokud cestujete vlakem 2. cenové třídy a nepodaří se vám koupit si místenku. Možná budete sdílet vagón s početnými indiánskými rodinami, se psy, slepicemi, případně i s nějakým cizincem. Stačíte se přitom zásobit od putujících prodavačů s jídlem a suvenýry od píšťalky až po svetry z lamí vlny.
Dojedete možná se zpožděním, ale budete mít srdce plné dobrosrdečných lidiček. Pro toho, kdo touží poznat život indiánů, jsou prostředky hromadné dopravy jedinečnou příležitostí, jak se seznámit. Jednou jsme málem v autobusu dostali jako dárek osmiměsíčního kluka Carlose, který zrovna zlobil svoji indiánskou maminku.
Když vsadíte na osvědčenou cestovní kancelář a koupíte si zájezd do Peru, nemusíte se o nic starat, většinou všude projedete bez problémů, ale jste od života domorodců izolovaní, nemáte možnost zůstat delší dobu na místech, která vás zaujala. Musíte se podřídit většině a předem schválenému programu.
Kompromisním řešením je individuální cestování s využitím služeb peruánských agentur, které vám mohou předem zajistit vstupenky a jízdenky. Rezervace přes agentury se vyplatí, pokud chcete navštívit např. Machu Picchu, kam je počet návštěvníků omezen. Stejným způsobem si můžete najmout průvodce, pokud si netroufáte jít sami do hor.
Peruánské perly něco stojí
Kdo neviděl Machu Picchu, planinu Nazca a jezero Tititcaca, jako by v Peru vůbec nebyl. To si říká většina turistů, kteří míří do Peru poprvé.
Jak jsme slyšeli od místních, řada Peruánců nikdy na ruinách Machu Picchu nebyla a to z prostého důvodu – vstupné je vzhledem k jejich příjmům neskutečně vysoké. A neustále roste.
Na rozdíl od jiných inckých pevností, bylo Machu Picchu objeveno až v roce 1911 a udrželo se díky jeho nedostupnosti v poměrně zachovalém stavu, navíc je obestřeno tajemstvím – jakému účelu vlastně sloužilo. I kdyby se archeologové jednou shodli na poslání této stavby, zůstane díky svému tajemnému kouzlu stále velkým lákadlem.
Ceny za prohlídku pevnosti se v poslední době vyšplhaly na 130$ (včetně dopravy z Cusca do Aguas Calientes a zpět), 360$ (Inca trail - 4 dny), 700$ (Salcantay trail – 7 dní). A to nám v roce 2000 připadalo 17 $ jako vstupné na cestu Inků (Inca trail) příliš.
Inca trail - pohled na Nevado Salcantay - 6271 m
Může se hodit
Ubytování Kdy vyrazit Autorka článku KAMILA HNYKOVÁ se věnuje programování, poznávání a fotodokumentaci přírodně, etnograficky a historicky zajímavých oblastí. Na svých cestách do málo civilizovaných částí světa navštívila vedle evropských států Rusko, Kyrgyzstán, Nepál, Turecko, Peru, Indonésii, Bolívii, Chile. Putuje v pohorkách, na kole nebo s pádlem, s kamarády, s dětmi nebo s manželem Liborem Hnykem. Pokud ji mimořádně tolerantní rodinka může postrádat, šplhá po sopkách a po ledovcích, vystoupila na vrcholy Mont Blancu, Elbrusu, Pisca, Licancaburu. O svých zážitcích Kamila Hnyková vypráví na besedách dětem i studentům, přednáší na setkáních cestovatelů např. v Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice - více ZDE, v Klubu expedičnej turistiky či na Vodáckém filmovém festivalu. |
Za koupel v jezeře Titicaca naštěstí nic platit nemusíte, jen když se chcete projet lodí k ostrovům, počítejte s příplatkem (levnější je smlouvání na místě než předem zaplacená služba agentuře v Limě).
Vzhledem k tomu, že geoglyfy - 2000 let staré obrazce vytvořené na planině Nazca - lze nejlépe pozorovat z výšky, musíte si zaplatit vyhlídkový let nebo alespoň uhradit vstupné na vyhlídkovou věž, pokud si nevezete vlastní vznášedlo.
Milovníci historie si určitě nenechají ujít muzeum s keramikou kultury Nazca a mumie v podzemí. Bohaté archeologické sbírky můžete obdivovat v hlavním městě Limě i v historických centrech vzkvétajících pod ochranou UNESCO.
Nedotčená příroda v údolí Colca
Další NEJ najdete v Peru nedaleko města Arequipa. Údolí řeky Colca, které patří do skupiny nejhlubších kaňonů světa, navštíví podstatně méně turistů než proslavené Machu Picchu. Většina cizinců dojede jen na vyhlídku – Crus de la Condor, kde za vycházejícího sluníčka pozoruje kondory kroužící nad kaňonem.
Kaktusy v údolí Colca
Sestup k řece znamená zdolat kilometrové převýšení po prašných pěšinkách, odměnou je chladivá koupel na dně kaňonu ve výšce 2000 m n.m. Dokud někdo nepostaví pro turisty u kaňonu silnice a lanovky, máte šanci vidět nádhernou přírodu plnou kaktusů, palem a terasovitých políček s důmyslným zavlažovacím systémem. V souladu s přírodou tady lidé žili již 1000 let před Kristem.
Nedaleko řeky Colca byste mohli najít pramennou oblast nejvodnatější (a podle některých hledisek i nejdelší) řeky světa – Amazonky (čeští geografové označili za její zdrojnice řeky Carhuasanta, Apacheta, Ccaccansa a Sillanque).
Antropologové a etnografové si přijdou na své v bludišti více než padesáti jazyků, které můžete slyšet v jižní Amazonii. Jestliže toužíte vyzkoušet na sobě účinky halucinogenu z liany ayahuasca, vydejte se na sever do vlhkých amazonských pralesů. Ocitnete se v botanickém ráji, ale nezapomeňte si přibalit antimalarika.
Místní horalka
Převozníci od jezera Titicaca
"Kurva Puno, kurva Puno...“ – jedu směrem na Puno, nastupte si, nahání nás řidič mikrobusu, kterým se v celé Jižní Americe říká "colectivo“. Zůstáváme v klidu. Víme, že žádné colectivo nevyjede, dokud není obsazené poslední sedátko. Abychom odjeli dřív než ostatní auta, pomáháme řidiči shánět zákazníky.
Nejvýše položené splavné jezero na světě - Titicaca - tvoří hranici Peru s Bolívií. Rozkládá se na ploše přes 7000 km čtverečních v nadmořské výšce 3810m. Podle incké pověsti se z jeho vod zrodil bůh Virakoča. Kečuánci věří, že národ Urů, který donedávna žil výhradně na plovoucích ostrovech jezera, také vzešel z vod Titicaca.
Převozník z jezera Titicaca
Díky zdravému způsobu života byli Urové pověstní svojí vitalitou a dlouhověkostí, těšili se pověsti šamanů. Dnes většinou prodávají turistům suvenýry a na plovoucí ostrovy řada z nich dojíždí každé ráno z pevniny.
Na jednom z ostrovů byla postavena malá škola, takže "přespolní“ žáci si musejí do školy dopádlovat. Jedině díky pamětníkům z národa Urů dokázal Thor Heyerdahl postavit své rákosové vory schopné plavby přes oceán. Za návštěvu stojí také skutečné ostrovy jezera, kde vám místní cestovky rády zařídí ubytování.
Titicaca, plovoucí ostrov
Pokud přijedete k jezeru Titicaca z bolivijského břehu, máte po ruce řadu dalších zajímavých ostrovů. My jsme si chtěli jeden z nich - "Isla del Sol“ (Sluneční ostrov) prohlédnout důkladněji než běžní turisté, kteří jen vystoupí na půl hodiny z lodě a zase jedou dál, a tak jsme si pěkně prošli celou inckou stezku až na jeho západní ostroh. Původně chodníček určený pro poštovní kurýry je pěkně udržovaný, osázený kameny z obou stran, vydlážděný s pečlivostí Inkům vlastní.
|
CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE Autorka článku KAMILA HNYKOVÁ bude osobně přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o toulkách po Peru. Po projekci bude následovat diskuze s návštěvníky festivalu.
|
Na noc jsme se zastavili v jedné ze čtyř vesniček na samém vrcholku ostrova. Zrovna se konala slavnost podobná našim dožínkám, na hřišti u školy hrála kapela, všichni hodovali, popíjeli, turisté je vůbec nezajímali. Až jsme měli problém najít otevřenou restauraci, kde bychom se mohli najíst.
Druhý den, kdy jsme došli na západní cíp ostrova ke chrámu slunce, nás zdejší průvodce ujistil, že určitě někdy pojede kolem jeho malého přístavu loď, která nás dopraví na pevninu. Stoupli jsme si k molu a stopovali s nadějí, že stihneme zpáteční letadlo domů. Klidnou hladinu jezera občas brázdily lodě s turisty, všechny však mířily přímo do hlavního přístavu na opačné straně, daleko od nás.
Nezbývalo, než se smířit s tím, že tady není zvykem pospíchat a stresovat se a vyndali jsme z batohů svačinu. Náš kamarád Jirka se rozhodl, že vyzkouší, při kolika stupních tuhne krev v žilách a skočil do průzračné vody "teplé“ 8°C. Právě, když váhal, jestli má pro fotografa pokus zopakovat, jedna z malých lodí zamířila k nám.
Ve spěchu jsme sbalili jídlo, Jirka složil plavky, které mezitím na chladném vzduchu ztuhly a uháněli jsme k lodi. Dva převozníci vypustili z útrob své bárky skupinu turistů a s radostí se vrhli do vln jezera. Předváděli parádní skoky do vody, za které by se ani závodníci nemuseli stydět.
Po chvíli zahoukala lodní siréna, turisté se poslušně vrátili na svá sedátka a posádka lodě se uložila k relaxaci. Pustili motor, kormidelník ho zapřel nohou, aby loď udržovala směr a dál se už jen věnovali opalování. Jirka se při pohledu na motor zn. Yamaha rozesmál. Tady je jasný důkaz, že platí rčení "Yamaha – žádná námaha“, což mezi muzikanty znamená, že kdo hraje na trubku Yamaha, moc se nenadře.
Každopádně letadlo jsme nakonec stihli...takže Yamaha funguje.
Obrázky z Peru
Vlevo Chopicalci, vpravo Huascarán
Kordillery
Kroky mnoha českých horolezců a turistů míří do pohoří Cordillera Blanca. Málokdo ze závodníků Jizerské padesátky tuší, že idea závodu se zrodila po tragických událostech roku 1970 právě tady (jako Memoriál expedice Peru ‘70). Dnes připomínají zemětřesení, při kterém se v roce 1970 odtrhla část vrcholu hory Huascaran a pod následným sesuvem půdy zahynulo kromě 14 členů československé výpravy také 70.000 Peruánců, jen startovní čísla na památníčku českých horolezců na břehu jezera Llanganuco.
Mezi horolezci jsou vrcholy Huascaran, Alpamayo, Pisco, Chopicalci považovány za nejkrásnější a nejcennější trofeje Kordiller.
V Andách se můžete vydat do míst, kde za týden nepotkáte turistu, nebo si můžete zaplatit průvodce, nosiče, koně i kompletní servis do tradičně navštěvovaných oblastí, když se budete chtít jen bezstarostně procházet. Každý si tady může najít svoji cestičku ke svému vysněnému vrcholu.
Artesonraju (6025 m) z Pisca
Popsat všechny krásy Peru je stejné, jako byste chtěli popisovat Evropu od Grónska přes Sicílii po Istanbul. Nejlepší rada je koupit si letenku, sbalit batoh a ¡Viva Perú!
Text a foto: KAMILA HNYKOVÁ
