Luční bouda v Krkonoších

Luční bouda v Krkonoších | foto: MF DNES

Horské boudy pomalu mizí z Krkonoš, ze třiceti jich zbylo jen několik

  • 31
Před druhou světovou válkou sloužilo hostům na hřebenech Krkonoš třicet horských bud, z toho jedenadvacet na české straně hor. Několik jich zmizelo bez náhrady, další, například Petrova a Sokolská bouda, dlouhodobě chátrají a jsou zavřené.

"Budoucnost boudaření vidím velice špatně. Myslím, že to dopadne podobně jako třeba v přímořských letoviscích, kde mají sezonu tři měsíce v roce, potom zavřou, dům svépomocí opravují a provoz obnoví zase až další rok v létě," říká provozovatel Tetřevích bud nad Pecí pod Sněžkou Miroslav Radionov.

"Pokud chce někdo na horách vydělat peníze, tak musí jít do nájmu, kasírovat z restaurace a z ubytování a nic zpátky neinvestovat. Troufnu si říci, že 90 procent krkonošských chalup si na sebe dnes vůbec nedokáže vydělat. Majitelé je koupili, zainvestovali, ale málokomu se vložené peníze vrátí zpět. Snad jedině s výhledem na několik generací dopředu," myslí si Radionov.

Tetřeví boudy v Krkonoších

Nejvíc podle něj ztroskotávají boudaři, kteří na investice do zvelebení chaty nemají nic naspořeno a běžným provozem si na to nedokáží vydělat. "A když se někdo rozhodne koupit boudu, která je ještě ke všemu zničená, tak to musí být opravdu nadšenec, aby do něčeho takového šel. Jinak jsou investice na horách nerentabilní a předem v podstatě ztracené," říká.

Klíčové je prý to, aby boudaři působili na jednom místě třeba deset let, udělali si dobré jméno a hosté se za nimi naučili chodit, protože u nich mají zaručenu určitou kvalitu služeb. "Dnes návštěvníci už nikomu neznámému nevěří, protože se mnohokrát spálili. Jenomže je velice obtížné těch deset a nebo i víc let ekonomicky přežít," vysvětluje Radionov.

Lesní bouda v Krkonoších

Lidická bouda v Krkonoších

Pražská bouda v Krkonoších

Velice důležitá je také poloha chaty. Jedním z nejexkluzivnějších míst v Krkonoších se může pyšnit třeba Vrbatova bouda na Zlatém návrší, které stálý přísun turistů zajišťuje Masarykova horská silnice s pravidelnou autobusovou linkou z Horních Míseček.

"Chata je na krásném místě. Její provozování sice není na žádné velké zbohatnutí, ale na uživení určitě ano," říká Tomáš Bína, který na Vrbatově boudě strávil sedmnáct let, než ji v roce 2007 z osobních důvodů opustil.

Chátrající Petrova bouda, která má dnes děravou střechu, rozbitými okny do ní sněží a vandalové v ní demolují památkově chráněné vybavení, je podle něj zcela jiný případ.

"Takový dům těžko někoho uživí. To, co se tam vydělá, s bídou může stačit na provoz. A na nějaké investice do údržby a rozvoje nemůže zbýt. To by ji musel koupit hodně bohatý člověk, který nebude počítat se ziskem," říká Bína.