Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Horolezcem po (švýcarských) kolejích

aktualizováno 
Rádio Jerevan by z toho názvu švýcarského vlaku Glacier Express, Ledovcový expres mohlo vytěžit další vtip.
Rádio Jerevan by z toho názvu švýcarského vlaku Glacier Express, Ledovcový expres mohlo vytěžit další vtip. Za prvé, není to zrovna expres, nýbrž jeden z nejpomalejších vlaků světa. Jedete-li celou jeho trasu z Zermattu až do Svatého Mořice, trvá těch zhruba 280 kilometrů skoro osm hodin, tedy cestovní průměr pod 40 kilometrů za hodinu. A za druhé, vyrážíte-li "nejpomalejším expresem světa" třeba z Andermattu počátkem slunného září, neuvidíte z oken ani sníh, natož ledovce, nýbrž svěží zeleň romantických pastvin či šeď vysokých kamenných hor nebo bílou pěnu prudkých říček někde hluboko pod vámi.

Ale to vůbec nevadí. Glacier Express je zkrátka unikátní. Proto tisíce cizinců, a nejen jich, shánějí i na dlouhé měsíce dopředu místenky na Glacier Express, aby aspoň z oken vychutnali, co to vlastně je Švýcarsko. Jedna česká krajanka, která v zemi žije už řadu let a zná ji jako své boty, tu přitažlivost slavného "pomalého rychlíku" vyjádřila jedinou větou: "Ke svým padesátinám bych si přála jedno - jet Glacier Expressem." Je "pünktlich" 11.50 a malý červený vlak s červenou lokomotivou s nápisem Glacier Express přesně po jedenácti minutách stání opouští andermattské nádraží. Ale už pohled z peronu dával tušit, že to bude vlakové dobrodružství - stačilo se podívat, jak se v dálce koleje klikatě šplhají po horském svahu až k nebi a tam se kdesi ztrácejí... Ti zkušení cestující, kteří na palubě Glacier Expressu již strávili tři hodiny jízdy z Zermattu, se shovívavě dívají na nově příchozí. Ti se tlačí u oken a mačkají spouště fotoaparátů mezi obdivnými výkřiky. Musíte si zkrátka vybrat, buď se na krajinu dívat objektivem fotoaparátu či videokamery, nebo pouhýma očima. Ostatně výsledky zvěčnělých amatérských obrázků podle toho vypadají - je na nich vidět, že zápasíte s věčně se měnící krajinou, prudkými zatáčkami, s nevhodně se připlétajícími sloupy elektrického vedení a s okny vagonů vyleštěnými do zrcadlova. Příjemný hlas z reproduktoru hlásí trojjazyčně (německy, francouzsky a anglicky), že vláček právě teď, těsně za Andermattem, překonává nejvyšší bod celé trati Glacier Expressu: Oberalppass čili Oberalpský průsmyk, jsme ve výšce 2033 metrů. Za pár minut od odjezdu z Andermattu, který leží v "pouhých" 1400 metrech, se náš leskle červený vláček vyšplhal o 600 metrů výš. Kamennou suť střídají jasně zelené louky s idylicky se pasoucími kravami. Jsou kupodivu hnědé, nikoli fialové, jak by třeba očekávaly děti přivyklé se dívat na (švýcarský čokoládový) svět očima televizních reklam. Jestliže trasa před Andermattem procházela údolím řeky Rhône, za Oberalppassem je to království jiné velké evropské řeky, Rýna. Znamená to, že jsme překročili velké evropské rozvodí - zatímco cesta Rhôny, zrozené ve švýcarských horách, končí ve Středozemním moři, vody (také švýcarského) Rýna ústí do moře Severního. Ale stěží si v prudké říčce nejprve Předního a potom i Zadního Rýna lze představit tu pozdější velkou řeku. Když rychlík-nerychlík zhruba po hodině jízdy sjíždí zpět do údolí, ozývá se opět nahraný hlas z reproduktorů. Přijíždíme do Disentisu, nadmořská výška 1130 metrů. Už zdálky se bělají domy malého městečka a věže benediktinského kláštera, založeného už někdy v osmém století svatým Sigisbertem. Nádraží je plné japonských turistů. Mají - jako obvykle - ruce plné fotoaparátů a kamer, mnohým z kapes čouhá prospekt Glacier Express v angličtině a japonštině. Část z nově příchozích nastupuje do nyní již plně obsazených vagonů druhé třídy, část vchází rovnou do luxusního restauračního vozu - ostatně ten se jmenuje příznačně Gourmino. I z našeho vagonu s velkými panoramatickými okny, která otevírají pohledy i nahoru do třetiny střechy, mizí část spolucestujících, podle jadrné angličtiny jsou to Američané někde ze Středozápadu. Také oni míří do jídelního vozu - je čas oběda. Místa v restauraci si rezervovali již předem. Část spolucestujících obědvá přímo na místě, nemusí se ani zvednout ze sedadel. Na malé stolky pro čtveřici cestujících prostírá servírka chutně vypadající specialitu - takzvaný walliský talíř podle stejnojmenného švýcarského kantonu: nejrůznější druhy trvanlivých salámů, sýr, jemně krájená sušená šunka z vepřového, ale kupodivu i z hovězího, nakládané cibulky, okurka, housky. Cena zhruba 24 švýcarských franků. Ti, kdo se chtějí spokojit se sendvičem či šálkem kávy a sušenkami nebo minerálkou, klidně mohou a nemusí si dopředu nic rezervovat. Vagony pravidelně projíždí muž s vozíkem plným občerstvení. Ale přece jen ti, kdo se občerstvují přímo v "normálním" vagonu, jsou o něco ochuzeni. Nenapijí se ze speciálních a slavných skleniček Glacier Expressu, které mají jakoby zborcenou nožku a kvůli tomu mají i na jedné straně zvednutý okraj. "Je to prosté, milý doktore Watsone," řekl by jistě Sherlock Holmes, jinak znalec Švýcarska. Když se vlak naklání či pohupuje, lze sklenicí v prstech otáčet tak, aby se obsah - většinou skvělé švýcarské bílé či červené víno - nevylil. Glacier Express už zase klesá. Nad námi se tyčí vysoká hmota šedivých hor, je to takový švýcarský Velký kaňon, skoro nelze ani dohlédnout nahoru. Jsme u Reichenau, kde se soutokem dvou Rýnů stává z říček skutečně řeka. Ani není čas počítat nesčetné tunely a mosty. Glacier Express není jen požitkem pro oči, osvěžené nádhernou přírodou, ale i technickým zázrakem: mezi Zermattem a St. Moritzem je 91 tunelů, 291 mostů a tisíce ostrých zatáček. Neuvěřitelně vysoký most u Tiefencastelu byl pro stavitele tak obtížný, že prý kvůli němu dokonce podepsal smlouvu s ďáblem... Na Albulském tunelu (dlouhém skoro šest tisíc metrů a ve výšce 1820 metrů) zase v letech 1898 až 1902 dřelo tisíce mužů. Po Albulském tunelu už jsme skoro v jiném světě. Jsme v Engadinu, široké krajině, ostrém protikladu od úzkých a hlubokých roklí předchozích hodin. I počasí se změnilo: zatímco předtím nás většinou provázelo slunce, nyní je obloha ocelově šedá. A když přijíždíme do St. Moritzu, už nás vítá i drobný studený déšť. Konečná, vystupovat.

Může se hodit

Švýcarský dopravní systém nabízí celou řadu výhodných jízdenek na všechny druhy dopravy. Swiss Pass lze v ČR získat u cestovní kanceláře Čedok, Na Příkopě 18, Praha 1.

Další informace

MySwitzerland.com
glacierexpress.ch, sbb.ch


Autor:




Nejčtenější

Antropolog Martin Soukup
My máme hodinky, oni mají čas. Jak vědec zkoumá Papuánce s mobilem

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Další z rubriky

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.