Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Hora je jen a jen naše

  14:14aktualizováno  14:14
Toto konstatování není buhužel motivováno dobytím vrcholu - o kterém bych referoval suveréně nejraději - nýbrž totálním osamocením pod stěnou Qgiru. Všechny ostatní expediční skupiny - Španělská, mezinárodní i Korejci - poté co alepoň část jejich lezců vystoupila na vršek, na nic nečekaly, zavolaly do údolí pro nosiče, sbalily a odešly. Korejci mezi tím stačili opravdu úplně na poslední chvíli stáhnout své nemocné lidi z druhého výškového tábora (jeden měl náběh na edém mozku a druhý sněžnou slepotu) a jednoho úplně vyčerpaného lezce ze stanu zpod nástupu na Abruzziho pilíř.

Češi na odchodu všech vydělali. Dožili se prazvláštního paradoxu, protože ačkoliv se české působení pod horou také už povážlivě odpočítává na dny a přinesené zásoby se stejným tempem tenčí, zažívá náš kemp rok hojnosti. Náhle opět kuchyně oplývá sušeným bůčkem, pekelně pálivou Chilli-garlic-hot-sauce, je tu několik pomerančů a dokonce i toaletní papír. To odcházející týmy opouštěli hlavní tábor ve značné euforii a statečným českým vytrvalcům věnovali, co mohli.

Trvale špatné počasí drží zatím všechny české horolezce ve stanech základního tábora. Přespověď je hodně mizerná přinejmenším do konce měsíce. Qgir je zavalený obrovskými spoustami nového sněhu a v noci na neděli čelil i hlavní kemp silné sněhové bouři. Stan Radka Jaroše bude třeba postavit na úplně novém místě.

 Sonina výdrž

Chcete vedět něco konkrétnějšího o expedici Himalaya 8000, o lezení, o K2, popřípadně se přímo zeptat na pocity horolezců? Pošlete své dotazy na adresu iglobe@idnes.cz a my Vám zprostředkujeme odpovědi.

Špatné počasí znamená nelézt. Špatné počasí tudíž pro horolezce znamená dělat v poměrně hodně omezených podmínkách něco jiného. Jinak se zblázní. Takže Soňa Vomáčková vyprala prádlo, přečetla dvě knížky, vyluštila 73 křížovek, bránila stan doktora před znárodněním příchozími nosiči, pomáhala při vyčištění karburátoru, filtrů a svíčky elektrocentrály, třikrát vysvětlila kuchaři Fídovi jak uvařit zelí, napsala reklamní článek, spala, vykoupala se v uříznutém kanystru, poklábosila s Bulhary a převzala od Španělů lentilky.

 Pákistánci jsou prostě lepší

Chystal jsem se na trek už dobré dva týdny. Šlo o to opustit tábor v době, kdy nebude žádná horolezecká aktivita ve stěně Qgiru, ale přitom bude dost pěkné počasí, abych během trekku také něco viděl. Domlouval jsem se proto nejen s vedoucím expedice, ale paralelně také s pomocníkem v kuchyni Husseinem, který je zároveň průvodcem, pokud by někdo chtěl z BC vyrazit na procházku po severním Karákorumu. (Tady nikdo nemůže chodit jen tak, jak se mu zachce, musí mít Guida.)

Dohoda byla jasná: za tři dny tam a zpátky. Bylo třeba trochu spěchat, kdyby se náhle počasí umoudřilo a Qgir opět otevřel brány. Den D nadešel. Řekl jsem svému průvodci: jdeme! On odpověděl: OK Sir. A šel se sbalit. Jenomže za chvíli přišel, že nemá stan. Pak, co bude cestou jíst. A když se za mnou přišoural s tím, že nemá tričko, pochopil jsem, že na cestě mě on provázet nebude.

První hodiny pochodu jsem uvažoval, jaký měl Pákistánec, který se jinak v kuchyni ukrutně nudil a celou dobu, po kterou jsme trek plánovali, se na něj těšil a stále mě chodil upomínat, kdy už půjdeme, důvod nakonec nejít? Pochopil jsem to až třetí den: Trasa BC K2 - BC Gasherbrumm a zpátky je na tři dny pěkná honička. Znamenalo to deset hodin denně značný kvapík ve výškách mezi 5200-4500-4500metrů. A to stále po nestabilním kamení ledovcových morén.

Pákistánec Hussein věděl, že přijdeme úplně odrovnaní. Ale není to všechno. Pákistánci jsou prostě lepší. Statečně upalujícího v pořádných botách s ponožkami s coolmax efektem, speciálním triku, se zvláště vyváženým 12 kg batohem, v brýlích s extra UV filtrem a se speciální stravou... mě předbíhali pětačtyřicetikiloví osmahlí chlapíci s 30kg na zádech, ve špinavých hadrech a s gumovkami na nohou bez ponožek.

Autor:




Nejčtenější

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

V noci z pátka na sobotu 19. srpna 2017 se nad jižními Čechami prohnala prudká...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.