Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Holoto, chceš tady chrápat? uslyšíte v Dětenicích

  17:00aktualizováno  17:00
Sem se přijdete nažrat nebo to sis nemoh voškrábat to roští z ksichtu, holomku? V zámeckém hotelu Dětenice, ležícím zhruba 12 km jihozápadně od Jičína, si v mluvě rozhodně neberou servítky. Přesto, anebo právě proto, tu mají hostů stále dost.

Kýč, nebo styl? Když skousnete kýčovité rekvizity typu oběšenců nebo figurek čarodějnic, zjistíte, že vlastní zařízení hotelu je překvapivě stylové a většinou opravdu historické. | foto: Roman Švidrnoch, MF DNES

Sis nemoh voškrábat to roští z ksichtu, holomku, když nám sem lezeš na nocleh? No chceš tady chrápat, ne? hartusí na mě "maličkej" neboli trpaslík, jak mu tady běžně říkají. Je to pomocník krásné recepční hotelu, ve kterém se aspoň na chvíli, pravda, v trochu divadelních kulisách, zastavil čas.

"No ty sis je taky nevoškrábal," vrací srdnatě přítelkyně smeč na konto mírně zarostlého maličkého, jak si sám říká. Jmenuje se Zdenda, měří sotva víc než metr, ale vtipu má za dva velký. A dost obhroublého. Trpaslík se baví tím, jak nás jeho drsné fórky vyvádějí z míry, ale tvůrci konceptu tvrdí, že to ke středověku patří a že se právě tímhle liší od všech ostatních historizujících hotelů.

Zdenda nás vede po schodech nahoru do místnosti s dřevěnými stoly. Ostatně, dřevěné jsou i schody, strop, tady mají dřevo rádi. Inu, středověk.

Se světlem se na půdě bývalých koníren nepředali, z místnosti vedou dvě dlouhé chodby nasvícené jen řadami mihotavých svíček. Působivé. Ovšem majordomus ještě neskončil. "Sem se ráno přídete nažrat, a šupem, v deset vypadnete. A v jedenáct už vás tu nechcem vidět vůbec," hřímá. Tak tedy jdeme chodbou, všichni cinkáme klíči přivázanými k velkému kruhu, co se při každém odchodu nechávají na recepci. "Abyste nám je v hospodě neprochlastali, lumpové," vysvětlil nám Zdenda.

Zdejší

Zdejší "maličkej" Zdenda je místní maskot a dveřník. Se slovníkem si rozhodně starosti nedělá, z jeho úst zaznívají i dost drsné vtípky. Ani středověké mravy personálu, ani vyšší ceny však hosty nijak neodrazují.

Nábytek nakupují u starožitníků

A už odemykáme dveře, vypadají jako z tlustých fošen, ty jsou ale jen nalepené na normálních dveřích. Vypadá to dobře. Vybavení pokoje, tady jim říkají komůrky nebo světničky, je přesně takové, jak čekáme od hotelu, který má budit dojem středověku. Postel z hrubě přitesaných opálených trámů, úzká stará šatní skříň, maličká okna, otvírat jde jen to na úrovni podlahy. Je tu pološero. Na zemi truhla, stůl a dvě židle.

Jak mi později říká majitel celého dětenického panství Pavel Ondráček, většina inventáře je opravdu historická, nakoupená u antikvářů v celé republice. Zbytek jsou repliky, ale i na ně se používají aspoň části starého nábytku. Na televizi, rádio nebo třeba fén na vlasy zapomeňte, jste v době, která se bez nich obešla. Obešla by se i bez záchodu, ale vylévat kbelík z okna na hnůj vás tady přece jen nenutí.

Záchod suchý, ale jenom jako

Toaleta je dřevěná bedna s kulatým deklem, přesně jak to pamatuju ze začátku 70. let u babičky na vesnici. Ale tady je to jenom jako, pod dřevem je porcelánová mísa, nahoře splachovací nádržka.

Sprchu supluje konev u stropu, z ní ovšem teče teplá, prostě středověk je tady kulisou. Naštěstí, protože jinak by tady zhýčkaný člověk 21. století ani nevydržel.

Tvůrcům je však nutno pochválit cit pro detail: vypínače maskuje kousek dřeva s koženým pantem, takže se dají zmáčknout, aniž byste je viděli. Zaráží nás jen úplně obyčejná, nestylová, šatní ramínka; inu, nikdo není dokonalý.

Svítí se tady žárovkami, jsou ale ukryté za železnými stínítky, takže neruší. Pro lepší atmosféru si ale můžete zapálit velké svíce v lucernách. Totální romantika, které se nemůžeme nabažit, ale když zalézáme pod klasické péřové duchny (peří se pořád hrne na jednu stranu, to už moderní přikrývky dávno neznají), musím svíce sfouknout.

 Žlab a konev. Hygiena je tady středověká jen naoko. Do žlabu teče teplá voda,

Hygiena je tady středověká jen naoko. Do žlabu teče teplá voda, záchod není dřevěný a suchý, byť se tak tváří.

Sprcha ústí do skutečné plechové konve přibité na stěně.

Sprcha ústí do skutečné plechové konve přibité na stěně.

Mám někoho v pokoji!

Najednou nás probouzí divné zvuky. Někdo asi jde po chodbě, škrábe na dveře, divně hvízdá meluzína a do toho se někdo chechtá... Dost nepříjemný pocit!

Až za chvilinku našim rozespalým mozkům dochází, že je to nahrávka, to když začínají řinčet řetězy a řehtat koně. Jdu zavřít okno, to si mohli venku odpustit. Jenže zvenku to nejde, někde uvnitř musí být reproduktor. Přidává se mumlání v nesrozumitelném jazyce a opět chechot, nic příjemného, i když už je jasné, že to je nějaká další atrakce tohohle svérázného hotelu. Vše končí odbíjením zvonů, zase můžeme spát.

Ale za hodinu je to tady zase! Jestli tenhle fór budou opakovat každou hodinu, to se asi nevyspíme, zlobíme se. Naštěstí je až do rána klid, jen mnozí spoluhosté vstávají na náš vkus moc brzo a jejich kroky duní po dřevěné podlaze. To je asi jediné, co nám není úplně po chuti: stěny jsou tenké, jak už to u polodřevěnice bývá, je slyšet každé smrknutí souseda vedle v pokoji, kroky na chodbě. Na intimitu se tady nehraje.

Majitel Pavel Ondráček mi později vysvětluje, že strašení má opravdu jediný důvod: ještě více navodit atmosféru. Na přání vám však reproduktor vypnou, prý to často chtějí rodiny s dětmi; jednou jim to stačí. Nedivím se...

Tanečnice. Mistrovským kouskem této dívky je žonglování s hořícími provazy.

Tanečnice. Mistrovským kouskem této dívky je žonglování s hořícími provazy.

Medovníku si dejte, co hrdlo ráčí

Stylová je i hromadná snídaně. Připomíná to pionýrský tábor mých mladých let. Ve velkých černých hrncích na velkých zděných kamnech kouří zelňačka a voda na čaj,  každý si nabírá podle chuti. K dispozici je jen středověká strava, uzeniny, sýr, marmeláda a medový dort, vše v libovolném množství. Zatvrzelí kytkožrouti, jak jim říkají vedle v historické krčmě, si ale můžou dát kukuřičné lupínky s mlékem.

Má to skvělou atmosféru, družnou, lidé se tady spolu baví, což je velký rozdíl oproti běžným drahým hotelům. A tenhle levný není, o prázdninovém víkendu stojí dvoulůžkový pokoj se snídaní 2 500 korun, přes týden o pětistovku méně. Provoz je celoroční, v zimě stojí tenhle pokoj 1 500, o víkendu 2 000 korun. Jak mi později říká majitel, celoročně mají obsazeno 80 procent pokojů, takže si vůbec nestěžují.

Snídaně i náš pobyt končí. Chvíli před desátou nás na zdejší poměry laskavě vyhánějí: nejdřív nám paní řekne, že za pár minut končí snídaně, pak milým polohlasem dodá "holoto"...

Dětenický středověký hotel je v provozu nově, krčma vedle něj funguje už devět let. Celý komplex ročně navštíví zhruba 250 tisíc lidí, jen hospoda má kapacitu tisíc lidí, a o víkendech tady mají narváno, bez rezervace nemáte šanci. Za vstupné 145 korun čeká návštěvníky každý večer kromě neděle a pondělí středověký program s bojovými scénkami, tanečnicemi na stolech, žonglováním s ohněm, žebráky a čarodějnicí, která vás napájí lektvary.

"Žrádlo", jak tady říkají, je tady vynikající, i když ne nejlevnější, od zhruba 200 do 400 korun, a vedou jen pár stylových jídel. Třeba "koleno uhranuté svině", "hnátu exotického ptáka" nebo za 800 celou kačenu, dokrmenou šiškami. K areálu patří i pivovar, kde starobylým způsobem s filtrací přes slámu vaří černé pivo, na moderním zařízení pak i světlé; za půllitr chtějí 40 korun.





Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Další z rubriky

Nejvyšší kóta Devíti skal
Nejhezčí kout Vysočiny i parádní skály. Jarní výlet do Žďárských vrchů

Roztodivná skaliska trčící ze země do úctyhodných výšek jsou pro Žďárské vrchy typické. Některá převyšují okolní stromy a poskytují nádherné pohledy do dálek....  celý článek

Stařenu osvětlují šlehající plameny a kouř z ohniště volně stoupá střechou ven.
Skromní a nezdolní. Fascinující život lidí ve vietnamských horách

Na seznámení s tímto koutem Asie jsem si vyhradil celý měsíc, z toho dva týdny jsem hodlal strávit ve společnosti kamaráda. Jirka žije ve Vietnamu nějaký ten...  celý článek

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.