Sis nemoh voškrábat to roští z ksichtu, holomku, když nám sem lezeš na nocleh? No chceš tady chrápat, ne? hartusí na mě "maličkej" neboli trpaslík, jak mu tady běžně říkají. Je to pomocník krásné recepční hotelu, ve kterém se aspoň na chvíli, pravda, v trochu divadelních kulisách, zastavil čas.
"No ty sis je taky nevoškrábal," vrací srdnatě přítelkyně smeč na konto mírně zarostlého maličkého, jak si sám říká. Jmenuje se Zdenda, měří sotva víc než metr, ale vtipu má za dva velký. A dost obhroublého. Trpaslík se baví tím, jak nás jeho drsné fórky vyvádějí z míry, ale tvůrci konceptu tvrdí, že to ke středověku patří a že se právě tímhle liší od všech ostatních historizujících hotelů.
Zdenda nás vede po schodech nahoru do místnosti s dřevěnými stoly. Ostatně, dřevěné jsou i schody, strop, tady mají dřevo rádi. Inu, středověk.
Se světlem se na půdě bývalých koníren nepředali, z místnosti vedou dvě dlouhé chodby nasvícené jen řadami mihotavých svíček. Působivé. Ovšem majordomus ještě neskončil. "Sem se ráno přídete nažrat, a šupem, v deset vypadnete. A v jedenáct už vás tu nechcem vidět vůbec," hřímá. Tak tedy jdeme chodbou, všichni cinkáme klíči přivázanými k velkému kruhu, co se při každém odchodu nechávají na recepci. "Abyste nám je v hospodě neprochlastali, lumpové," vysvětlil nám Zdenda.
Zdejší "maličkej" Zdenda je místní maskot a dveřník. Se slovníkem si rozhodně starosti nedělá, z jeho úst zaznívají i dost drsné vtípky. Ani středověké mravy personálu, ani vyšší ceny však hosty nijak neodrazují.
Nábytek nakupují u starožitníků
A už odemykáme dveře, vypadají jako z tlustých fošen, ty jsou ale jen nalepené na normálních dveřích. Vypadá to dobře. Vybavení pokoje, tady jim říkají komůrky nebo světničky, je přesně takové, jak čekáme od hotelu, který má budit dojem středověku. Postel z hrubě přitesaných opálených trámů, úzká stará šatní skříň, maličká okna, otvírat jde jen to na úrovni podlahy. Je tu pološero. Na zemi truhla, stůl a dvě židle.
Jak mi později říká majitel celého dětenického panství Pavel Ondráček, většina inventáře je opravdu historická, nakoupená u antikvářů v celé republice. Zbytek jsou repliky, ale i na ně se používají aspoň části starého nábytku. Na televizi, rádio nebo třeba fén na vlasy zapomeňte, jste v době, která se bez nich obešla. Obešla by se i bez záchodu, ale vylévat kbelík z okna na hnůj vás tady přece jen nenutí.
Záchod suchý, ale jenom jako
Toaleta je dřevěná bedna s kulatým deklem, přesně jak to pamatuju ze začátku 70. let u babičky na vesnici. Ale tady je to jenom jako, pod dřevem je porcelánová mísa, nahoře splachovací nádržka.
Sprchu supluje konev u stropu, z ní ovšem teče teplá, prostě středověk je tady kulisou. Naštěstí, protože jinak by tady zhýčkaný člověk 21. století ani nevydržel.
Tvůrcům je však nutno pochválit cit pro detail: vypínače maskuje kousek dřeva s koženým pantem, takže se dají zmáčknout, aniž byste je viděli. Zaráží nás jen úplně obyčejná, nestylová, šatní ramínka; inu, nikdo není dokonalý.
Svítí se tady žárovkami, jsou ale ukryté za železnými stínítky, takže neruší. Pro lepší atmosféru si ale můžete zapálit velké svíce v lucernách. Totální romantika, které se nemůžeme nabažit, ale když zalézáme pod klasické péřové duchny (peří se pořád hrne na jednu stranu, to už moderní přikrývky dávno neznají), musím svíce sfouknout.
Hygiena je tady středověká jen naoko. Do žlabu teče teplá voda, záchod není dřevěný a suchý, byť se tak tváří.
Sprcha ústí do skutečné plechové konve přibité na stěně.
Mám někoho v pokoji!
Najednou nás probouzí divné zvuky. Někdo asi jde po chodbě, škrábe na dveře, divně hvízdá meluzína a do toho se někdo chechtá... Dost nepříjemný pocit!
Až za chvilinku našim rozespalým mozkům dochází, že je to nahrávka, to když začínají řinčet řetězy a řehtat koně. Jdu zavřít okno, to si mohli venku odpustit. Jenže zvenku to nejde, někde uvnitř musí být reproduktor. Přidává se mumlání v nesrozumitelném jazyce a opět chechot, nic příjemného, i když už je jasné, že to je nějaká další atrakce tohohle svérázného hotelu. Vše končí odbíjením zvonů, zase můžeme spát.
Ale za hodinu je to tady zase! Jestli tenhle fór budou opakovat každou hodinu, to se asi nevyspíme, zlobíme se. Naštěstí je až do rána klid, jen mnozí spoluhosté vstávají na náš vkus moc brzo a jejich kroky duní po dřevěné podlaze. To je asi jediné, co nám není úplně po chuti: stěny jsou tenké, jak už to u polodřevěnice bývá, je slyšet každé smrknutí souseda vedle v pokoji, kroky na chodbě. Na intimitu se tady nehraje.
Majitel Pavel Ondráček mi později vysvětluje, že strašení má opravdu jediný důvod: ještě více navodit atmosféru. Na přání vám však reproduktor vypnou, prý to často chtějí rodiny s dětmi; jednou jim to stačí. Nedivím se...
Tanečnice. Mistrovským kouskem této dívky je žonglování s hořícími provazy.
Medovníku si dejte, co hrdlo ráčí
Stylová je i hromadná snídaně. Připomíná to pionýrský tábor mých mladých let. Ve velkých černých hrncích na velkých zděných kamnech kouří zelňačka a voda na čaj, každý si nabírá podle chuti. K dispozici je jen středověká strava, uzeniny, sýr, marmeláda a medový dort, vše v libovolném množství. Zatvrzelí kytkožrouti, jak jim říkají vedle v historické krčmě, si ale můžou dát kukuřičné lupínky s mlékem.
Má to skvělou atmosféru, družnou, lidé se tady spolu baví, což je velký rozdíl oproti běžným drahým hotelům. A tenhle levný není, o prázdninovém víkendu stojí dvoulůžkový pokoj se snídaní 2 500 korun, přes týden o pětistovku méně. Provoz je celoroční, v zimě stojí tenhle pokoj 1 500, o víkendu 2 000 korun. Jak mi později říká majitel, celoročně mají obsazeno 80 procent pokojů, takže si vůbec nestěžují.
Snídaně i náš pobyt končí. Chvíli před desátou nás na zdejší poměry laskavě vyhánějí: nejdřív nám paní řekne, že za pár minut končí snídaně, pak milým polohlasem dodá "holoto"...
Dětenický středověký hotel je v provozu nově, krčma vedle něj funguje už devět let. Celý komplex ročně navštíví zhruba 250 tisíc lidí, jen hospoda má kapacitu tisíc lidí, a o víkendech tady mají narváno, bez rezervace nemáte šanci. Za vstupné 145 korun čeká návštěvníky každý večer kromě neděle a pondělí středověký program s bojovými scénkami, tanečnicemi na stolech, žonglováním s ohněm, žebráky a čarodějnicí, která vás napájí lektvary.
"Žrádlo", jak tady říkají, je tady vynikající, i když ne nejlevnější, od zhruba 200 do 400 korun, a vedou jen pár stylových jídel. Třeba "koleno uhranuté svině", "hnátu exotického ptáka" nebo za 800 celou kačenu, dokrmenou šiškami. K areálu patří i pivovar, kde starobylým způsobem s filtrací přes slámu vaří černé pivo, na moderním zařízení pak i světlé; za půllitr chtějí 40 korun.
