Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta do Chorvatska 2016. Čeká nás velké silniční trápení

Exkluzivně aktualizováno 
Naše redakční výprava se před týdnem snažila najít cestu k Jadranu a zpět tak, aby se vyhnula kolonám. Nešlo to. Zažívali jsme opakované pocity zklamání, když každá cesta, jíž jsme se vydali, se zasekla na nějakém zúžení řízeném semaforem.

Z Rakouska nám cesta do cílové Makarské trvala celý den kvůli objížďkám v Rakousku na dálnici A9 i předražené slovinské dálnici. V cíli jsme tak byli až večer. | foto: Roman Švidrnoch, MF DNES

Klasické trasy přes Vídeň

Kolegové z Ústředního automotoklubu (ÚAMK) Petr Vomáčka a Igor Sirota projeli klasickou trasu přes Jihlavu, Znojmo, Vídeň a Graz. Největší problémy jsou na silnici I/38 z Jihlavy do Znojma, kde se na úseku do Stonařova rekonstruuje na třech místech. Samozřejmě je možné jet mírnou, ale většinou dálniční oklikou přes Mikulov. Až k Vídni je cestování bez problémů, ovšem ve Vídni je pořádně „úzké hrdlo“.

„Opravuje se tu most přes Dunaj a jezdí se úzkými pruhy, jaké známe z naší dálnice D1. Jsou sice v každém směru dva, jenže jak před nimi lidé brzdí, všichni zpomalí, nebo třeba i zastavují, je tam prostě zmatek. Tvoří se obrovské kolony,“ hlásil Petr Vomáčka, podle kterého je lepší se Vídni úplně vyhnout.

Fotogalerie

Stejně tak jménem ÚAMK příliš nedoporučuje rakouskou dálnici A10 směrem na Villach a dále na Istrii. „Nejenže jsou tam drahé placené tunely, ale autostráda bývá o prázdninových špičkách neuvěřitelně přetížená. Jezdí tam nejen Rakušané a Češi, ale také desetitisíce Němců a Nizozemců. Loni tam kolony měřily i deset kilometrů,“ varuje Vomáčka. I na ní se na několika místech opravuje, práce však mají být hotovy vesměs do 8. až 16. června.

A ještě drobnost: na všech hraničních přechodech do Rakouska (ne ven ze země) probíhají namátkové hraniční kontroly. S běžným osobním autem vás pravděpodobně nikdo nezastaví, nám se to nestalo ani jedinkrát, budete však muset zpomalit na 30 km/h. Pokud pojedete dodávkou, zřejmě vám ji prohlédnou.

Cesta po dálnici A9 přes Rakousko

Vyjíždíme tentokrát podobně jako většina mořských poutníků v podvečer. Je to sice ta nejméně vhodná varianta po celodenním pracovním vytížení (a přetížení, když se snažíme dohnat resty před dovolenou), ale bohužel, často nic jiného nezbývá.

Dovolená v Chorvatsku: aktuální ceny, platba eury se nevyplatí

A protože už doma víme, že to tak dopadne, rozhodujeme se tentokrát ujet jen několik set kilometrů, přenocovat a pokračovat k moři až ráno. Je to premiéra, v Rakousku jsme nikdy nespali, při vyjetí ráno to nemá smysl. Ale máme více důvodů: potřebujeme fotit místa na cestě, což v noci nejde. Navíc se čtyři hodiny cesty mohou v letním pátečním provozu snadno změnit v pět i šest a to už šofér, který není zvyklý překonávat takové porce denně, může vnímat jako zátěž, o dětech nemluvě.

Chceme vyzkoušet „jižní“ variantu přes České Budějovice a Linec a dále po rakouské dálnici A9. O ní samozřejmě víme také to, že na cestě mezi Lincem a Grazem (kde se napojíme na původní klasickou trasu do Slovinska) jsou placené horské úseky, které se však pokusíme objet s co nejmenší časovou ztrátou.

Z Prahy vyrážíme kolem půl osmé večer, takže oprava mostu na Jižní spojce nás netrestá kolonami, a bez zdržení projedeme jinak neuralgický obchvat Benešova. Ve špičce by nám to tak lehce neprošlo. Před Táborem najíždíme na kus dálnice D3, motoristická radost ze šlápnutí na plyn ovšem končí po 20 kilometrech. Dostavba obchvatu Tábora nás bude zřejmě trápit ještě pár let, soudě podle tempa, jímž se tu postupuje. Jenže na výběr moc není, jízda po D1 neslibuje o nic světlejší vyhlídky. Letos prostě budeme muset překousnout poměrně dlouhé čekání, opravuje se takřka všude.

Vyzkoušeli jsme nejčastěji používané trasy do Chorvatska.

Z dálnice sjíždíme u Veselí nad Lužnicí, a to rovnou do omezení na 70 km/h, jež se táhne několik kilometrů. Dálnice se tu staví, takže to chce trpělivost. Českými Budějovicemi projíždíme bez zádrhelů na celém průtahu městem.

Hranici v Dolním Dvořišti překonáváme bez zastavení, i když v protisměru kontrolující policisty vidíme. Míříme k městečku Freistadt, kde nově začíná rychlostní silnice R10, otevřená loni v prosinci. A ani naše navigace ji ještě nezná. Pro nás je to tedy premiéra, stejně jako pro většinu poutníků k moři.

Nemáme ovšem dálniční známku, zatím ji nebylo kde koupit. Kdybychom jeli ve dne, šlo by to, ale malé benzinky zavírají v deset, což bylo před čtvrthodinou. Musíme tedy do nádherného historického městečka. V případě, že byste nespěchali, velmi vřele doporučujeme prohlédnout jeho zachovalé hradby a třeba kousek od náměstí dům s renesančními arkádami ve dvoře. My na to v noci nemáme čas, hledáme čerpačku a nacházíme ji až skoro na druhém konci města. JET má nonstop, za známku platíme 8,80 eura, a pak už se rozhodujeme napojit na novou silnici jižním koncem.

Cesta, na niž se čekalo tolik let a stála 19 miliard korun, je úžasná. Tunely (je jich tu šest krátkých a dva dlouhé, 2 a 4,5 km) podjíždíme všechny kopcovaté vesničky, a za chvíli jsme před Lincem. Průtah městem je také pořád ve dvou pruzích, takže by tady problémy nastat neměly. Jen rychlost je tu omezená na 80 km/h.

Za Lincem pokračujeme doprava směr Salzburg a na velké dálniční křižovatce – Voralpenkreuz – z dálnice A1 sjíždíme na „naši“ A9, značenou směrem na Graz a Slovinsko.

Cesta do Chorvatska 2016

A pak už nás čeká nocleh, zarezervovaný už doma přes internet. Přestože se při vybírání ubytování zdálo, že většina penzionů přijímá hosty jen do 21 hodin, při dotazu jsme zjistili, že třeba u toho našeho není problém nechat klíče v „safety boxu”, jež se odemyká kódem, který nám přišel v e-mailu a SMS. Výborná strategie! Protože jsme na místě, ležícím jen deset kilometrů od naší dálnice, kolem půl dvanácté, opravdu se to hodí. Z kovového trezorku na zdi na nás vyskočí dvířka našeho pokoje, ostatní zůstávají zavřená, a čipem otvíráme vchodové dveře i ty od pokoje. Vše je moderní, ultračisté a postele jsou neskutečně pohodlné - inu, Rakousko. A cena 2 200 korun za dvoulůžkový pokoj se snídaní se zase tak dramaticky od českých poměrů neliší.

Pyhrnautobahn: dálnice plná tunelů

Ráno vyrážíme zpátky na dálnici a už po pár kilometrech začínáme chápat, že jet tudy nebylo nejlepší rozhodnutí. Před vjezdem do tunelu Keinberg svítí velký nápis Stauzone, tedy zóna tvorby kolon. A hned za následujícím tunelem Hungerbichl, před exitem 28 na Klaus (148 km před Grazem), je doprava svedena pouze do jediného pruhu a rychlost omezena na 60 km/h. V Rakousku navíc právě slaví státní svátek Božího těla (je pohyblivý, takže jsme se uměli trefit), což znamená, že většina lidí „přemostila“ pracovní pátek a udělala si čtyřdenní volno.

A na silnicích je to opravdu znát, připomíná to skutečnou cestu na dovolenou. A jak vidíme, ani Rakušané na tom nejsou tak skvěle, co se týče „zipování“ do jednoho pruhu, přestože se tato neznalost přičítá vždy jen Čechům. Oba pruhy tak postávají a nakonec máme „zásek” asi čtvrt hodiny. Bohužel, úsek začínající opravou dvoukilometrového tunelu Klauser má celkem 14 kilometrů a obousměrný provoz je tak v dalších tunelech jako Traunfried, Sperring (2,8 km) či Falkenstein. A bude to tak až do září.

Ceny PHM

Rakousko
diskont Müller Liezen, JET Liezen: diesel 1,024 eur, benzin 1,124 eur

ET Bruck: diesel 0,999 eur, benzin 1,039 eur
Temmel Oberschwarza: diesel 1,049 eur, benzin 1,149 eur
pein.energy Mureck: diesel 1,025 eur, benzin 1,119 eur

Maďarsko
Avia Körmend – benzin 337, 9 HUF, nafta 331,9 HUF
(100 HUF - 8,894 Kč)

Uvažujeme, jak nejlépe odhalit okamžik, kdy sjet z dálnice před placeným úsekem, a podrobným zkoumáním nastavení navigace zjišťujeme, že zvládne i tento složitý úkol. Každý, kdo někdy zkoušel jet po neplacených silnicích, ví, že v navigacích je běžně možnost „vypnout“ placené dálnice. Jenže to problém neřeší, protože rakouská dálnice, tak jako třeba ta česká, je zpoplatněna dálniční známkou, takže navigace by nás vyvedla z autostrády už na dalším výjezdu. Jenže v naší navigaci je i možnost vyhnout se pouze úsekům s placeným mýtem (toll roads) a ponechat aktivní „známkové“ silnice (vignette roads). A to budeme potřebovat. Pyrhnská dálnice A9 má totiž dva takové: Gleinalm mezi St. Michaelem a Übelbachem za 8,50 eura a Bosruck mezi Spitalem a Gesäusem za 5 eur. Celkem tedy dáte navíc 376 korun (ke známce za 8,80, tedy 245 korun).

Z autostrády tedy sjíždíme na exitu 57 směrem na Spital am Pyhrn (silnice B138) a pokračujeme přes Pyhrnpass Bundesstrasse, tedy silnice průsmykem Pyhrn (945 m) přes národní park Kallkapen. Rychlost je sice omezená na 70 km/h, ale hordy motorkářů si z toho nic nedělají – tato scénická cesta je jejich doménou.

V městečku Liezen (na místním JETu tankujeme naftu za euro za litr) nás navigace navádí zpátky na dálnici A9 (směr Slowenien/Graz). Napojujeme se před tunelem Selzthal Ost (délka dva kilometry) a ocitáme se na 70. kilometru dálnice A9. Mimo jsme tedy byli 13 kilometrů. Ale užíváme si jí jen 60 km (mezi nimiž je další tříkilometrový tunel Wald s omezením na 100 km/h), a protože se vyhýbáme dalšímu placenému tunelu, opouštíme autostrádu na výjezdu 129 na obec Traboch.

Cesta je trochu záplatovaná, téměř českého charakteru, a za chvíli přijíždíme do města Leoben, přes nějž jedeme stále rovně přes několik světelných křižovatek směr Vídeň a Graz. Za ním nás ovšem hodně překvapí vysoké pece. Tady v podhůří Alp? Kolem železáren Voest Alpine se jede pár kilometrů pouhou šedesátkou, přes další obce občas 30 km/h. Žádná rychlá trasa to tedy není, ale aspoň nestojíme v žádné koloně.

Na dálnici najíždíme po 16 kilometrech, do Grazu nám zbývá pouhých 66 km. Těšíme se, že tam za chvíli budeme, ale po devatenácti kilometrech se docela vytáčíme, když vidíme škrtnutou směrovku Graz a nápis Gesperrt - z dálnice nás to stahuje na objížďku. Vypadá to na rekonstrukci dálniční křižovatky u Brucku a.d. Mur, protože směr rovně na Vídeň je funkční. Takže jsme opět na okreskách, dokonce přímo ve městě Bruck. A na jeho konci se nevracíme na A9, nýbrž na úplně jinou, západovýchodní rychlostní silnici S35. Před Trafösem nás čeká další tříkilometrový tunel. Tato cesta tedy opravdu není pro klaustrofobiky. Až na 15. kilometr je rychlost omezená na 100 km/h, pak se konečně můžeme rozjet na dálniční strotřicítku. A taky si ulevit na pěkných nerezových záchodcích u Schaudingu.

Dálniční známky a mýtné

Rakousko, 10denní: 8,80 € (245 Kč)
Slovensko, 10denní: 10 € (279 Kč)
Slovinsko, 7denní: 15 € (418 Kč)
Maďarsko
7denní: 2 975 HUF (265 Kč)
měsíční: 425 Kč
Chorvatsko, mýto: 195 kun (725 Kč)
Záhřeb–Zagvozd (Makarska)

Těsně před Grazem se připojujeme zpátky na dálnici A9, teď už definitivně pojedeme bez objížděk. Jenže okamžitě nás vítají žlutá blikající světla a kulatá tabule 100 km/h. Planý poplach, nic se neděje, jen před tunelem Gratkorn 1 je provoz sveden ze tří do dvou pruhů a rychlost omezená na 60 km/h. Ale žádné kolony se tu nekonají.

Stejná situace je i před tunelem Gratkorn 3 a my za ním konečně uhýbáme směrem na Slovinsko, rovně pokračuje dálnice na Vídeň. Jsou tu sice dva zúžené pruhy, jaké známe z D1, ale širší. Jet se tedy dá v pohodě, nejsou tu ani omezující svodidla. Jen pozor na rychlost, úsekové měření hlídá rychlost 60 km/h a končí až před desetikilometrovým tunelem Plabutsch, který vlastně podjíždí levou stranu města Graz, čímž se mu vyhýbáme.

Bez deseti minut po třech hodinách jsme na místě, kde se připojuje dálnice A2 od Vídně. Pokud by autostráda byla v pořádku, cesta po ní by ovšem trvala jen 2:20 hodiny (216 km), samozřejmě bez objížděk placených úseků. A samotná „klasická“ vídeňská cesta by měla trvat kolem dvou hodin, pokud by se ovšem podařilo projet bez problémů Vídní.

Auto DNES: Novinky, nezávislé testy a reportáže ze světa automobilů, moderních technologií a finanční sféry.

Auto DNES: Novinky, nezávislé testy a reportáže ze světa automobilů, moderních technologií a finanční sféry.

Tato „tunelová“ dálnice se samozřejmě dá objet, což jsme také vyzkoušeli. Z Lince jsme tentokrát nejeli doprava na A9, nýbrž doleva na „vídeňskou“ dálnici A1, ovšem po několika kilometrech u Ennsu sjíždíme na výjezdu číslo 158 Enns-West na silnici číslo 309 směrem na město Steyr, známé automobilovým průmyslem. Objíždí se po okraji přes soustavu kruhových objezdů, ale následuje i několik světelných křižovatek.

Napojujeme se na silnici číslo 115, která plyne celkem nerušeně podél řeky Enns a občas nabízí i krásné pohledy, třeba na hrady. Vzhledem k objížďce A9 se musíme u Leobenu opět napojit na „rychlostku“ S35, na A9 se napojujeme až pod Peggau. Až k odbočce směr Slovinsko nám to trvá kolem tří hodin (242 km), což je téměř stejný čas jako po problémové dálnici s objížďkami placených tunelů. A to jsme na dálnici vzhledem k mimosezonnímu období strávili v kolonách před tunely jen odhadem 15 minut. V létě to může být mnohem více. Velká „štýrská“ objížďka se tak rázem jeví jako možná i výhodnější.

Slovinsko

Takže tedy zpět na dálnici A9 směr Slovinsko. Nezdržujeme se na ní dlouho, už po 40 kilometrech sjíždíme na výjezdu 226 (Gersdorf) směrem na pohraniční městečko Mureck. Vyhýbáme se totiž pouhým padesáti kilometrům slovinské dálnice v úseku Spielfeld – Ptuj, na níž potřebujete známku za 15 eur. A protože je pouze sedmidenní a stejnou potřebujete zase zpátky, zaplatíte tedy nemalých 837 korun.

Za Mureckem překračujeme hranici do Slovinska v Trate. Jedinou novinkou tady je, že u mostu přes řeku Muru stojí policisté a kontrolují auta jedoucí do Rakouska. Nás, kteří míříme ven, si nevšímají.

Pokračujeme pak na Lenárt a Ptuj (první odbočkou ve městě doleva a pak doprava přes několik kruhových objezdů, směr Maribor nebo Zagreb) a za ním už najíždíme na posledních pár metrů (neplacených) dálnice, která se mění v hlavní silnici I/9 a míří k hranici s Chorvatskem.

Mýto v Chorvatsku

Můžete dost ušetřit, když si koupíte předplacenou kartu ENC. Prodávají ji na velkých mýtných branách, veškeré informace najdete na www.hac.hr. Samotný přístroj funguje několik let, kredit s mýtným levnějším o 22 % si můžete dobíjet z domova kartou. Funguje to bez problémů.

Ovšem oproti minulým letům tady vidíme velkou změnu: staví se pokračování autostrády! Až bude za pár let hotovo, pak už se možná koupě slovinské známky vyplatí, říkáme si. Ale zatím nás čekají jen komplikace v podobě pomalé jízdy (omezení na 50 km/h) a náklaďáky rozbité silnice. V sezoně to tady nechceme vidět. Jenže jednodušší cesta prostě neexistuje. Jestli o nějaké víte, budeme rádi, když nám napíšete.

Chorvatsko

A konečně jsme na slovinsko-chorvatské hranici v Gruškovlje/Macejlu. U obou okének, jež od sebe dělí asi půl kilometru „země nikoho“, jen máváme plastovými kartičkami občanek, nikdo nejeví zájem ani o zelenou kartu, jak bývávalo kdysi zvykem. A jsme v Chorvatsku.

Počáteční průjezdy obousměrnými tunely máme za sebou a těšíme se, že to konečně po celodenním drncání rozjedeme, ale v rozletu nás zbrzdí nejen mýtná brána (na úseku od hranice k Záhřebu neplatí naše ENC, takže bereme lístek), ale pár kilometrů za ní i svedení provozu do jednoho pruhu. Opravuje se tady most, ale podle toho, co později zjišťujeme od chorvatského autoklubu, většinu českých výletníků tato komplikace mine.

Oprava by měla skončit 17. června, v nejhorším případě špatného počasí 1. července, tedy do začátku plné sezony. Zúžení je dlouhé skoro dva kilometry, a najisto tady počítáme s kolonami. Opravu lze také objet po staré silnici číslo 1.

Cesta do Chorvatska 2016

Před Záhřebem platíme kartou stejné mýto jako loni (48 kun, tedy 177 korun), a kousek za obřím odpočívadlem Plitvice-Lučko odbočujeme doprava na dálnici A1. Mýtnou bránu projíždíme jedním ze dvou vyhrazených pruhů pro ENC a šlapeme na plyn. Nastavujeme tempomat a po nepříliš zaplněné autostrádě svištíme směr Split. Bez jakýchkoli komplikací či zdržení dojíždíme (s malou přestávkou na bezplatném WC, jež má ovšem do německých standardů hodně daleko) na exit Zagvozd a platíme z nabité karty 195 kun. A o chvíli později dalších 20 za průjezd tunelem sv. Ilija, jímž podjíždíme pohoří Biokovo. Z Makarské děláme výlety do Splitu a Imotského a po dvou dnech míříme opět zpátky domů na sever.

Cesta zpět

Po cestě přes Maďarsko (podrobnosti z trasy přes Maďarsko si přečtěte zde) nás pak čeká poslední úsek cesty přes Rakousko do Bratislavy a po dálnicích do Prahy. Volíme rychlejší trasu po levém břehu Neziderského jezera (přes Donnerskirchen) a u Parndorfu (kde se krátce zastavíme v největším evropském outletu) se napojujeme na rakouskou dálnici A4. A rovnou do kolony. Tu ovšem „dělá“ směr rovně na Vídeň, takže jsme rádi, že pojedeme přes Bratislavu.

Cesta přes Maďarsko

čtěte druhý díl seriálu

Takže po šesti kilometrech sjíždíme doprava na dálnici A6, která nás už s minimálním provozem vede ke slovenské metropoli. Přímo na bývalém přechodu kupujeme v automatu slovenskou dálniční známku. Stojí deset eur, ale žádnou známku nedostaneme, systém jen zaznamená naši registrační značku. Neplatiče prý hlídají kamery, stejně to ostatně funguje v Maďarsku.

Nám to může být jedno, přístroj nám vytiskl papír s potvrzením, takže se kontroly nebojíme. Koneckonců, 80 kilometrů dálnice bychom mohli objet i po silnici číslo 2, ale nechce se nám už zdržovat a také jsme byli zvědaví, jak vypadá procedura koupě virtuální viněty.

Slovenská dálnice nás ničím nepotrápí, zato na české A2 jsou hned tři omezení jen do Brna, a dalších pět pak na D1 do Prahy. Ale to už je jiná kapitola nekonečného seriálu oprav českých autostrád. Ale nikde ale nestojíme, a tak do Prahy dorážíme po celkem 12,5 hodinách čisté jízdy.

Jak jsme řekli na začátku, žádné legrace to letos na silnicích k a od moře není. Ale snažili jsme se alespoň najít ty nejlepší varianty.

Nový seznam omezení na silnicích během turistické sezony 2016 pod dozorem HAC (Chorvatské dálnice) a ARZ (Dálnice Záhřeb-Rijeka).

1) Sanace mostu v 139 + 800 km dálnice A3, úsek: Novska-Okučani (řízení dopravy obousměrně jedním pruhem) - předpoklad dokončení prací je 28. 07. 2016.

2) Sanace mostu Deanovac v 64 + 480 km dálnice A3, úsek: Rugvica-Ivanić Grad (řízení dopravy se předpokládá obousměrně jedním pruhem) - začátek prací se předpokládá dne 05. 09. 2016 a končí po skončení turistické sezony.

3) Oprava asfaltu vozovky v prostoru mýtnice Sv. Helena na dálnici A4. Bbude se uzavírat vždy jeden pruh u mýtných bran. Odhadovaný čas dokončení prací je 20. 08. 2016.

4) Sanace poškozené dlažby 022 + 000 km do 023 km + 700 km na dálnici A6, úsek Vrbovsko-Delnice - směr Rijeka. Provoz bude probíhat v jízdním pruhu nebo v pruhu k přejíždění v závislosti na oblasti práce. Odhadovaný čas dokončení prací je 17. 06. 2016.

5) Obnova poškozených dilatačních spár na viaduktu Kamenjak v 066 + 800 km dálnice A6, úsek: Oštrovica-CCP Grobnik - směr Rijeka (doprava pruhem určeném k přejíždění). Odhadovaný čas dokončení prací je 17. 06. 2016, práce budou pokračovat i po 12. 09. 2016.

6) Výměna pouličního osvětlení na mýtnici Lučko a Karlovac na dálnici A1. Předpokládaná doba dokončení prací je 17. 06. 2016.

Zdroj: Chorvatské turistické sdružení





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.