Pozor na obzor
Při fotografování krajiny obvykle vyjdeme z postavení slunce, hledáme dominanty (tvary, barvy...) a posléze dáme místo obzoru, jehož umístění je pro krajinu zásadní.
Pokud je obzor ve středu snímku, je obloha v rovnováze se zemí a snímek může působit i nudně. Naopak horizont v horní části působí mnohdy emotivně a zvýrazňuje zemi. Obzor v dolní části záběru se užívá jen tehdy, když je obloha zvlášť výrazná.
Perspektiva a boční světlo
Dobrá krajinářská fotografiese musí vychodit, neuděláte ji z auta. |
Dalšími oblíbenými kompozičními prvky pro fotografii krajiny je využití perspektivy, diagonály a zrcadlení ve vodě. Nejlepší sluneční světlo pro krajinu bývá boční. Slunce může také svítit mírně zezadu, svítí-li úplně za zády, prostor působí ploše. Nejméně vhodná doba pro krajinu bývá kolem poledne a za jasného počasí, kdy jsou stíny velmi kontrastní. Mraky v krajině fungují jako velké odrazné desky, obraz krajiny pod nimi je tím pádem měkčí a přirozenější.
ŠPATNĚ (vlevo): Chybně exponovaný záběr automatikou digitálu. SPRÁVNĚ (vpravo): dobře exponováno a s polarizačním filtrem.
Jak se vyvarovat "plechové" oblohy
Fotokurz vede Pavel ScheuflerPavel Scheufler je český publicista a historik fotografie. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na katedře fotografie FAMU. |
Pozor na "plechovou oblohu", šedé bílé nic trčící hluše nad obzorem. V takovém počasí buď krajinu nefotografujeme, nebo použijeme filtr. K těm nejdůležitějším patří polarizační filtr, který odstraňuje lesky na nekovových plochách a dokáže pohlcovat namodralý opar a zesyťovat barvy. Jeho roli na rozdíl od filtrů přechodových nelze plnohodnotně nahradit v počítači.
I banální motiv prezentovaný jako panoráma může získat na přitažlivosti. Nejjednodušší je pracovat "pseudopanoramaticky", totiž tak, že panoramatický dojem vznikne oříznutím horní a spodní části snímku. Dokonalejší formou je sestavování panoramatické fotografie z několika dílčích záběrů.
