Existuje ale mnoho technicky jednodušších stavebních motivů, jejichž zachycení zvládne i kompaktní fotoaparát. Vedle celých staveb je zejména vděčné "zvěčnění" různých stavebních detailů, jako jsou dveře, portály, domovní znamení, detaily na fasádě i výzdoba oken. Tyto motivy většinou nemají žádná omezení daná fotografickou technikou. V architektonickém detailu můžeme využít objektivy všech ohniskových vzdáleností, od širokoúhlých po teleobjektiv.
Fotografie závisí na světle. Světlo dává architektuře vyniknout, tvaruje ji a zároveň jí poskytuje určitou náladu. Pro fotografování architektury není nezbytné slunce, naopak podmračená atmosféra je často výhodnější. Stín může fotografování stavby zkomplikovat, ale může také být na snímku výrazným prvkem.
Aby se budova "nekácela"
Technicky vzato je největší záludností při fotografování staveb způsob zachycení jejich objemu. Neuspořádané sbíhání vodorovných i svislých hran u snímků architektury vede k dojmu, že se budova "kácí". Je to tím, že přístroj nedržíme vodorovně, ale nakloníme ho, aby se na snímek celý objekt vešel. Toto neuspořádané sbíhání se považuje za technickou chybu, lze ji ovšem napravit v grafickém programu.
Fotokurz vede Pavel ScheuflerPavel Scheufler je český publicista a historik fotografie. Zabývá se převážně fotografií na území Rakouska-Uherska do roku 1918. Od roku 1990 přednáší historii fotografie na katedře fotografie FAMU. |
Záleží také na odstupu fotografa; čím jsme dále, tím je sbíhání méně výrazné. Sklonu přístroje se fotograf může vyhnout i tím, že své stanoviště zvolí zhruba v polovině výšky fotografované stavby, například v patře protilehlého domu.
Volba vhodného stanoviště je tak pro fotografování stavby klíčová. Bohužel, u mnoha staveb si svá stanoviště nemůžeme příliš vybírat. Také občas musíme myslet na to, že i když fotografujeme ve veřejném prostoru, může zveřejnění snímku nějakého objektu bez svolení jeho majitele vyvolat právní problém.
