Hejšovina vysoká 920 m leží na území bývalého Kladska, pár kilometrů za naší státní hranicí. Dříve byla návštěva jejího vrcholu komplikovaná, dnes však neexistuje žádná překážka. Pokud vám to aspoň trochu šlape, zvládnete Hejšovinu bez problémů za jediný den i z českého území.
Pro Poláky je tento kopec něčím jako pro nás Český ráj, Adršpašské skály a České Švýcarsko dohromady. Úžasné a veliké pískovcové bludiště na vrcholové plošině láká k prohlídce tisíce lidí. V sezoně se této destinaci raději vyhněte, pokud nechcete být otráveni davy hlučících a po sobě šlapajících výletníků (a k tomu ještě za peníze!). Nyní však nastal ten pravý čas k návštěvě – Hejšovina osiřela, davy zmizely a vy si můžete v klidu projít a prohlédnout unikátní dílo přírody, které u nás v této podobě nemáme.
Budete-li mít navíc štěstí na počasí, čekají vás překrásné výhledy na hory severního českého pohraničí od Krkonoš po Jeseníky.
Problematické prvenství
Hejšovina představuje podobně jako Adršpašské skály nebo Český ráj zbytek druhohorní (křídové) pískovcové plošiny, jež se působením erozních sil přírody rozpadla na labyrint puklin, chodeb, skalních věží a roztodivných útvarů, připomínajících všelijaké postavy či zvířata. Jde zkrátka o typické pískovcové skalní město se vším všudy, co k němu patří.
Výjimečností je vysoká nadmořská výška a tvar připomínající stolovou horu. Odtud také pochází původní německý název Heuscheuer, což znamená seník. Hora skutečně vypadá jako kupka sena či spíše jako klobouk nebo obrácený kastrol. Tvoří dominantu okolnímu kraji a je rozeznatelná ze všech blízkých i vzdálenějších pohoří. Nepřehlédnete ji ze Sněžky, z Králického Sněžníku ani z rozhledny na Borůvkové hoře v Rychlebských horách.
Pochlubit se může Hejšovina jedním prvenstvím – bývá označována za nejvyšší pískovcový vrch střední Evropy. Pravda je to ovšem jenom napůl, protože třeba beskydská Lysá hora má rovněž pískovcovou stavbu a převyšuje Hejšovinu o dobrých 400 m, stejně tak jako řada dalších karpatských vrcholů. Jako nejvýše položené jsou totiž myšleny pískovce platformní, tedy vodorovně uložené, které představují pozůstatek ustoupivšího druhohorního moře. Jejich vrstvy bývají obvykle vázány na sníženiny zemského povrchu a to, že budují 920 m vysokou Hejšovinu, je opravdu neobvyklé. Tak vysoko se opravdu nikde ve střední Evropě tyto sedimenty nevyskytují.
Z Karlówa k chatě na Hejšovině
Obvyklým východiskem ke zdolání Hejšoviny – polsky poválečně přejmenované na podivně znějící Szczeliniec – je letovisko Karlów na jižním úpatí. V mnoha serpentinách sem vede silnice od Náchoda přes Kudowu-Zdrój. Tady se parkuje, odtud se vyráží a zase vrací zpět.
Hejšovina vyhlíží z Karlówa opravdu impozantně a nejvíce odtud připomíná plochou stolovou horu ohraničenou strmými skalními srázy. Karlów se poslední dobou proměňuje, hlavně v sezoně, na čím dál hlučnější a přelidněnější letovisko turistického průmyslu. Vyrůstají zde stále nové budovy, pro návštěvníky, kterým hezká příroda k uspokojení nestačí, dnes už samozřejmě nechybí atrakce typu motokáry atd.
Z Karlówa se vydáte po modré a zelené značce kolem stánků s občerstvením a suvenýry k lesu. V něm brzy narazíte na místo, kde začíná okruh skalním labyrintem. Cesta je jednosměrná, jednou brankou se vchází, druhou vychází ven. Samozřejmě se taky platí, což je vzhledem k nákladům na údržbu chodníku zcela pochopitelné. V právě skončené letošní sezoně činilo vstupné pro dospělého 5 zlotých (asi 35 Kč).
Od vstupní brány absolvujete poměrně strmý výstup do sedla mezi Malou a Velkou Hejšovinou, kde se odpojuje žlutá značka do vesnice Pasterka. Jdete sice příkře, ale pohodlně, jelikož stezka je vyskládaná kameny a opatřená schody. Ze sedla se výstup zmírňuje a cestička se začne brzy proplétat mezi nízkými skalkami v malém bludišti.
Asi po deseti až patnácti minutách z rozcestí dorazíte k turistické chatě, přilepené jako orlí hnízdo na hraně skalního stolu Hejšoviny. Otevírá se odtud fantastický výhled směrem na Krkonoše, Broumovsko a Soví hory. Skalní srázy odtud padají kolmou stěnou do hloubky několika desítek metrů, vrcholky stromů na úpatí vidíte pod sebou jako zelený koberec.
V Pekle se vám zatají dech
Už se zdá, že nic hezčího vás na Hejšovině potkat nemůže, opak je však pravdou. Teprve teď vcházíte do skutečného skalního labyrintu mezi roztodivně modelované pískovcové tvary a do temných skalních puklin v útrobách kopce. Pokud jste již dole nezaplatili za vstup, zaplatíte v budce u chaty a můžete vyrazit.
První velkou atrakcí je žebříkem zpřístupněná skalní věž, odkud se otevřou obzory i na opačnou východní stranu. Stojíte na jednom z nejvyšších bodů Hejšoviny, kolem vás se rozprostírá pískovcová náhorní plošina rozbrázděná nepřehlednou změtí propadlin a puklin, z níž vyčuhují izolované skalky a koruny zakrslých, větrem ošlehaných stromů.
Následuje sestup do Pekla, které patří k nejdramatičtějším partiím skalního bludiště. Stezka vás svádí do ohromných, hlubokých a temných skalních rozsedlin na severním okraji hory, podél nichž postupně dochází k přirozenému sesouvání a destrukci skalního masivu. V těchto prostorách se člověku opravdu tají dech!
Další kličkování v úzkých chodbách mezi skalami vás nakonec přivede na východní okraj Hejšoviny, kde vzdušné skalní převisy zakončují dvě zábradlím opatřené vyhlídky. Pokud viditelnost přeje, rozeznáte na obzoru kupoli Králického Sněžníku a hřebeny Rychlebských hor, v popředí masiv Orlických hor a v oparu se ztrácející rovinu českého vnitrozemí. Tam odněkud zdola, od Ratibořic, ukazovala Hejšovinu svým vnoučkům i Babička Boženy Němcové.
Sestup po mnoha schodech vás pod skalními stěnami úbočím hory svede zpět k letovisku Karlów. Pokud tu nejste autem, vyplatí se znovu vystoupit do sedla mezi Velkou a Malou Hejšovinu a pokračovat po žluté do Pasterky a odtud dále po modré na sedlo Machovský kříž, kde lze sestoupit na autobus do Machova.
Může se hoditDoporučená trasa Mapa Jak se tam dostat ZAJÍMAVOSTI |