Cesta povede přes "Národní přírodní rezervaci andské fauny generála Eduarda Avaroy", pojmenované po jednom z bolivijských hrdinů z bojů za nezávislost Bolívie na Španělsku.
Těžký odhad vzdáleností
Zatímco o faunu hlavně v podobě stovek až tisíců plameňáků v lagunách není nouze, velmi vzácná je flóra. To je jedním z hlavních znaků zdejšího kraje.
Cesta se po většinu trasy klikatí pustými vysokohorskými planinami ve výšce přes 4000 metrů nad mořem. Absence stromů a výskyt sporé a pouze přízemní vegetace v rozlehlých pláních bere člověku obvyklé schopnosti odhadovat vzdálenosti.
Pohled na Salar de Uyuni přes obří kaktusy ostrova Isla del Pescado
Okolní vrcholy se zdají na dosah ruky, mnohé z nich ale přesahují 5500 m n. m. Jejich nejvyšší pasáže tedy přesahují okolní krajinu o více než výškový kilometr!
Putování může začít na hranici mezi Chile a Bolívií u Laguna Blanca (Bílé laguny). Jezero poskytuje dobrý úvod do snové krajiny - v nehybné hladině mělkého jezera s bílým dnem se až neskutečně odráží obrovská hora na protějším břehu. Vše v ostrém slunečním svitu, v nadmořské výšce 4500 metrů.
Bez slunečních brýlí se kolem rozhlížet nejde. Pravé rozměry krajiny před námi prozrazují až malinké tečky růžových plameňáků brouzdajících se dole ve vodě. Vánek hladinu čeří, odraz hory ve vodě mizí. Plameňáci zůstávají.
Laguna Verde, nejúchvatnější scenérie Jižní Ameriky
Následuje krátký přejezd na jedno z nejúchvatnějších scénických míst Jižní Ameriky, na vyhlídku u Laguna Verde (Zeleného jezera) s impozantní sopkou Licancabur v pozadí. Blahem neplesá jen srdce fotografa-krajináře, z dokonalé kompozice bývají uneseni všichni.
Sopka Jurikis nad lagunou Verde má nahoře kráter o obvodu 5 km
Matně zelenavá voda okrouhlého jezera, zcela pravidelný obří kužel vulkánu v pozadí. Vrchol leží v nadmořské výšce 5930 metrů. Sopka je důstojným "patníkem" chilsko-bolivijské hranice - ukázku z knihy autora si můžete přečíst ZDE.
K opojení z krajiny přispívá nadmořská výška 4300 metrů, která může způsobovat i lehké motání hlavy.
Od Laguna Verde se noříme hlouběji do neskutečné krajiny jak z jiné planety. Táhlé svahy zdobené barevnými pruhy různých drolících se minerálů působí jako obří abstraktní obrazy. Barevná škála obsahuje různé odstíny šedé, hnědé, červené, rudé, žluté a bílé. Vzory zdánlivě "stékajících" barevných pruhů utvářejí společnými silami umělci jménem "Gravitace" a "Eroze".
Stejně jako u dalšího výjevu s výstižným názvem - skály Salvador Dalí. V suché štěrkové stráni jsou rozesety skalní útvary ostrých tvarů. Osamocené skalní věže čnící z naprosto rovného podkladu vyvolávají dojem, jakoby je tam někdo rozmístil uměle. Opět je to jen hříčka erozních jevů.
Další dlouhé přesuny zpestřují zastávky u termálních pramenů a bahenních gejzírů. U termálů Chalviri je samozřejmě možné spočinout v jezírku s teplou vodou a vychutnávat daleký výhled do otevřené krajiny s malebnou lagunou v popředí.
Osamocený turista zde působí tak trochu nepatřičně
U bahenního gejzíru Sol del Maňana
Bahenní gejzír Sol del Maňana (Ranní slunce) je nejvhodnější navštívit brzy ráno, kdy z bublajícího bahna uniká do chladného ovzduší vlhké teplo a vytváří mohutná oblaka páry prosvícená ranním sluncem. Při návštěvě během dne zase může člověk obdivovat bahenní vývěry tak zblízka, že si jen musí dát pozor, aby v některém nezmizel.
Kouzlo zdejšího kraje je skryto také ve stále minimální infrastruktuře. Jinde obvyklé příkazy a zákazy ze strany administrace národního parku zde prakticky neexistují, a když, tak na ně nikdo nedohlíží.
Na dlouhé prašné cestě si lze odpočinout v termálních pramenech Chalviri
Ponorný vařič zlikviduje celou elektrickou síť
Ostatně, pro Bolivijce zatím nebylo ani důležité přesné vymezení parku, oficiální rozloha je jen informativní. Přesné hranice parku ve zdejší divočině zatím nikdo nikdy nevyměřoval ani neoznačoval.
Vyvrcholením prvního dne je průjezd kolem Laguna Colorada (Červeného jezera). Název jezera vypovídá vše doslova. Vodní hladina o nezanedbatelné ploše 60 km² má sytě červenou barvu, což vyniká zejména při východu a západu slunce. Zhruba 6 x 10 kilometrů veliké jezero ovšem není hlubší než pouhých 40 až 60 cm.
Nízká teplota vody ovšem ihned eliminuje nápad zkusit vodní plochu přebrodit a projít se při tom mezi velmi četnými plameňáky. A tak zvláštní krajinu, červenou plochu se stovkami růžových plameňáků a vzdálenými horami, vychutnáváme z bezpečí břehu.
Po další chvíli jízdy zjišťujeme, že řidiči samovolně změnili trasu, na místo nocování na dohled jezera se přesouváme do zapadlé indiánské vesničky a zdejšího jediného, primitivního, ale čistého "hotelu". Jen kdyby počet toalet odpovídal průměrnému zatížení cca 20 lidi na noc. Před spaním si chceme na zahřátí uvařit čaj, bohužel po zapojení ponorných vařičů kolabuje celá zdejší elektrická síť živená kdovíjakým předpotopním zdrojem.
Magická skalní města
Následující den je ve znamení neobvyklých skalních útvarů. Nejprve navštěvujeme dvě skalní města - první obřích rozměrů, druhé obří rozlohy. Mezi kameny pozorujeme zdejší drobné vačnatce viskače.
Poté zajíždíme na samý okraj hlubokého kaňonu, jaký by člověk v krajině táhlých plání rozhodně nečekal. Na dně se klikatí stružka potoka, kolem ní se line obzvlášť šťavnatá pastvina pro místní lamy, alpaky, či divoké vicuňi.
Abstraktní výjevy krajiny oživuje stádečko lam vikuň
Noc trávíme v těsné blízkosti světového přírodního unikátu: uyunského salaru, Salar de Uyuni. Jedná se o naprosto rovnou tvrdou solnou pláň o rozměrech 150 x 130 km. Bolivijci ho křižují několika směry a v nadsázce nazývají "nejlepší bolivijskou vozovkou". Salar vznikl v obrovské bezodtoké pánvi opakovaným zaplavováním a odpařováním vody opakujícím se po statisíce let.
Džíp v zatopeném Salaru de Uyuni - jede, letí nebo snad plave?
Následující den nás tedy čeká přejezd Salaru. Nejsem tu sice poprvé, tentokrát však bude přejezd úplně jiný než jindy. Vrcholí doba dešťů, a tak je většina Salaru pokryta několikacentimetrovou vrstvou vody. Pět až čtyřicet centimetrů vody mění Salar v obrovské mělké jezero, které se na dlouhé chvíle bezvětří stává neskutečným zrcadlem.
Vzdalující se hory za námi se brzy začínají "vznášet" nad nekonečnou vodní plání, přes kterou džíp zvolna "pluje" nízkou rychlostí kamsi vpřed.
Najednou jsme uprostřed "bílého nic", na jehož vzdálených okrajích díky odrazu ve vodě hory "stojí" na svých naprosto symetrických obrazech. V bělostné pláni se věrně odráží i celá modrá obloha s oblaky. Ztrácí se pojem dole-nahoře: nebe je teď nad námi i pod námi. A v tom nepřirozeně symetrickém prostoru se vznášíme s naším džípem po nekonečné vodní hladině, stále rovně za nosem.
martin mykiskaAutor článku - cestovatel a publicista Martin Mykiska -napsal ze svých cest několik knih, dvě z Himálaje a dvě z Jižní Ameriky. Poslední v řadě se jmenuje "Jižní Amerikou přes Patagonii k Orinoku".
|
Na jeho návštěvu je vyhrazena hodina času, kdy vystupujeme na vrchol a kromě Salaru můžeme obdivovat i gigantické kaktusy Trichocereus pasacana, které rostou po celé ploše ostrova ve velkém množství. Za nimi oslňující bělostná pláň, mraky nad námi i v pláni pod námi, sem tam černá tečka dalšího přijíždějícího či odjíždějícího turistického džípu.
Zcela omámeni těmi halucinogenními výjevy vznášejících se hor a mraky pod námi dokončujeme přejezd Salaru na opačný břeh, kde pak náhle a se silným drcnutím procitáme ze sna a rázně se vracíme do bolivijské reality: na další šíleně rozbitou, prašnou polní cestu. Návštěva snové krajiny je u konce.
může se hoditCestu odlehlou krajinou přes hory a Salar de Uyuni zajišťuje celá řada soukromých bolivijských cestovních agentur svými ne zrovna nejnovějšími džípy. Případné nepohodlí, menší, závažnější i zcela zásadní komplikace na cestě lze překonat pouze s pomocí osobního cestovatelského nadšení pro nevšední zážitky a vysokou mírou schopnosti improvizovat. Nejste-li toho schopni, zůstaňte raději jen u čtení těchto řádků. Tří až čtyřdenní přejezd pustých hor jsem letos absolvoval již poněkolikáté a o překvapení nejrůznějšího charakteru opět nebyla nouze. Cestu po Salaru lze absolvovat buď jako okruh z Uyuni do Uyuni, nebo jako přejezd z chilského San Pedro de Atacama do Uyuni.
|
