Statisíce věřících, podle některých odhadů až milion, se každý rok shromáždí v malajsijských Batu Caves, aby oslavily jeden z největších hinduistických svátků - Thaipusam. Ti nejhorlivější se na cestě k bohům propichují háky, dráty a špendlíky. Letos svátek připadne na 23. ledna.
Thaipusam se místo v Indii, kde je zakázáný, slaví v muslimské Malajsii. To, že se rok co rok na přelomu ledna a února na prahu Kuala Lumpur sejdou statisíce Indů a vzývají svoje bohy, potvrzuje fakt, že Malajsie je země velké tolerance.
Vládní politika sice muslimům poskytuje daňové a jiné výhody, ale vedle islámu tu v klidu a pokoji vegetují čínský konfucianismus, křesťanství i hinduismus. A nakonec jak by ne, když Indové tvoří třetinu obyvatel pevninské Malajsie.
Zažít oslavy Thaipusamu na vlastní oči je jako vydat se na den do jakési 'učesané' verze Indie. Vřískající muzika, ženy v barevných sárí, vůně koření, jídla, zapálených tyčinek i boží oka na čelech nekonečných davů plně odpovídají indické ulici, ale chudobu, žebráky a špínu tu neuvidíte. Je znát, že mrakodrapová Kuala Lumpur plná západních kaváren a životního stylu je jen půl hodinky taxíkem.
Výhled od jeskyní Batu Caves. Přes Murugovu sochu je vidět Kuala Lumpur
Propíchnutým jazykem proti démonům
Thaipusam je svátek boha Subramaniana, nejmladšího syna Šivy, často nazývaného také Muruga - generála dobrých indických božstev dévů. Hinduisté věří, že mocná bohyně Parvátí obdarovala Murugu oštěpem se srdcovitě vykrojenou špičkou zvaným vel, aby osvobodil lidi sužované démony. A právě bodce, dráty nebo jehlice můžou za thaipusamskou 'obchodní značku' – věřící si jimi během svátku provádějí amatérský piercing jazyka, tváří nebo kůže na zádech, aby prožitou bolestí obměkčili bohy.
Kdo jednou viděl hinduisty v tranzu, jak s propíchnutým jazykem a očima vytřeštěnýma mimo tento svět stoupají po nekonečném schodišti k Murugově chrámu v Batu Caves, už si Thaipusam s jiným hinduistickým svátkem nikdy nesplete.
Mystické jeskyně
Batu znamená v malajštině kámen, ale Batu Caves patnáct kilometrů severně od Kuala Lumpur by si pro svou monumentalitu a sakrální atmosféru zasloužily originálnější jméno. Pravda ovšem je, že se pískovcové pohoří, v němž se jeskynní soustava nachází, rovině obepínající metropoli vymyká.
Batu Caves, které byly objeveny v roce 1892, sestávají ze tří hlavních jeskyní a několika menších. Prostor uvnitř hory měří asi čtyři sta metrů na délku a v té největší a nejkrásnější, v Katedrále, až sto metrů na výšku. Tady, v hlubokém srdci hory, stojí chrám boha Murugy, sem během svátku míří davy šílících malajsijských Indů.
Vypjatost a svatost jakoby se rodila přímo v kameni a zůstávala ve vzduchu celý rok.
Svátek propíchaných jazykůThaipusam se slaví desátého měsíce tamilského kalendáře, což připadá na leden nebo únor. Kromě Malajsie se Thaipusam také slaví v Singapuru, Jižní Africe, na Sri Lance, tedy všude, kde žijí tamilské komunity. Překvapivé je, že v Indii samotné se neslaví. V Malajsii věřící kromě Batu Caves oslavují i na ostrově Penang. Zde ale oslavy začínají o den dříve. Nejdůležitější část oslav je průvod s obřími konstrukcemi (kavadí) do chrámu božského generála Murugy. Mnoho věřících si propichuje jazyk nebo kůži háky, jehlicemi nebo svíracími špendlíky na paměť oštěpu, kterým Muruga rozdrtil démony. |
K pocitu, že jste mimo svět i mimo vlastní mysl, ještě přispívá zaoblené světlo, které se do jeskyně line velikými okny ve stropu jeskyně a kterým dovnitř slétají ptáci. Náboženské vytržení z krásy kamene si ale užijete, pouze když jeskyně navštívíte mimo inkriminovanou dobu oslav.
Thaipusam samotný je totiž neopakovatelná podívaná na náboženské vytržení jiných, a jakkoli exotické a místy pro normálního bezvěrce možná až nechutné se může zdát, rozhodně stojí za návštěvu. Už jen proto, že ve vztahu k návštěvníkům se věřící řídí heslem žít a nechat žít a když se exaltovaným průvodům nebudete plést do cesty, můžete si fotit a filmovat, co budete chtít.
Sebetrýznění bez agrese
Několikadenní svátek doporučuji navštívit už den před oficiálním zahájením. Každá hodina navíc znamená, že se uzavřený prostor před Batu Caves i jeskyně samotné naplní dalšími desítkami tisíc věřících. Už dostat se sem znamená zábavu na několik hodin.
Celé město v severním směru beznadějně stojí, a když po jedné, druhé, třetí hodině konečně vystoupíte před ohromným parkovištěm pod jeskyněmi, čeká vás další nekonečný pochod obrovským srocením davů, které se husím pochodem převalují mezi rozloženými stánky, pojízdnými indickými bistry, sanitkami a pouťovými atrakcemi.
Holení hlavy je součást rituálu. Dohola jdou muži i ženy.
Disciplinovanost a mírumilovnost davů je ovšem úžasná. Lidé se snaží nelézt si na nervy, nekradou se místa ani peněženky, každý si hledí svého a na všechno dohlížejí malajsijští (většinou muslimští) policisté a zdravotníci.
Thaipusam skutečně vyzařuje tak neagresivního ducha, že až když uvidíte první polosvlečené lidi, kteří jsou háky v kůži za řetězy připoutáni k obskurním dřevěným konstrukcím a v doprovodu početné rodiny vystupují k jeskyním, dojde vám, jak moc to pod vnějším klidem vře.
Indové: Meloun v zádech vůbec nebolí
Člověk s tvářemi, z kterých trčí šicí jehly jako z nateklého jehelníčku. Vyvalený napuchlý jazyk s kusem drátu ve špičce. Spínací špendlíky, z kterých vedou řemínky, na kterých se bimbají citrony. Nebo pomeranče. Nebo kokosové ořechy. Stává se, že se lidé v průběhu procesí z minuty na minutu složí.
Určitým paradoxem přitom je, že tuhle masochistickou vložku hinduistické svaté texty nevyžadují a věřící si ji dodali jaksi z pilnosti.
Hinduismus totiž věří, že lidské tělo je chrám, a proto je třeba o něj dbát. Nakonec i ten statečný Muruga dostal oštěp, aby bojoval, a ne aby se zmrzačil. Jenomže lid si oštěp vyložil jinak a sebetrýznění provází Thaipusam po tisíciletí.
Bolest prožitá během výstupu k Murugově chrámu v jeskyni má totiž boha obměkčit a on pak splní všechna jejich přání.
Většina zúčastněných se údajně nachází ve změněném stavu vědomí a když je po všem, tvrdí, že žádnou bolest necítili. Ovšem zkoušet, jestli mají pravdu, vzhledem k hygienickým podmínkám nedoporučuji.
Thaipusamská legenda
K Thaipusamu se váže bezpočet legend. Ta nejvýznamnější popisuje vítězství božského generála Murugy nad démonem Tharakasuranem.
Kdysi dávno ovládli zem démoni pod vedením nejmocnějšího z nich, Tharakasurana, kteří svými ohavnými skutky děsili a ohrožovali lidi.
Když se jejich řádění stalo nesnesitelným, rozhodli se moudří stařešinové požádat o pomoc bohy. Šli si stěžovat k mocnému Šivovi, ničiteli Vesmíru, který jejich nářek vyslechl a dal jim za pravdu. Šiva pověřil božského generála jménem Muruga, aby lidem pomohl, a k boji ho vyzbrojil jedenácti zbraněmi.
Šivova manželka, bohyně Parvátí, výzbroj doplnila mocným oštěpem jménem vel. Po velké bitvě na hvězdě Pusam v měsíci thai jím Muruga zabil démony včetně jejich vůdce Tharakasurana. Odtud jméno svátku – thai a pusam.
Připnuti do kavádí
Průvod k chrámu začíná na parkovišti a pokračuje po 272 schodech do nitra jeskyní. Téměř bez výjimky chodí širší rodiny o deseti – patnácti členech, často oblečené do žluté nebo šafránové barvy, a cestou obřadně zpívají a tančí.
Skoro v každé skupině zasvítí čerstvě vyholená mužská nebo ženská hlava, holení je totiž součást rituálu. Rovnost pohlaví, to, že Thaipusam staví muži i ženy společně, že každý má svou váženou roli, je zřetelná a po muslimských šátcích v Kuala Lumpur velmi příjemná změna.
Vyjít dlouhé schodiště, když vám ze zad visí pomeranče, asi není žádný med. Ještě horší to ale musí být připnutý do kavádí.
Kavádí doslova znamená břemeno. Většinou je to veliká bohatě zdobená dřevěná konstrukce, kterou si věřící posadí na rameno a z které kromě náboženských atributů trčí různé kovové háčky a jehlice. Na ty se zahákne jedna nebo více osob.
Délka "přípojek" musí být do jednoho metru, aby průvod s ohledem na množství lidí neblokoval cestu. Těžké kavádí jsem viděla jen na mužských ramenou, ženy a dívky nesou na hlavách stříbrné džbány plné mléka. Ale i ty se pronesou, protože cesta davy k Murugově chrámu v Katedrální jeskyni trvá dobré dvě hodiny.
Věřící v kavádí
Indická matějská pouť
Nejlepší výhled na procesí je určitě dole pod jeskyněmi. Schodiště je prakticky rozděleno do tří pruhů (dva nahoru, jeden dolů), takže stačí najít si místečko těsně před patami schodiště. Výhled na proplouvající skupiny lidí ve žlutém na pozadí pouťového obřího kola je fascinující a dá se sledovat hodiny.
Samozřejmě je možné vyšlapat schodiště a prohlédnout si, jak v nitru jeskyní ženy rituálně vylijí mléko, muži se 'vyháknou' a celé rodiny ještě navštíví chrám boha Murugy přímo pod největším otvorem ve stropu jeskyně. Tenhle zážitek ale není pro lidi, kteří trpí úzkostí z davů nebo uzavřených prostor, protože v každé chvíli jste obklopeni desetitisíci.
Na závěr pak můžete zkusit zábavní park rozložený na parkovišti. Kromě ruského kola, z něhož je skvělý výhled na hinduistické hemžení a obří sochu Murugy, jsou k dispozici desítky stánků s indickými cukrovinkami, vegetariánskými pochoutkami nebo třeba s oblečením.
A ačkoli Thaipusam přitahuje evropské turisty, Indů je tu taková převaha, že si můžete připadat relativně 'objevitelsky'.
Může se hodit
|
