Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Gruzie, země hor a zahrad, neztrácí optimismus

  12:21aktualizováno  12:21
To podstatné se nemění. Prastaré chrámy na svazích Kavkazu připomínají návštěvníkům, jak dávné jsou dějiny Gruzie. Pobřeží působí jako botanická zahrada plná pestrobarevného ovoce. A Gruzínci se hodně smějí a rádi pijí bílé víno. Pětimilionová Gruzie se však nadále točí v bludných kruzích postsovětského chaosu. "Stále není úplně jisté, zda do budoucna obhájíme svoji plnou nezávislost," říká Alexandr Rondeli, gruzínský politolog.

"Pořád existuje možnost, že se zase staneme provincií Ruska. Na druhou stranu: pomalu, pomaloučku jdeme vpřed," dodává. Země s pověstí kraje pohostinných horalů prožila v minulém desetiletí několik převratů a válek, ve kterých přišla o část svého území - Abcházii a Jižní Osetii. Prezidentu Eduardu Ševardnadzemu, sovětskému ministru zahraničí Gorbačovovy éry, se alespoň podařilo vrátit zemi stabilitu a udržet ji v očích Západu ve skupině demokratických zemí. To samo o sobě je významný počin.

Mnoho Gruzínců i západních expertů si ovšem myslí, že měl dokázat víc. "Ano, nyní již mohu bez obav vycházet na ulici i po setmění. Ale to je opravdu málo, trvá to vše již příliš dlouho," říká Margarita, tbiliská novinářka. Má štěstí - má práci. Tak jako všechny postsovětské země (s výjimkou Pobaltí) se Gruzie musí vyrovnávat s obrovským odlivem schopných lidí - kdo mohl, odešel do Ruska či někam jinam.

Podle některých odhadů jde o statisíce, možná až milion lidí. Pro malou Gruzii to znamená pohromu. "Gruzínci jsou trpěliví, věří, že bude lépe," říká Margarita. "Bojím se ale, aby je tahle doba celkově nezměnila. Někdy mám pocit, že z jejich tváří trochu zmizel úsměv," dodává. Z Tbilisi dál dýchá atmosféra starého města vzdělaných lidí, města, které vždy stálo na rozhraní Evropy a Asie. Pod alejemi mohutných stromů a v úzkých uličkách starého města korzují lidé ochotní bavit se dlouho s kýmkoliv o čemkoliv. Jak velí místní zvyk, jsou oblečeni většinou pečlivěji než - například - návštěvník ze střední Evropy.

Balkony domů se ztrácejí za hradbou květin a vinné révy. Staříci pod nimi hrají se zápalem šachy a občas nostalgicky vzpomínají, jak dobře se jim žilo v éře Sovětského svazu. Gruzínci dnes říkají: "Rusové nám pořád do něčeho mluvili, takže ta nezávislost je docela dobrá věc." A zároveň dodávají: "Tehdy v sovětské éře jsme si žili jako králové. A dnes nemáme nic. Tak k čemu to je?" Politolog Alexandr Rondeli ovšem podotýká, že spojenectví s Ruskem či budování "nového" SSSR si nikdo moc nepřeje. "Lidé jsou nesmírně zklamaní z ekonomické pohromy. Válka v Čečensku však Gruzii ukázala, že orientace směrem do Evropy je jediná možnost," říká. Stát je slabý, s výjimkou policistů, kteří od řidičů téměř na každém kilometru vybírají za prohřešky domnělé i skutečné často neskutečné pokuty. "Nikoho nezajímáme a nikdo po nás nic nechce a po nikom nemůže nic chtít," říká David, mladík ze západogruzínského města Zugdidi, které je pod kontrolou vlády v Tbilisi spíše jen teoreticky, stejně jako další vzdálenější regiony. "Jsme svými pány, žijeme z toho, co vypěstuj eme na zahradě," říká.

Velkolepé gruzínské domy připomínají spíše hrady, na jejich verandách po večerech popíjejí starousedlíci čaču, pověstnou domácí kořalku značné síly, či domácí víno. Po zdech se v úrodnějších částech země, ke kterým Zugdidi patří, plazí vinná réva a dole mezi záhony zeleniny a ovocnými stromy pobíhají domácí zvířata. Stát se rozpustil v chaosu minulých let a lidé si znovu zvykají spoléhat se jen a jen na sebe tak jako v minulosti. Nedaleko za Tbilisi, tam, kde dříve bývalo centrum dávných gruzínských říší, je lehké uvěřit, že země vskutku patří do Evropy. Do městečka Mccheta na soutoku dvou řek se lidé přicházejí poklonit do chrámů, které patří k nejstarším na světě, do centra gruzínského křesťanství, které místní vládci přijali již ve 4. století. Kněží zpívají táhlé modlitby, babičky klečí v přítmí kamenných kostelů, jež přežily vpády ničitelů, ať Mongolů před mnoha staletími, či bolševiků poměrně nedávno. Gruzínci jsou na své dávné tradice nesmírně hrdí - na unikátní písmo, starobylý jazyk i zvyky předávané z generace na generaci.

"Tradice jsou důležité, ale k čem nám jsou, když se jimi příliš neřídíme?" poznamenává se smíchem Liana Džakeliová, lingvistka a bohemistka. Její předci, významní šlechtici, kdysi před staletími vládli oblasti na jihu dnešní Gruzie. Je si jista, že svébytnost Gruzínců a schopnost ctít zvyky předků nakonec zemi vyvedou na správnou cestu. "Vše chce čas, vše zase bude dobré," říká. "Deset dvacet let v našich dějinách nic neznamená."
 

Typický obrázek z východní Gruzie.

Autor:




Nejčtenější

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.