Grüss Gott!! Rakouské lanovky

  19:24
Vagon podzemní lanovky Pitzexpress peláší čtyřicítkou tunelem vzhůru vlhkou tmou. Kluk v barvami křičící bundě s kapucou v úžasně širokých kalhotách a se snowboardem v levačce potěžkává kladivo. Má červené plastové držadlo, ocelový hrot, chránič prstů. Stejné visí u každých dveří. Přes obličej teenagera obvykle dospělácky drsně halasného běží teď jeho vlastní myšlenky jako týdeník v kině: stačí tohle klepátko na rozbití skla ve dveřích? Kolikrát bych musel uhodit? Mohl bych se rozpřáhnout, když by tu bylo plno, tma, kouř a panika? Jak prolézt oknem? Nejdříve nohama? Kolik bych měl času, když by tenhle vlak začal hořet stejně rychle jako lanovka v Kaprunu?
Lyžaři

Lyžaři - Lyžaři nastupují do podzemního vlaku podobnému tomu, který shořel nedávno na kaprunském ledovci. | foto: Dan Materna

 

Ve shořelých vagonech kaprunského ledovcového expresu zůstalo 155 mrtvých. V Rakousku jsou ještě dvě podobné podzemní dráhy. Hodně podobné…

Pitztal

“Grüss Gott! Moc vás vítám," halasí drobná majitelka hotýlku skoro úplně na horním konci údolí frau Rainer. Nedbá toho, že jsou skoro tři hodiny zrána, když vítá hosty. Teď “po tom Kaprunu" se musí smát na každého návštěvníka údolí podstatně víc a příjemněji a upřímněji… Sama to přiznává: “Určitě nebudeme teď dělat reklamu nebo inzerovat lyžování, hlavně kvůli pozůstalým obětí z Kaprunu. Ale lidí, kteří přijedou v této době pod ledovec si musíme vážit."

Bezstarostné obavy

Stovka lyžařů se naskládala do podzemní tramvaje, průvodčí zazvonil, německy a anglicky to zreproduktorů řeklo, že lyžaře vítá Pitzexpres, tunel je dlouhý 3693 metrů, pojede se osm minut, převýšení 1120 metrů. Šťastnou cestu…

Hlášení teninkými sykavkami prosakuje až do kanceláře Williho Krügera. Ředitel, prokurista, obchodní náměstek, lanovkový expert a madiální zástupce v jedné osobě sídlí jen pár kroků od kasy a turniketů. “Nebudu mluvit o Kaprunské lanovce a nebudu komentovat možné příčiny neštěstí," zahájí po rukypodání jako by jehlu na gramofonovou desku spustil. Začátek je vždy stejný, jen ke konci se otázky lidí i novinářů trochu liší. Ale zase ne moc. Už tu byla i japonská televize. A Willi mluví a mluví…

Už nechal veškeré systémy svého expresu pečlivě zrevidovat, přidal hasící přístroje, posílil posádku o jednoho konduktéra, zorganizoval mimořádné cvičení s hasičema a záchrankou a nakonec mu sem přifrčela i přepadová technická kontrola z ministerstva dopravy, tak přesto stále čeká stejně jako celé Rakousko a zvědavá část světa na oficiální zveřejnění příčin kaprunské tragedie. Do té doby bude spoléhat na – a to několikrát zdůrazňuje – troje hydraulické dveře proti průvanu na začátku, konci a vprostřed pitztalského tunelu. Právě volný průduch vzduchu tunelem a komínový efekt při požáru udělal z metra pro lyžaře v Kaprunu drasticky rychlou vysokou pec. “Tady jsou vždy nejméně jedny dveře pořád zavřeny," vylučuje opakování hrůzy Willi.

Rakušani - hurá na hory

“Jak jste sem přijeli?" zajímá se starší Rakušanka uprostřed sjezdovky o dva cizince. Řeč je – sorry za monotónnost – o Kaprunu a o bezpečnosti rakouských lanových drah vůbec. Z jejího napjatého výrazu je patrné, že tímhle nadhozem si připravuje smeč. “Autem? No to jste se statisticky vydali na pospas podstatně většímu nebezpečí než když jste sem nahoru na ledovec vyjeli lanovkou!" Triumfuje. Bojí se lidi letadel? Bojí. Jsou bezpečnější než auta, autobusy? A kolikrát?! “A Rakouské lanovky jsou ještě mnohonásobně bezpečnější než letecká doprava. Tak Grüss Gott!" A graciézní dáma se odpíchne a na lyžích rakouské výroby fičí po ledovci dolů.

Lyžující dáma se v sotva osmihlavé minifrontě na další vlek pouští do hovoru sjinými lidmi: “Ať už to byla jen statistická chyba nebo boží vůle, už se to nikdy…" A bere kotvu pod zadek stejně jistě, jako pomáhá zvedat povadlou prestiž rakouských lyžařských liftů.

Jen o pár kroků dál, ve stanici kabinové zdviže na Hinterer Brunnenkogel jsou k vidění možná desítky, možná dvě tři stovky pečlivě poskládaných kanystříků s mazivem pro převody lanovky. Platí striktní zákaz přepravy hořlavých látek podzemní tramvají. Než tunelem sem jiná cesta ale prakticky není. Podobně jako na kaprunský ledovec. Jakpak se sem asi dostaly?

Dobré mravy

Skrz roztrhané mraky prostrkává alpské slunce své paprsky jen obtížně.

“Já mám také hosty, kteří původně mířili do Kaprunu," připouští opatrně Frau Rainer. Je jí sice proti srsti obchodníka nenabídnout se tam, kde konkurence “vybouchla", ale o nějakém nadbíhání a podbízení se lyžařům z Kaprunu rozhodně nechce ani slyšet. “Je to strašné neštěstí a na tom se nevydělává," uzavírá tuhle kapitolu paní domu Sonnblick rodiny Rainer.

Před svým hotelem pojmenovaným po ročních obdobích stojí v tajícím sněhu sebevědomě Othmar Walser, předseda Turistického svazu Pitztal. Služby nabízí turistům hned vedle nástupní stanice Pitzexpressu. A jakoby on byl v obchodní politice hoteliéra přeci jenom o něco “pružnější" než Tyrolačka Rainerová. Nechává se fotit a sebevědomě říká: “Já mám plno."

Město v klatbě – Kaprun

Každá pizza za 85,-! Zimmer frei! Appartments! Special Price!

Do očí příchozího bijí lákání obchodníků, restauratérů, majitelů penzionů. Tedy bily by. Kdyby tu někdo byl.

Kaprun je prázdné město. Ulice zejí nevyplněné jak by se normálně touhle dobou patřilo nadýchanými bundami lyžařů, skibus nesmyslně čeká na točně pod lanovým výtahem, který nejezdí. Cesta k dříve nejpoužívanějšímu vývozu na ledovec je přehrazená ocelovým plůtkem a zákazem vjezdu. O dveře nejbližšího hotýlku s poetickými dřevěnými balkony je opřena tabule: Otevřeno od 5. prosince. Nejdříve!

“Na kterýkoliv penzion ukážete, tam se ubytujete. Tak za 400 šilinků," konstatuje slečna v informační kanceláři. Má dlouhou chvíli. Za jejím oknem přes ulici obchodník s lyžemi a sportovním náčiním vůbec přes poledne dokonce zamkl krám a šel na oběd. Tragické.

Mölltal - druhá taková

Dálková světla naplno a sluchátko železničního interkomu v ruce. Strojvedoucí Michael stiskl knoflík a vede svůj vůz podzemní dráhy naložený turisty k ledovci. Strmě stoupá, jízda probíhá standardně dobře. Před odjezdem u turniketů přihlížel průvodu nastupujících lyžařů a snowborďáků. “Tihle kluci si s nějakým zákazem kouření nikdy nedělali hlavu, ale teď stačí říct jenom: Hej, tady nekuř! A oni poslechnou," líčí Michael dopad tragédie jinde na morálku cestujících zde.

"Tahle trať je v provozu tři roky. Máte tu to nejmodernější, co v Evropě je možné najít. Tady se nic nestane," tvrdí Michael s prsty na tlačítkách. A když někdo dál o bezpečnosti dráhy pochybuje, nabídne se jako příklad: “Já nejsem zdejší. Moje rodina je ve Spitallu, 30 kilometrů odsud. Mám tu služební byt. A kde myslíte, že je? Na horní stanici téhle dráhy. Jinak, než podzemkou se tam nedostanu. A myslíte, že kvůli tomu nespím? Aha? Spím výborně!"

Až se srdce sevře…

“Zkoušeli jsme to podpálit zapalovačem. Pět minut. A nechytlo to," skoro spiklenecky šeptá marketingová ředitelka všech lanovek na ledovci Mölltal Sabine Peharz. Celá souprava podzemky – také hromsky podobná té vyhořelé kaprunské – je z kovu nebo skla, jenom vnitřek má vylepený kobercem. No a ten se právě s kolegy snažila v hysterii těsně po “Kaprunu" pokusně zapálit. Jakoby si sami chtěli dokázat, že jejich lyžařský rychlík prostě chytnout nemůže.

Nad údolím je mlha a padá sníh sdeštěm. Není hezky. Počasí jakoby si do deprese týdnů po neštěstí chtělo přihodit polínko. Možná pod vlivem téhle nálady opouští na moment Sabine v neútulné kanceláři profesionální slupku vrchního marketéra: “Nikdy se nemá říkat nikdy, to vím. Ale něco podobného jako v Kaprunu se už nikdy nepřihodí, říkám já. Co mě ale přeci zarazilo, to když sem den po tom neštěstí přijeli lidi právě z Kaprunu, aby tady dolyžovali svou dovolenou…"

anketa v Mölltali 90 kilometrů od Kaprunu

Marcus: "Já se tady určitě nebojím, jezdím tady celý život. Těch mrtvých je mi líto, ale měli utíkat tunelem dolů, proti kouři!"

Wilhelm: "Já jsem na tomhle kopci dneska zaručeně nejstarší lyžař, je mi 73 roků. A to už bych měl mít rozum, že jo? No vidíte, a jezdím tady taky."

Undine: "Tak strašné neštěstí. Hrozně všechny ty nebohé lidi lituju. Jenomže i přes něco takového jsou rakouské lanovky nejbezpečnější. Jezdím na nich celý život, jsem z Lince."

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...