Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Grüss Gott!! Rakouské lanovky

  19:24aktualizováno  19:24
Vagon podzemní lanovky Pitzexpress peláší čtyřicítkou tunelem vzhůru vlhkou tmou. Kluk v barvami křičící bundě s kapucou v úžasně širokých kalhotách a se snowboardem v levačce potěžkává kladivo. Má červené plastové držadlo, ocelový hrot, chránič prstů. Stejné visí u každých dveří. Přes obličej teenagera obvykle dospělácky drsně halasného běží teď jeho vlastní myšlenky jako týdeník v kině: stačí tohle klepátko na rozbití skla ve dveřích? Kolikrát bych musel uhodit? Mohl bych se rozpřáhnout, když by tu bylo plno, tma, kouř a panika? Jak prolézt oknem? Nejdříve nohama? Kolik bych měl času, když by tenhle vlak začal hořet stejně rychle jako lanovka v Kaprunu?
Lyžaři

Lyžaři - Lyžaři nastupují do podzemního vlaku podobnému tomu, který shořel nedávno na kaprunském ledovci. | foto: Dan Materna

 

Ve shořelých vagonech kaprunského ledovcového expresu zůstalo 155 mrtvých. V Rakousku jsou ještě dvě podobné podzemní dráhy. Hodně podobné…

Pitztal

“Grüss Gott! Moc vás vítám," halasí drobná majitelka hotýlku skoro úplně na horním konci údolí frau Rainer. Nedbá toho, že jsou skoro tři hodiny zrána, když vítá hosty. Teď “po tom Kaprunu" se musí smát na každého návštěvníka údolí podstatně víc a příjemněji a upřímněji… Sama to přiznává: “Určitě nebudeme teď dělat reklamu nebo inzerovat lyžování, hlavně kvůli pozůstalým obětí z Kaprunu. Ale lidí, kteří přijedou v této době pod ledovec si musíme vážit."

Bezstarostné obavy

Stovka lyžařů se naskládala do podzemní tramvaje, průvodčí zazvonil, německy a anglicky to zreproduktorů řeklo, že lyžaře vítá Pitzexpres, tunel je dlouhý 3693 metrů, pojede se osm minut, převýšení 1120 metrů. Šťastnou cestu…

Hlášení teninkými sykavkami prosakuje až do kanceláře Williho Krügera. Ředitel, prokurista, obchodní náměstek, lanovkový expert a madiální zástupce v jedné osobě sídlí jen pár kroků od kasy a turniketů. “Nebudu mluvit o Kaprunské lanovce a nebudu komentovat možné příčiny neštěstí," zahájí po rukypodání jako by jehlu na gramofonovou desku spustil. Začátek je vždy stejný, jen ke konci se otázky lidí i novinářů trochu liší. Ale zase ne moc. Už tu byla i japonská televize. A Willi mluví a mluví…

Už nechal veškeré systémy svého expresu pečlivě zrevidovat, přidal hasící přístroje, posílil posádku o jednoho konduktéra, zorganizoval mimořádné cvičení s hasičema a záchrankou a nakonec mu sem přifrčela i přepadová technická kontrola z ministerstva dopravy, tak přesto stále čeká stejně jako celé Rakousko a zvědavá část světa na oficiální zveřejnění příčin kaprunské tragedie. Do té doby bude spoléhat na – a to několikrát zdůrazňuje – troje hydraulické dveře proti průvanu na začátku, konci a vprostřed pitztalského tunelu. Právě volný průduch vzduchu tunelem a komínový efekt při požáru udělal z metra pro lyžaře v Kaprunu drasticky rychlou vysokou pec. “Tady jsou vždy nejméně jedny dveře pořád zavřeny," vylučuje opakování hrůzy Willi.

Rakušani - hurá na hory

“Jak jste sem přijeli?" zajímá se starší Rakušanka uprostřed sjezdovky o dva cizince. Řeč je – sorry za monotónnost – o Kaprunu a o bezpečnosti rakouských lanových drah vůbec. Z jejího napjatého výrazu je patrné, že tímhle nadhozem si připravuje smeč. “Autem? No to jste se statisticky vydali na pospas podstatně většímu nebezpečí než když jste sem nahoru na ledovec vyjeli lanovkou!" Triumfuje. Bojí se lidi letadel? Bojí. Jsou bezpečnější než auta, autobusy? A kolikrát?! “A Rakouské lanovky jsou ještě mnohonásobně bezpečnější než letecká doprava. Tak Grüss Gott!" A graciézní dáma se odpíchne a na lyžích rakouské výroby fičí po ledovci dolů.

Lyžující dáma se v sotva osmihlavé minifrontě na další vlek pouští do hovoru sjinými lidmi: “Ať už to byla jen statistická chyba nebo boží vůle, už se to nikdy…" A bere kotvu pod zadek stejně jistě, jako pomáhá zvedat povadlou prestiž rakouských lyžařských liftů.

Jen o pár kroků dál, ve stanici kabinové zdviže na Hinterer Brunnenkogel jsou k vidění možná desítky, možná dvě tři stovky pečlivě poskládaných kanystříků s mazivem pro převody lanovky. Platí striktní zákaz přepravy hořlavých látek podzemní tramvají. Než tunelem sem jiná cesta ale prakticky není. Podobně jako na kaprunský ledovec. Jakpak se sem asi dostaly?

Dobré mravy

Skrz roztrhané mraky prostrkává alpské slunce své paprsky jen obtížně.

“Já mám také hosty, kteří původně mířili do Kaprunu," připouští opatrně Frau Rainer. Je jí sice proti srsti obchodníka nenabídnout se tam, kde konkurence “vybouchla", ale o nějakém nadbíhání a podbízení se lyžařům z Kaprunu rozhodně nechce ani slyšet. “Je to strašné neštěstí a na tom se nevydělává," uzavírá tuhle kapitolu paní domu Sonnblick rodiny Rainer.

Před svým hotelem pojmenovaným po ročních obdobích stojí v tajícím sněhu sebevědomě Othmar Walser, předseda Turistického svazu Pitztal. Služby nabízí turistům hned vedle nástupní stanice Pitzexpressu. A jakoby on byl v obchodní politice hoteliéra přeci jenom o něco “pružnější" než Tyrolačka Rainerová. Nechává se fotit a sebevědomě říká: “Já mám plno."

Město v klatbě – Kaprun

Každá pizza za 85,-! Zimmer frei! Appartments! Special Price!

Do očí příchozího bijí lákání obchodníků, restauratérů, majitelů penzionů. Tedy bily by. Kdyby tu někdo byl.

Kaprun je prázdné město. Ulice zejí nevyplněné jak by se normálně touhle dobou patřilo nadýchanými bundami lyžařů, skibus nesmyslně čeká na točně pod lanovým výtahem, který nejezdí. Cesta k dříve nejpoužívanějšímu vývozu na ledovec je přehrazená ocelovým plůtkem a zákazem vjezdu. O dveře nejbližšího hotýlku s poetickými dřevěnými balkony je opřena tabule: Otevřeno od 5. prosince. Nejdříve!

“Na kterýkoliv penzion ukážete, tam se ubytujete. Tak za 400 šilinků," konstatuje slečna v informační kanceláři. Má dlouhou chvíli. Za jejím oknem přes ulici obchodník s lyžemi a sportovním náčiním vůbec přes poledne dokonce zamkl krám a šel na oběd. Tragické.

Mölltal - druhá taková

Dálková světla naplno a sluchátko železničního interkomu v ruce. Strojvedoucí Michael stiskl knoflík a vede svůj vůz podzemní dráhy naložený turisty k ledovci. Strmě stoupá, jízda probíhá standardně dobře. Před odjezdem u turniketů přihlížel průvodu nastupujících lyžařů a snowborďáků. “Tihle kluci si s nějakým zákazem kouření nikdy nedělali hlavu, ale teď stačí říct jenom: Hej, tady nekuř! A oni poslechnou," líčí Michael dopad tragédie jinde na morálku cestujících zde.

"Tahle trať je v provozu tři roky. Máte tu to nejmodernější, co v Evropě je možné najít. Tady se nic nestane," tvrdí Michael s prsty na tlačítkách. A když někdo dál o bezpečnosti dráhy pochybuje, nabídne se jako příklad: “Já nejsem zdejší. Moje rodina je ve Spitallu, 30 kilometrů odsud. Mám tu služební byt. A kde myslíte, že je? Na horní stanici téhle dráhy. Jinak, než podzemkou se tam nedostanu. A myslíte, že kvůli tomu nespím? Aha? Spím výborně!"

Až se srdce sevře…

“Zkoušeli jsme to podpálit zapalovačem. Pět minut. A nechytlo to," skoro spiklenecky šeptá marketingová ředitelka všech lanovek na ledovci Mölltal Sabine Peharz. Celá souprava podzemky – také hromsky podobná té vyhořelé kaprunské – je z kovu nebo skla, jenom vnitřek má vylepený kobercem. No a ten se právě s kolegy snažila v hysterii těsně po “Kaprunu" pokusně zapálit. Jakoby si sami chtěli dokázat, že jejich lyžařský rychlík prostě chytnout nemůže.

Nad údolím je mlha a padá sníh sdeštěm. Není hezky. Počasí jakoby si do deprese týdnů po neštěstí chtělo přihodit polínko. Možná pod vlivem téhle nálady opouští na moment Sabine v neútulné kanceláři profesionální slupku vrchního marketéra: “Nikdy se nemá říkat nikdy, to vím. Ale něco podobného jako v Kaprunu se už nikdy nepřihodí, říkám já. Co mě ale přeci zarazilo, to když sem den po tom neštěstí přijeli lidi právě z Kaprunu, aby tady dolyžovali svou dovolenou…"

anketa v Mölltali 90 kilometrů od Kaprunu

Marcus: "Já se tady určitě nebojím, jezdím tady celý život. Těch mrtvých je mi líto, ale měli utíkat tunelem dolů, proti kouři!"

Wilhelm: "Já jsem na tomhle kopci dneska zaručeně nejstarší lyžař, je mi 73 roků. A to už bych měl mít rozum, že jo? No vidíte, a jezdím tady taky."

Undine: "Tak strašné neštěstí. Hrozně všechny ty nebohé lidi lituju. Jenomže i přes něco takového jsou rakouské lanovky nejbezpečnější. Jezdím na nich celý život, jsem z Lince."

Autor:




Nejčtenější

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Další z rubriky

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.