V roce 1999 jeho ředitel Walter Steiner prohlásil, že v tunelu se registruje v průměru pět požárů ročně. Odpočívadla postavená vždy po 250 metrech jsou konstruována pro 70 lidí. Mají nezávislé větrání a jsou vzájemně spojeny
bezpečnostním koridorem, který vede vedle tunelu určeného pro automobilový provoz. U každého ústí tunelu je ve dne v noci připraven tým čtyř profesionálních hasičů.
Každých 125 metrů je v tunelu zřízeno parkoviště. Tunelem projede denně na 18.700 vozů, z toho tvoří 21 procent kamióny, což je nejintenzívnější provoz tohoto typu vozidel ve švýcarském tunelu. Švýcarská dopravní politika spočívá na co největším využívání přepravy vozů železnicí. Švýcarsko na svém území zakazuje tranzit především kamiónů vážících více než 27 tun.
Švýcarsko mělo v roce 1999 179 tunelů v dálniční síti, z nichž 86 má jen jeden tubus. Nejdelší silniční tunel na světě je v Norsku Laerdalský tunel, který měří 24,5 kilometru. Otevřen byl 27. listopadu 2000 po šesti letech prací.
 Hustý dým stoupá z odsávacího systému Gotthardského tunelu na jihovýchodě Švýcarska, ve kterém se srazily dva nákladní automobily. (24. října 2001) |
