Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Gambie: dotek opravdové Afriky

aktualizováno 
Turistů sem nejezdí miliony jako do Egypta, spíše jen desetitisíce. Lákají je sem nekonečně dlouhé pláže s jemným pískem, slunečné počasí a možnost aspoň na chvíli se dotknout dotknout se opravdové Afriky.

Gambie, stromořadí baobabů | foto: Profimedia.cz

Pro začátek pro jistotu zalistujme učebnicí zeměpisu. Gambie leží na západním pobřeží Afriky přesně mezi obratníkem Raka a rovníkem. Rozkládá se na obou březích stejnojmenné řeky, má rozlohu necelých 12 000 kilometrů čtverečních a je to prostě takový dlouhý úzký klínek, vsunutý do jiné země jménem Senegal.

Největším městem Gambie je Serekunda (slovo “kunda” v místním nářečí znamená něco jako místo, rodina, rodiště, takže v překladu se jedná o místo, kde původně žil rodinný klan jménem Sere), které má kolem dvou set tisíc obyvatel. Druhým největším a zároveň hlavním městem je Banjul, čítající asi 60 tisíc obyvatel.

Banjul

Turistů sem nejezdí miliony, ale spíše jen desetitisíce. Tato země se nedá srovnat s ničím, co znají Evropané například ze severní Afriky, ze zemí jako je Maroko, Egypt nebo Tunisko. Subsaharská Afrika je přece jen něco jiného.

Nejvíce návštěvníků tráví samozřejmě dny své dovolené na mořském pobřeží, ovšem mohutná řeka Gambie je plážím stále silnějším soupeřem.

Pláž v Kololi

Trhy v Serekundě

Gambie je druhá největší řeka západní Afriky, od pramenů v pohoří Futa Džalon v Guinei až po ústí do Atlantiku v Gambii měří téměř 1200 kilometrů. Sami Gambijci ji na svém území dělí na “slanou” a “sladkou” - mořský příliv se totiž projevuje až do vzdálenosti téměř dvou set kilometrů proti proudu, kam je také řeka splavná velkými loděmi až k McCarthyho ostrovu s přístavním městečkem Georgetown.

Ti nejprozíravější podnikatelé začali stavět malé turistické vesničky právě u řeky.

Ráj ornitologů

Mezi nejvděčnější návštěvníky Gambie totiž patří amatérští i profesionální ornitologové – na březích řeky a v její deltě žije na 270 druhů ptáků včetně těch nejvzácnějších celosvětově chráněných druhů, v mangrovníkových porostech je možné sledovat život opičích tlup a projížďky na malých pirogách po slepých ramenech a meandrech, kde jsou vidět i krokodýli a hroši, patří k nezapomenutelným zážitkům.

Kolem řeky je také několik přísně chráněných národních parků, kam návštěvníky ze zahraničí provázejí místní specializovaní průvodci. Stačí ovšem jen chvíli posedět na břehu a všude kolem jsou vidět pelikáni, plameňáci, volavky, orlosupi nebo nesčetné druhy ledňáčků a včelojedů.

Vousák senegalský (Lybius dubius)

Zajímavé je pozorovat místní rybáře, jak přijíždějí se svými bohatými úlovky do vesnice, suší ryby na zvláštních konstrukcích nebo je nabízejí na tržištích u silnice.

Rybáři na pláži v Kotu

Do Gambie jezdí nejvíce turistů z Británie, což je pochopitelné, protože tato země byla dlouhá léta britskou kolonií. Ovšem zajímavé je, že sem jezdí stále častěji osamocené dámy nad padesát, které si tu nacházejí romantické známosti na týden či dva.

Gambijští urostlí mladí muži se na plážích od rána předvádějí, cvičí kulturistické sestavy a stačí si jen vybrat. To, co by mohlo v Evropě vyvolat pohoršení, je tady zcela normální. Ostatně nad muži, kteří si jezdí užít sexu třeba do Thajska, se taky nikdo nepohoršuje. A navíc v poslední době není opravdu žádnou výjimkou, že si starší britské ženy své prázdninové známosti berou za muže. Zajímavý trend začátku jednadvacátého století!

Může se hodit Vízum do Gambie se dá bez problémů pořídit na britské ambasádě za 900 korun. Sedm dní v Gambii ve tříhvězdičkovém hotelu se snídaní (odlet z Frankfurtu) se dá pořídit už od 20 000 korun. V současné době je v Gambii jasno a teploty se pohybují kolem 32 stupňů Celsia. *Gambijská měnová jednotka je “dalasi” (= cca 1 kč). Třetinka piva v restauraci na pláži je asi za 25 dalasi, oběd v restauraci od 80, balená voda od 15, vstupné do přírodních rezervací se pohybuje od 30. Nejlepšími suvenýry jsou řemeslnické výrobky, obří batikované pestré šátky, vyráběné přímo na ulici nebo originální africké vyřezávané masky. Je jich tu nepřeberné množství a zdejší řezbáři patří k nejlepším na kontinentě. Stačí si jen vybrat a usmlouvat co nejnižší cenu. Skvělé masky se dají pořídit při troše štěstí už od 100 dalasi.

Velikáni k zulíbání

Co zde však každého návštěvníka z Evropy stoprocentně upoutá, je strom. Překrásný strom s hezkým baculatým jménem - baobab. Právě v oblasti Senegambie jich roste nejvíce. Vypadá, jako by rostl opačně - jakoby korunu měl zasazenu v zemi a k nebi tyčil jen své kořeny.

Baobab

Je několik různých mýtů a pověstí, proč právě baobab roste “naopak”, ale faktem je, že adasonia digitata (latinské jméno tohoto podivuhodného stvoření) je v buši jako doma a zcela jí kraluje. Nedorůstá zrovna vysoko – kolem 40 metrů, ale jeho koruny jsou impozantní. Větve dlouhé třicet a více metrů nejsou žádnou výjimkou.

Stovky let staré stromy mají pro život v buši ty nejlepší předpoklady - porézní vnitřek stromu během období dešťů nasaje obrovské množství vody a to pak rostlině pomáhá přežít v obdobích sucha. Neuškodí mu ani pravidelné požáry, které vyschlou buš sužují.

Z baobabu se dá využít úplně vše. V červenci vyžene do květu, v říjnu dozrávají plody, podlouhlé melounky, které jsou vyplněny masitou hmotou. Dužina má osvěžující nakyslou chuť a je velice lahodná. Slupky obsahují draslo - místní obyvatelé je pálí, míchají s palmovým olejem a vyrábějí tak mýdlo.

Listy stromu mají velký obsah zvláštního jedlého slizu, takže se rozmačkávají na kaši zvanou “lalo” a domorodci ji přidávají například do rýže.

Dřevo z baobabu je měkké a velice lehké a vyrábějí se z něj předměty denní potřeby – například misky a nádoby na vodu, z lýka se pletou rohože, z naříznutých kmenů prýští míza gumovité konzistence, která slouží jako lepidlo.

V hodně starých dutých stromech se dá dokonce bydlet a není výjimkou, že v jednom stromě žijí i dvě rodiny v patře nad sebou.

Všechny barvy Gambie

Autoři:


Témata: Gambie


Nejčtenější

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.