Galilea je kopcovitá krajina na severu Izraele, má úrodnou půdu a je obilnicí země. Po zimních deštích se celá zazelená a zdá se krásná jako rozkvetlá zahrada. Letní palčivé slunce však její tvář změní ve vyprahlou a vysušenou krajinu. Po vyčerpání zásob zimní vláhy mohou přežít jedině rostliny uměle zavlažované.
Třpytivou perlou a pokladem nevyčíslitelné ceny je pro Galileu a celý Izrael Genezaretské jezero. Pro jeho velikost (délka 21 kilometrů a až třináctikilometrová šířka) se o něm ve Starém zákoně Kineretském a v Novém zákoně Tiberiadském psalo i jako o moři. Je sladkovodní a jeho životodárná voda pokrývá z osmdesáti procent spotřebu vody v celé zemi. K uživatelům ji rozvádí hustá síť vodovodů.
Jezeru je hlavním dodavatelem vody kromě několika občasných toků řeka Jordán. Nepřehlédnutou zajímavostí Genezaretského jezera je to, že jeho hladina je o 212 metrů níže než nedaleké Středozemní moře. Podél břehů jezera vede silnice. Každý rok se po ní vydávají turisté, aby navštívili několik míst, jež vstoupila do historie.
Největším z nich je čtyřicetitisícové lázeňské město Tiberias. Přesto, že vzniklo už v osmnáctém roce nového letopočtu, mnoho stavebních památek se nedochovalo. Zničilo je zemětřesení a časté útoky nájezdníků. Město se později stalo duchovním a kulturním centrem. Díky působení několika významných židovských rabínů se Tiberiada zařadila mezi čtyři svatá židovská města.
Jižně odtud vyvěrají odpradávna horké minerální prameny (60 stupňů Celsia), které jsou dodnes užívány k léčení. Okolí dominuje synagoga ze 4. století našeho letopočtu, kam chodí návštěvníci obdivovat překrásnou mozaikovou podlahu. Pozoruhodný je, kromě geometrických vzorů, velký zvěrokruh, dvojice lvů a velké židovské sedmiramenné svícny - menory.
Severně od Tiberiady je na hoře Blahoslavenství další často navštěvovaný kostelík. V moderně pojaté rozlehlé zahradě měl Ježíš pronášet své kázání se známým začátkem: "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské." Na místě někdejší svatyně stojí kostel postavený v roce 1937.
Pod horou Blahoslavenství v Tabgze došlo podle Nového zákona k dalšímu biblickému příběhu. Ježíš zde měl pěti chleby a dvěma rybami nasytit pět tisíc lidí. Tuto událost připomíná stará mozaika ve zcela moderním kostele, vyobrazující košík s chleby a rybami.
O několik stovek metrů dále na břehu jezera stojí další malý kostelík Primátu svatého Petra postavený z černých čedičových kamenů. Před oltářem se z podlahy zvedá nerovný kus skály, u kterého Ježíš při večeři s apoštoly vyzval Petra, aby se stal "pastýřem jeho ovcí".
I nedaleké původně rybářské městečko Kafarnaum je spojováno s Ježíšovým působením. V místní synagoze prý kázal tak přesvědčivě, že tu získal první učedníky: Šimona zvaného Petr, Ondřeje, Jakuba a Jana. Protože však u místních větší pochopení nezískal, po téměř dvouletém působení Kafarnaum opustil. Dnes je toto místo proslulé především slavnými archeologickými vykopávkami. Betonová novostavba nad zbytky kaple a někdejšího Petrova domu však působí velmi studeně a cize.
| Městečko Kafarnaum proslavilo také několik nálezů: z tvrdého čediče zhotovené ruční mlýnky na obilí a velký válcový mlýn na olivy. |
Dominantou tohoto místa jsou zbytky velké, prostorné trojlodní synagogy, postavené ve 4. století na základech původní synagogy. Na jejích sloupech se našla řada židovských symbolů, které ji zdobily. V 7. století Kafarnaum vyplenili Arabové, městečko se z pohromy již nevzpamatovalo a zaniklo. Tím se naplnila Ježíšova předpověď, se kterou - nepochopen - místo opouštěl: "do propasti klesne".
Cestu okolo Genezaretského jezera můžeme zakončit na jeho nejjižnějším cípu v místech, kde vytéká řeka Jordán. I toto místo je spojováno s událostí Ježíšova života - křtem od Jana Křtitele. Právě tato událost se stala magnetem pro návštěvníky. Někteří z nich sem přicházejí, aby zde symbolicky přijmuli křest.
| Tato místa zůstávají v současné době téměř prázdná. Kvůli vlně násilností mezi Izraelci a Palestinci se v loňském roce počet turistů snížil o polovinu. Na konci cesty tak historicky významné si proto člověk nutně musí povzdechnout nad tím, jaká je škoda, že země, dlouhá léta tvrdě zkoušená, stále postrádá klid a mír. |
 |
