Vyhledávám ji, je to výzva, maximální uspokojení, pocit svobody, nezávislosti, sportovní výkon, souznění duše s horami.
Nejsem blázen, který by nerespektoval okolí, přírodu, svůj život nebo životy jiných. Naopak, miluji hory, tu majestátnost, krásu, sílu, neopakovatelné kouzlo, klid který jinde nenajdete. A samozřejmě také žádná pravidla, naprostá svoboda toho, kam pojedete, na co máte, nikdo vám neurčuje, kam máte jet a kdy zahnout doprava.
A to vše v kouzelné atmosféře hor, to vše přináší neopakovatelné zážitky, vzrušení, uspokojení duše.
Při každém sjezdu, výstupu se člověk musí podřídit pravidlům hor, musí respektovat přírodu, jinak je konec. A my to víme. Když se škrábem nahoru, je to dřina, ale vnímáte hory a většina lidí, kteří do tohoto sportu tolik investují, mají k horám a přírodě velký respekt.
Zvážit riziko a neohrožovat
Myslím si, že je každého věc, do jakého rizika jde, pokud neohrožuje nikoho jiného, ale také musi respektovat určitá pravidla, které k tomuto sportu patří.
Před každým sjezdem je nutné zvážit riziko, chovat se maximálně opatrně a zvážit, na co člověk má schopnosti a zkušenosti, to jsou daná nepsaná pravidla. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že většina freeriderů si váží hor i svého života. A i přesto jim stojí za to riskovat, protože tak se cítí svobodní, naplňuje to jejich duše.
V takových chvílích na horách cítím, že žiju, cítím se štastný. Kdo to nezkusil, nikdy nedocení význam toho, co při tom člověk cítí, že nejde jen o hazard. Každému naplňuje život něco jiného, každý z nás má jiný naturel, život se nemá jen žít, ale prožít a o to se snažím. A to i s ohledem na svůj život, na ostatní kolem a s respektem k přírodě.
Je možné napsat tisíce srovnání, co v životě má větší smysl, že riziko není tak velké ve srovnání s jinými věcmi, ale to není účel těchto řádků, chtěl jsem jen vyjádřit své pocity, ne fakta.
|
Spoustu zajímavých fotek si prohlédněte ZDE |
Žít naplno
A věřte, že jsem se nad tím již mnohokrát zamýšlel, nechci skončit pod lavinou, ani na vozíčku, ale stejněse tohoto sportu nevzdám, vždyť je krásné, když cítíte že žijete naplno a podle sebe. Že můžete utéct někam, kde jste jen VY a pláně sněhu.
Snad těchto pár vět přispěje ostatním "normálním" lyžařům, alespoň k částečnému pochopení toho, že freerideři jsou blázni, ale nejsou tak špatní, nejsou to darebáci, kteří by si nevážili života. Ale tento styl života milují a uvědomují si i díky tomuto sportu, jakou cenu má život - možná více, než ti ostatní a váží si přírody více, než se může zdát.
 Francie, Chamonix, údolí Valle Blanche. |
