Francie - pro dobré lyžaře, ale bez šarmu

Do Francie se jede dvacet hodin. Za to se však lyžař dostane do sněhového ráje s tisícovkami lanovek a vleků, prašanovými stráněmi i udusanými pistami, čtyřtisícovými výškami i dlouhými sjezdy v údolí. V horském ráji však něco neladí. Návštěvník si občas musí připadat jako v průmyslovém kraji, protože nebe má zadrátované lany a podpěrami lanovek, lyžařská střediska nejsou normálními městy, ale pouhými panelákovými sídlišti a sjezdovky mnohdy připomínají dráhy v továrnách a nerespektují to, co udělala příroda.

Nejsou tak vzácné například tunely, jimiž lyžaři podjíždějí překážející skalní hřebeny, sjezdové tratě nekončí v údolí, ale v polovině kopce, protože dolní části by měly nezajímavý profil, anebo jsou tu tratě tak prudké, že na nich prakticky nikdo nejezdí, ale středisku přinášejí prestiž. Francouzi sami dělí střediska na tři generace a podle toho se mohou orientovat i jejich klienti. První generace připomíná rakouské poměry, centrem bývá normální městečko v údolí, k lanovkám jezdí skibusy a sjezdové tratě klesají až do pásma lesa. Druhá generace se vyznačuje paneláky s maličkými apartmány a tratěmi v blízkém okolí. Ubytovací městečka třetí generace jsou postavena obvykle nejvýš (i přes dva tisíce metrů nad mořem), v apartmánech nabízejí místo aspoň na otočení v kuchyňce nebo natažení nohou, a hlavně nekonečné lyžařské areály vysoko v horách. Před ubytovnou stačí nazout lyže a celý den není potřeba je sundat. Na lanovku se nasedá v lyžích, jídlo si lze koupit u okénka, přes každý sebemenší kopeček vede vlek a jednotlivé části areálů jsou pospojované sítí příjezdových tratí. Francouzské Alpy jsou oproti Rakousku nebo Švýcarsku blíže k moři, a tak je potřeba se připravit na prudké změny počasí a časté mlhy nebo nepříjemné rozptýlené světlo. Málo oblečení nebo špatné sluneční brýle mohou znamenat celý zkažený den. Skialpinismus vypadá ve francouzském pojetí tak, že lyžaři vyjedou lanovkami co nejvýše a pokračují směrem do dalšího střediska, odkud se večer vracejí autobusem. Nejkrásnější terénní sjezd v Evropě je ledovcem Meer de Glace nad Chamonix. Protože při něm hrozí pád do sněhových trhlin, je nutno oněch asi dvacet kilometrů stále dolů absolvovat s vůdcem. Běžkaři ve Francii téměř neexistují, i když jsou pro ně připraveny dokonalé tratě vinoucí se po úbočí kopců. Kdo by také běhal ve dvou a více tisících metrů. Po ránu však bývají k vidění skupinky turistů, kteří jsou vybaveni sněžnicemi z místních půjčoven. Obvyklý scénář dvoudenní túry je takový, že vyjdou na některou odlehlou vysoko položenou chatu, tam si dají večeři, pozorují západ slunce a přespí. Druhý den se jinou cestou vrátí. A co po lyžování? Moc toho není, protože provozovatelé středisek vědí, že se k nim jezdí hlavně za sportem, a ne odpočinkem. Obvykle tedy nezbývá nic jiného než diskotéky, počítačové herny a movitější si mohou zdvihnout adrenalin při neobvyklých sportech. Například v Tignes se mohou spolu s potápěči ponořit pod led na jezeře, v Courchevel vylézt jako horolezci na umělý ledový krápník anebo v La Plagne si sjet bobovou dráhu. České cestovní kanceláře umožňují strávit nejlevnější týden ve Francii za ceny okolo deseti tisíc korun. V tom je doprava autobusem, permanentky a ubytování.

INFORMACE: Ski in France, nám. Hrdinů 16, 140 00 Praha 4 - Pankrác, tel: [phone] www.skifrance.fr