Nejsou to statisícové davy jako na nejpopulárnějších českých letních festivalech, fanoušci nejsou všichni stejně oblečení a na lístky se nestojí tak velké fronty. Přesto cestování za folklorem v Česku nabírá dech. „Jsem srdcem cestovatelka, baví mě poznávání jiných kultur. A když třeba do Červeného Kostelce přiletí folklorní tanečníci ze třech světadílů planety představit svůj tanec a tedy svou kulturu, hned vyrazím,“ říká 27letá Aneta Sobotková z Dobrušky.
Stejných nadšenců jako je Aneta jsou v Česku desetitisíce. Baví je moderní muzika, ale folklorní tance, které v sobě nesou kus historie, kultury a mnohdy i hrdosti každého národa, jim voní exotikou a dobrodružstvím. A za folklorem jsou ochotni cestovat i stovky kilometrů.
V Česku se každý rok koná několik desítek folklorních festivalů. Mezi dva největší patří každoročně červnová Strážnice, kterou letos navštívilo na 30 000 fanoušků, a pak MFF v Červeném Kostelci na Náchodsku. Ten se tradičně koná na konci prázdnin a i tam se čekají návštěvy jdoucí do desetitisíců.
Nejvíce diváky zatím v přírodním divadelním areálu J.K.Tyla v Červeném Kostelci zaujali tanečníci z exotické indonéské Jakarty.
„Loni jsem právě na tomto festivalu viděla vystoupení italských praporečníků. Úplně mě uhranuli. A nebyla jsem sama. Tmavoocí atleti hrdě nesoucí historické zástavy oslovily spousty fanynek,“ vzpomíná Aneta a je vidět, že za tím je možná i víc než folklor. Na folklorních festivalech se více tančí v ulicích a takřka každý den se mohou diváci sami na parketu v interaktivní části připojit k tanečníkům a třeba se od nich nějaké kroky a choreografie učit.
Indonesie, Tchaj-wan, Kostarika i Korea
Festivalová NEJ
|
Letošní festival v Červeném Kostelci se koná už po jednašedesáté a účastní se ho 20 souborů z 15 zemí světa. Červený Kostelec má osm tisíc obyvatel a během pěti dnů od 19. do 22. srpna se tam počet obyvatel minimálně zdvojnásobí spíš ztrojnásobí. „Dohromady dorazí na 600 tanečníků. Tančit se bude nejen v přírodním divadelním areálu J.K. Tyla, ale také v ulicích a na ostatních místech celého regionu. Je to jako každý rok multikulturní oslava tance vedená v mnoha jazycích i náboženstvích,“ říká ředitel festivalu Tomáš Šimek.
Nejmenším a zároveň zřejmě nejexotičtějším souborem bude taneční soubor L.U.C.I. and Bhineka Srikandi z indonéské Jakarty. „Jsou to výjimeční hudebníci a tanečníci, kteří do našeho festivalu vnesou rytmy z daleké jihovýchodní Asie a Oceánie. V rámci čtvrtečního bloku Tančí celý svět si večer budou moci návštěvníci zatančit třeba právě s Indonésany naživo a třeba navázat i nové přátelství. Náš festival je hodně o interaktivitě a chceme, aby se tanečníci i diváci prolínali,“ říká režisérka Mezinárodního folklorního festivalu v Červeném Kostelci Marcela Nejmanová.
Tradice z poloviny minulého století
Většina dnešních velkých festivalů má tradici dlouhou minimálně půl století. Stejně tak i Červený Kostelec, který patří k největším evropským folklorním akcím a pyšní se patronací UNESCO. Poprvé se tam tančilo v roce 1952 kolem zříceniny hradu Rýzmburk v Babiččině údolí při oslavách 100. výročí vydání románu Babička. Pódium pro vlastní program bylo vybudováno na dně tehdy vyschlého rybníka, jehož břehy se staly celkem slušným přírodním hledištěm. Svoji premiéru zde měl soubor Hadař, přijel Furiant z Chlumce nad Cidlinou, početný polský soubor z Klodska a skupina Lužických Srbů z Budyšína.
Nikdo z tehdejších pořadatelů netušil, jaký zájem veřejnosti vyvolá takováto akce. Návštěva přes 5000 diváků zaskočila pořadatele po stránce organizační, ale vydařený program, který tehdy nikdo nerežíroval, vše vynahradil. O dva roky později, v roce 1954, se konal první oficiální ročník Folklorního festivalu. Babičce folklorní fanynky Anety Sobotkové bylo tehdy 11 let a sama si na první ročníky festivalu pamatuje. Nikdy by ji nenapadlo, že její vnučka bude o 60 let později v době techna a hip hopu cestovat za stejným folklórním zážitkem jako kdysi ona.
