Bez správné výstroje jde o život
Samozřejmě je potřeba se dobře vybavit. Případné krátké pády na železných lanech jsou totiž daleko nebezpečnější než efektní „lety“ horolezců, kteří používají pružná nylonová lana. Pokud nemáte správné karabiny, tlumiče nárazů a smyčky na přichycení k lanu, může dojít k jejich rozlomení nebo přetržení. Jestli si neobléknete úvazky s popruhy okolo boků i hrudi, můžete se doslova přelomit v pase. Nevezmete-li si přilbu, rozbije vám hlavu kamení padající od lezců nad vámi nebo si ji otlučete v převisech. Nejlepší je tedy zajít do speciálního turistického nebo horolezeckého obchodu, a koupit kompletní tak zvaný ferátový set. Nemusíte potom přemýšlet, jak a kterým uzlem přivázat smyčku k úvazku a jakou karabinu použít. Vše za vás vyřešil výrobce.
| V německy mluvících zemích tomu říkají Klettesteig, v Itálii ferrata. Takové stezky vedou často v kolmých srázech, v tunelech vystřílených do skály nebo hlubokými roklemi. Dříve se tudy mohli dostat jen horolezci, dnes jsou tato místa přístupná i pro zdatné turisty. |
| Základní vybavení nutné přilba (1000 Kč) sedací+hrudní úvazek (1000 Kč) jistící set (1000 Kč) pohorky (3000 Kč) lékárnička (500 Kč) batoh 30 l (1500 Kč) |
Pokud si k setu přikoupíte přilbu, pevné pohorky, batoh a lékárničku, jste vybaveni na lehké až středně těžké feráty. Na opravdu náročné se s sebou bere ještě horolezecké lano a pár karabin pro případ neočekávaného ústupu, čelová svítilna pro případné noční sestupy a hodí se i rukavice bez prstů, které ochrání dlaně před ostrými výstupky na lanech i ve skále.
Kromě pádu lidí anebo kamení hrozí na ferátách ještě velké nebezpečí při bouřce. želené žebříky a lana totiž tvoří ideální hromosvod. Proto pozorně sledujte počasí před túrou.
Nejen Dolomity…
Rájem milovníků ferát jsou italské Dolomity. Stovky zajištěných stezek zde postavili už vojáci obou válčících stran za první světové války. Neváhali tesat tunely, věšet lana do kolmých stěn, zakopávat se do ledovců a dokonce odstřelovat dynamitem celé hory. Po nich tu paradoxně zbylo velké množství krásných výstupů.
Do budování ferát se však v zájmu turistiky pustili i Rakušané a Němci, kteří jimi vedou návštěvníky na významné vrcholy jako je Zugspitze, Watzmann, Dachstein nebo Grossglockner.
Obvykle je na nich potřeba kombinovat těžkou pěší túru, lehké horolezectví (někdy i s cepínem v ruce a mačkami na nohou) a ferátu.
Naopak francouzský trend směřuje spíše ke skalní akrobacii a sportu, protože feráty tam mnohdy nevedou na významné vrcholy, ale jejich stavitelům jde spíše o adrenalinové zážitky návštěvníků. Výjimečné proto nejsou převislé pasáže a lanové mosty přes soutěsky.
Na fyzickou náročnost se zaměřují feráty v okolí jezera Garda. Nemusí jít o akrobacii, ale dlouhé úseky šplhání po kolmém laně vyčerpají každého.
Tip IDNES
V Česku žádná ferrata není, ale stačí zajet na německou stranu Lužických hor a tam jednu excelentní vybudovali na pískovcovém masivu zvaném Nonnenfelsen (Jeptiška). Z lázeňské obce Jonsdorf poblíž Oybina vede zelená turistická značka směrem na Falkenstein. Ferrata je postavená tak, že si na ní vyzkoušíte úplně všechno – kolmou skály, převis, dlouhý traverz a dokonce i houpavý můstek nad propastí.
Obtížnost
Starší stupnice rozděluje ferraty na nejlehčí modré (pěší túra s občasnými úseky, kde je potřeba se přidržet lana), seriozní červené (dlouhé úseky po lanech nebo žebřících, za špatného počasí může být cesta nebezpečná) a těžké černé (výjimkou nejsou kolmé skály a převislé žebříky).
Modernější stupnice dělí ferraty do pěti stupňů. A (lehké – odpovídá italské modré), B (terén bez lan by odpovídal středně těžkému horolezeckému výstupu), C (i na lanech se vyskytují lezecké těžkosti, dlouhé úseky vedou po umělých stupech), D (častá kombinace těžkého šplhání po převislých lanech a žebřících s lehkým horolezectvím), E (fyzicky náročné šplhání dlouhými úseky v kolmých a převislých stěnách, nutná je velká zkušenost).
