Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Fantaskní ostrov jako z Marsu a opuštěné pláže. Lanzarote

  7:00aktualizováno  7:00
Teplota podloží tu dosahuje 100 stupňů Celsia, nenajdete tu mnohapatrové hotely, billboardy ani přeplněné pláže. Ohněm poznamenaný ostrov si dokázal zachovat svoji původní tvář i díky geniálnímu tvůrčímu duchu jednoho jediného umělce.

Laguna Verde (Zelené jezero) u přístavu El Golfo | foto: Wikimedia Commons (afrank99)

Nejsou tu žádné vysoké hory (nejvyšší bod ostrova měří jen 671 m), neroste tu vůbec žádná stromová vegetace, ale taky tu neznají dopravní zácpy, neproudí tady davy turistů a narazit na suvenýrový kýč je téměř nemožné. A když přijdete na kilometr dlouhou, nádhernou pláž, s údivem zjistíte, že jste sami.

V tuzemských luzích a hájích jde stále o nepříliš známý dovolenkový klenot. Lanzarote je nejsevernějším velkým kusem země Kanárských ostrovů a najdete ho ve vzdálenosti čtyř a půl hodiny letu ze střední Evropy, asi 100 kilometrů od pobřeží Maroka.

Proklatě horký měsíc

Na Lanzarote se sice netyčí žádná obří sopka jako Pico de Teide na ostrově Tenerife, přesto je právě tady sopečná činnost z celého Kanárského souostroví nejživější. Krajinnou ikonou Lanzarote jsou totiž Montañas del Fuego (Ohňové hory) na jihu ostrova, kde se naposledy začala pořádně třást země v roce 1730, z geologického hlediska vlastně před chvilkou.

Sedm let trvající výbuchy a výlevy lávy tehdy pokryly velký kus jižní části ostrova a mimo jiné zničily několik vesnic. Lidem se však podařilo včas utéci a díky dochovaným zápiskům faráře Dona Andrése Lorenza Curbela z nedalekého městečka Yaiza si můžete tehdejší katastrofu docela barvitě představit. (Po skončení této katastrofy se duchovní i se svými farníky raději přesídlili na sousední ostrov Fuerteventuru).

Montanas del Fuego (Ohňové hory) v Národním parku Timanfaya

Montanas del Fuego (Ohňové hory) v Národním parku Timanfaya

Výsledkem sopečného divočení je dnes krajina připomínající bez přehánění tu měsíční. Desítky menších či větších kráterů hrají odstíny od tmavočervené barvy až po temně černou, povrch je téměř bez vegetace a jen na západním obzoru se zaleskne moře. Většinu plochy pokrývá neprostupný terén, do kterého není radno se pouštět. Hranky rychle utuhlé lávy jsou totiž ostré jako břitva.

Území Ohňových hor je dnes chráněné v Národním parku Timanfaya. Přístup je regulován, do nitra parku vede jediná silnice, na níž můžete po zaplacení vstupného vjet autem a dostanete se až na vyvýšeninu Islote de Hilario. Právě tady je tzv. teplotní gradient směrem do nitra země nejvyšší, jen pár decimetrů pod povrchem dosahuje teplota podloží přes 100 °C.

Přesvědčit se o tom můžete hned trojím způsobem. Tzv. lávový gril před zdejší restaurací El Diablo (Ďábel) není totiž nic jiného, než okrouhlá, asi 5 metrů hluboká díra do země, ze které vystupuje vzduch tak žhavý, že se v něm dá opékat maso (nenaklánět se!).

Na jiném místě nalévají v pravidelných intervalech strážci parku do trubek, vedoucích několik metrů do země, kbelík vody - ta se během asi tří sekund promění v páru a s hlasitým zasyčením vyrazí zpět nad povrch jako plynný gejzír. O kousek dál zase obsluha strká otep křovin do nehlubokého zemského otvoru: v důsledku žáru klestí po pár sekundách samovolně vzplane.

Ve vstupném do národního parku je obsažena i vyhlídková jízda autobusem po asi 12 kilometrů dlouhém okruhu centrální částí Ohňových hor. Velkolepé pocity z fantastických vyhlídek na barevnou sopečnou poušť se vám nejspíš budou mísit s obdivem k řidičskému umění šoféra. Cesta je sice asfaltová, ale místy tak úzká a strmá, že se zdá nemožné, aby tudy autobus projel. Bohužel, z důvodu ochrany přírody se touhle neobvyklou krajinou nemůžete vydat na vlastní pěst pěšky.

Utopie

Podobně jako se T. G. Masaryk zasloužil o český stát, tak se César Manrique (1919–1992) "zasloužil o ostrov". Rodilý Lanzaroťan vystudoval malířství a architekturu a do velkého světa umění prorazil v 60. letech 20. století abstraktními kompozicemi během svého pobytu v New Yorku. Nejspíš mohl mít před sebou hvězdnou globální kariéru, místo toho se však koncem 60. let natrvalo vrátil na Lanzarote, aby zde uskutečnil svoji vlastní utopii.

Svým vlivem chtěl zabránit tomu, aby se z Lanzarote stal turistický cirkus plný obrovských resortů s hotely panelákového stylu. Dnes můžeme říci, že se to povedlo. Jak nepravděpodobné ve světě, který se občas zdá být ovládán developerskými společnostmi.

Větrný mlýn u obce GuatizaManriqueova plastika u vstupu do lávových tunelů Jameos del Agua

Manriqueovi pomohla i náhoda, protože v kritickém období začátků masové turistiky byli na rozhodujících postech na Lanzarote lidé, se kterými se dlouhá léta znal, včetně Pepina Ramireze, prezidenta Rady ostrova. Umělec dokázal politiky o svých vizích přesvědčit a na Lanzarote tak mohla vzniknout nejen vynikající jednotlivá umělecká díla, ale celé urbanistické zóny citlivě zasazené do krajiny. A to všechno s využitím tradičních materiálů a postupů.

Téměř dokonale podle Manriqueových představ bylo realizováno například letovisko Costa Teguise. Nízká zástavba apartmánů a malých hotelů je utopená v zeleni, všude je dost místa a žádná stavba nepřesahuje pět pater výšky. Nádherné je i sídlo nadace Fundación César Manrique, umělcovým dílem je třeba proslulá vyhlídka Mirador del Río či vstupní prostory do lávových tunelů Jameos del Agua.

Costa Teguise

Costa Teguise

Ale hlavně, ostrov zůstal ušetřen gigantických turistických center známých třeba z pobřeží španělské pevniny. Snad s jedinou výjimkou, kterou je Puerto del Carmen. I tam je to ale v porovnání s panelákovými resorty na Costa Blanca doslova ráj.

Utajené pláže

Pláže jsou na Lanzarote různé: někde se světlým pískem (často uměle navezeným), jinde s černým sopečným. Najdete tu i četné malé zátoky se skalkami a oblázky. Alespoň jednou za pobyt se určitě vydejte na některou z hůře dostupných pláží. Bude vás to sice stát pár desítek minut pochodu, ale na Lanzarote víc než jinde platí: to co je opravdu krásné si musíte zasloužit.

První šanci máte v okrajové části Národního parku Timanfaya. Sice jde o trochu náročnější záležitost a bez mapy se neobejdete (vyzvedněte si jí předem v infocentru národního parku), potřebovat budete i pořádné boty a nejspíš vám bude trochu vedro, ale věřte, stojí za to.

Jeďte autem směrem do malého přístavu El Golfo a asi dva kilometry před pobřežím zahněte na neznačenou prašnou cestu vpravo. Pokud se vám podaří na několika zrádných křižovatkách správně odbočit, dostanete se až pod osamělou usedlost (Montañas del Fuego máte stále po pravé ruce). Auto musíte odstavit nejpozději před závorou signalizující hranici parku.

Od závory pokračujte pěšky lávovými poli, která jsou místy prostoupená sporými porosty pryšců. Moře budete tušit přímo před sebou a za chvíli jej i uslyšíte. Zvuk připomínající hrom ohlašuje mohutný příboj, který zde, na návětrné straně Lanzarote, téměř bez ustání bije do černých lávových útesů.

Zátoka u El Golfo na jihozápadě ostrova

Zátoka u El Golfo na jihozápadě ostrova

Až rozeznáte bílou tříšť nad pobřežím, budete už blízko. Přírodní zázrak, pláž nazvaná Playa del Paso, je asi 100 metrů široká, temně černá oblázková pláž obklopená z obou stran rozeklanými útesy. Nad její krásou jistě zjihnou i srdce velmi okoralá. Ve vzduchu se za neustálého rachotu narážejících vln vznáší bílá vodní tříšť a pod žhnoucím sluncem (při příchodu ho budete mít proti sobě) to v kombinaci s tmavým pokladem vytváří fantastické barevné efekty.

Vzhledem k obtížnému přístupu tu velmi pravděpodobně budete sami nebo skoro sami, ale to váš zážitek ještě umocní. Jen s koupáním se mějte na pozoru, malý kousek od čáry pobřeží číhají v moři ostré útesy a za vlnobití, které je tu skoro pořád, by plavání bylo hazardem se životem.

Na pěší pochod od hranice národního parku k pláži počítejte asi 40 minut jedním směrem. Cestou nepotkáte žádný stín a ani na pláži se není kam schovat. Nezapomeňte proto s sebou vodu na pití a opalovací krém, hodit se bude i klobouk.

Pohled z útesů El Risco na pláž Playa del Risco a ostrov Isla GraciosaPohled z útesů El Risco na pláž Playa del Risco a ostrov Isla Graciosa

Hlasitý příboj

Další nádherná, byť ještě obtížněji dostupná pláž na vás čeká na severozápadním pobřeží Lanzarote. Pláž Playa del Risco leží naproti menšímu ostrovu Isla Graciosa. Dostanete se k ní z horní části útesů El Risco, auto můžete zaparkovat na neoznačeném parkovišti u okraje osady Las Rositas, asi 3 kilometry jižně od proslulé Manriqueovy vyhlídky Mirador del Río.

Na okraj útesů dojdete pěšky za pár minut a už odtud se otevírá fantastický výhled jak na strmé severozápadní pobřeží Lanzarote, tak na ostrov Graciosa. Pokračujte po strmé kamenité stezce Camino de Guatifay, která se klikatí dolů až k pobřežní plošině.

Výhodou je, že pěšinu i dost vzdálenou pláž vidíte stále pod sebou, takže od první vyhlídky už v podstatě nelze zabloudit. Pamatujte jen, že stejnou trasu budete muset absolvovat i v protisměru, tedy do kopce (převýšení asi 400 metrů). Pochod dolů až na pláž trvá necelou hodinu, zpět o něco déle; pevné boty jsou absolutně nezbytné.

Playa del Risco a ostrov Isla Graciosa

Playa del Risco a ostrov Isla Graciosa

Playa del Risco je asi kilometr dlouhá, široká pláž se světlým pískem. Moře tu nebývá tak divoké jako na Playa del Paso, ale i tak slyšíte příboj na stovky metrů daleko. Také tady bude nejspíš liduprázdno, pocit prázdnoty ještě umocní pohled na protilehlý ostrov Isla Graciosa s hrozivými, temnými sopečnými kužely.

Naplánujte si cestu tak, abyste se zpět na parkoviště vraceli se západem slunce: scenérie měnících se barev, když zapadající kotouč olizuje útes, patří k těm, na které se nezapomíná.

může se hodit

Ostrov Lanzarote:
Rozloha: 846 km2 (necelý dvojnásobek rozlohy Prahy)
Počet obyvatel: 140 000
Hlavní město: Arrecife
Nejvyšší bod: Peñas del Chache, 671 m n. m.
Vzdušná vzdálenost z Prahy: 3 400 km

Počasí:
Břehy Kanárských ostrovů, které leží jen kousek nad obratníkem Raka, omývá poměrně chladný mořský proud zvaný Kanárský a souostroví navíc leží v trase severovýchodních pasátů, které foukají téměř bez přestání. Na rozdíl od blízké africké pevniny (vzdálenost jen 120 km) tu proto nikdy nenastávají zničující vedra, současně však teploty u pobřeží ani za zimních nocí neklesají pod 15° C.

Lanzarote nemá vysoké hory a pasátové větry se tu srazí jen výjimečně - proto tu téměř neprší. V brzkém jaru očekávejte denní teploty v rozmezí 21-25 °C a téměř stále slunečno, v noci se "ochladí" asi na 18 °C.

Informace:
Oficiální turistické stránky Kanárských ostrovů najdete pod adresou http://www.turismodecanarias.com (v osmi jazycích, ale čeština chybí). Ostrovu Lanzarote se věnují mnohé další, komerčněji orientované weby, např. http://www.lanzarote-tourism.com či www.lanzarotetourist.com.

Doprava:
Letiště na Lanzarote leží asi 5 kilometrů od největšího města Arrecife. Pravidelné přímé lety z Česka neexistují (kromě charterových letů některých cestovních kanceláří), zato velmi časté spojení je do mnoha německých, britských a španělských měst. Můžete se tam dostat z Prahy kombinací dvou letů nízkonákladových společností, např. přes Madrid, Londýn nebo Frankfurt/Hahn.

Po ostrově jezdí autobusové linky, ale nejpraktičtější je vypůjčit si auto - udělat to můžete např. na www.holidayautos.co.uk.

Přibalte si na cestu:
Detailní a precizní informace načerpáte z průvodce Nelles Pocket - Lanzarote (v českém překladu). 96 stran kapesního formátu rozebírá ostrov ze všech úhlů pohledu, nechybějí specializované sekce o kuchyni, plážích či atrakcích pro děti.

Zdroj: Mapy © PLANstudio

Autoři:




Nejčtenější

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Další z rubriky

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Katar, Dauhá, Katařan, Katařanka
Katar láká turisty, zrušil vízovou povinnost pro 80 zemí, včetně ČR

Katar s okamžitou platností ruší vízovou povinnost pro občany 80 zemí, včetně České republiky. Oznámili to dnes zástupci katarského ministerstva vnitra,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.