li se vstříc antickým památkám, nemusíte zrovna přečíst celého Zamarovského, abyste se před blízkými a přáteli předvedli jako znalci starověké architektury a umění. Stačí vám takové antické minimum.
Nejčastěji turisté obdivující Atény chybují v určování jednotlivých slohů. Dórský, iónský nebo korintský? - toť otázka. Přitom tahák je přímo zakódovaný ve sloupech podepírajících krovy starých chrámů a kolonád. Vzhlédněte k hlavicím sloupů. Nejstarší a prostý dórský sloh připomíná písmeno Dotočené "bříškem" dolů. Podobně iónský připomíná psané I se zakroucenými konci. Korintský pak ve své pompéznosti skrývá písmeno K. Znalci také rozliší jednotlivé druhy antického nádobí. Elegantní vejčitá amfora se štíhlým hrdlem se rozhodně nedá zaměnit za bachratý kráter, který má hrdlo široké a tvar zvonu. Neméně důležité je podívat se na památky starého Řecka "jinýma očima". Pod pojmem antika si totiž každý většinou představí mramorově bělostné stavby doplněné neméně bílými sochami půvabných bohyň a propracovaná těla jejich mužských protějšků. Antika byla přitom mnohem barvitější, v opačném případě by se například Atéňané museli cítit ve svém městě jako my v koupelně. Například právě Parthenónu na aténské Akropoli nechybí jen střecha, ale i barvy, které doplňovaly reliéfy na průčelích chrámů. Výjevy z mýtů o založení Atén tak byly mnohem živější. Také sochy nebyly pouze ledově bílé. Ve starověku je dobarvovali. Ostatně bohové starého Řecka, jakkoli byli nesmrtelní a mocní, byli součástí každodenního života a pohybovali se mezi smrtelníky a měli všechny dobré i špatné lidské vlastnosti. Někdy tak doplňovala i na sochách červená barva rty a ani důlky očí nebyly prázdné. Během slavností dostávaly pestrý háv. Řada soch se navíc nezachovala, protože nebyly pouze z mramoru, ale i ze slonoviny a zlata nebo bronzu. Mnohé byly proto rozbity nebo roztaveny v dobách, kdy nebyly peníze nebo kdy dělové koule byly cennější než umění.
- sobota 22. ledna 2000
