Expedice dorazila do základního kempu pod K2

26.6. Payu - Urdukas: Nastoupili jsme na ledovec Baltoro. Z campu Payu ve výšce 3300 metrů jsme vyrazil v 6 hodin. Tak brzo jen a jen proto, že nad Karákorumem nyní panuje nádherné slunečné počasí prakticky bez mráčku. Jenomže mít nad sebou téměř rovníkové slunce a pochodovat osm nebo i více hodin tvrdě do pozvolného ale zato vytrvalého kopce je pořádný nátěr. Náročnost mimoděk dost zvýšil i kuchař Peter (jinak skvělý chlapík), který ve snaze alespoň občas uvařit Evropanům něco z evropského, uklohnil pizzu. S rybičkama. Ze sardinek. Luděk Bouda Ondřej vstával třikrát za noc a ostatní snídali endiaron.

Urdukas je pěkný kempík mezi morénou ledovce a strmým svahem - celý den jsme po obou stranách míjeli šestitisícovky. Hned vedle tábořiště jsou dvě malá ledovcová jezírka, takže zima nezima, skoro všichni jsme do vody vlezli. Z ekologických důvodů samozřejmě bez mýdla, ale i tak od nás odplouvaly viditelné čmouhy smytého opalovacího krému. Přímo nad jezírky byla stezka pohaněčů oslů, zastavovali se a se zájmem sledovali nahaté bělochy. V okamžiku slastné koupele nám byli fuk.

Lékař expedice na K2 Lukáš Svoboda, který musel kvůli nedostatku financí zatím zůstat doma, možná už za pár dní odletí do Islámabádu. Cestu bude sponzorovat firma Lanex, která nabídla 80 tisíc korun. Na pobyt lékaře je však potřeba sehnat ještě alespoň dalších 70 tisíc korun. V případě, že můžete jakkoli pomoci, obraťte se na redakci idnes na mailovou adresu iglobe@idnes.cz
 

27.6. Urdukas -  Concordia
Opět za tvrdého slunce desetihodinový pochod po ledovci. Výška už přibyla - Concordia má 4.410mnm. Proto postup je už o poznání pomalejší a únavnější. Hodně šetříme silami. Soňa Vomáčková, Josef Šimůnek i Radek Jaroš jsou ve skvělé kondici a jsou celou cestu dost vpředu.
Po ledovci baltoro je už dost patrná vojenská přítomnost. Přelétávají nás vrtulníky, míjíme tři nebo čtyři palposty nebo kontrolní body. Ačkoliv pákistánská armáda má údajně kompletní velení v angličtině - na jakýkoliv dotaz na cokoliv odpovídají vojáci Oukej. Na  Concordii se přesvědčujeme, že cesta, kterou jsme právě prošli, je údajně nejkrásnějším trekkem na světě. Samotná Concordia je střetem několika ledovců a údolí. Čelně jí vévodí Broad Peak a na západě se poprvé objevil Qgir - K2.
Dnešní etapa byla moc moc těžká, tekže několik hodin musíme čekat na nosiče. Kuchař se nám hrozně omlouvá, protože si ráno myslel, že čaj a polívky dává silnému porterovi a ono ejhle, na concordii na tohodle klučinu čekámě skoro tři hodiony. A peter vaří nešťastně jenom vodu. Někteří nosiči přicházejí nejen hodně unavení - každý nese 25 kilo našeho + svoje věci - ale také naštvaní. Ačkoliv sirdár Sultán ráno všem řekl, kam až se dneska jde, někteří chtěli zůstat v campi asi o tři hodiny zpět. Na concordi nedorazil navíc ani styčný důstojník. Moná má potíže s výškou, v každém případě se alespoň na dáslu pokoušel dělat problémy nám - nařídil Sultánovi, aby došel pro nosiče na Concordi a přikázal jim vrátit se do campu k němu, ke styčákovi. Sultán sutečně za námi přišel, ale unaveně si sedl a řekl, že styčák je vůl a že na něj kašle. Řada douhých pochodů čím dál tím víc týrají nohy - zvlášť Šimon a i Bouda mají hodně vyrichtované paty. Boudu navíc pořád ještě drží průjem.

28.6. Concodia - BASE CAMP
Poslední z pochodů - a taky chvála bohu už ne tak dlouhý - přivedl celou skupinu lezců i všech (!!!) nosičů do základního tábora pod druhou nejvyšší horou světa - K2. Je ve výšce 5200 metrů. Je nádherné počasí, Qgir je mimořádně impozantní pyramida, všichni jsou velmi šťastní, že první etapu expedice mají konečně za sebou.
Postavili jsme stany, včetně kuchyňského a jídelního. Nad naším campem stojí už stany Korejců, Němců (ti mají ale mezinárodní team) a Španělé.

Na všech se trochu podepisuje už i výška. Petr Mašek, který dosud lezl "jenom" v Alpách, si už samotným vstupem do základního tábora utvořil svůj výškový rekord. Všichni mu gratulují. A kamkoliv dál zvedne nohu k výstupu, bude si své maximum znova a znova vylepšovat. Šimůnka trochu bolí hlava a reportér výpravy trochu opuchl v obličeji. Oba ale potíže docela rychle opouštějí. Šéf výpravy Zdeněk Hrubý už před večerem obhlížel horu a je rozhodnutý - vydrží-li počasí - nastoupit do stěny už v sobotu. K večeři bylo slavostně vepřové s bramborem.

Kruhová obrana
Do čtyř odpoledne vyplácel sirdár Sultán se dvěma pomocníky nosiče. Nejprve Soňa s Boudou zkontrolovali, jestli dorazilo skutečně všechno. Všechno. Jenomže tohle přesně je okamžikk kdy je třeba dbát super pečlivě ostražitosti. Nepálské zkušenosti praví, že vyplacený nosič je vždy nespokojený a často kouká kolem, jestli by se mu něco z toho, co pracně nahoru vynesl, nehodilo naopak dole. Takže: Soňa se Šimonem dohlíželi na zavazadla, která přijela na zádech portříků, Zdeněk Hrubý seděl na hromadě batohů horolezc,  Radek Jaroš se tvářil, že upravuje místo pro stan ale přitom velmi výmluvně třímal lopatu, a Miska (Petr Mašek) seděl na kameni mezi campem a stezkou do údolí. S vyplacenými nosiči, kteří ho cestou nazpět míjeli, se srdečně loučil a děkoval a přitom každého omrknul, jestli  nemá pod bundou nebo na krosně přivázáno něco made in Czech rep.
Bylo nám to všem sice trochu trapné, ale nechat se ze slušnosti očórovat tam, kde je stejně potřebný hajzlpapír jako instantní polévka nebo mačky, je moc špatné. Jediný, kdo neměl se svědomím v tomhle punktu potíže byl Míra Caban - ležel ve stanu s úpalem.

Rozpaky z výslovnosti
Slavnostní večerě osmi vyčerpaných Čechů pod druhou nejvyšší byla nádherná. A zasloužená. Bouda nekompromisně sáhnul do plastikového sudu, vytasil půldruhého kila uzeného vepřového a vrazil v kuchyni Peterovi. Za půl hodiny všichni hodovali a protože správnému kuchaři dělá radost pohled, na radoustně požírající strávníky, přišel Peter za námi do jídelního stanu. Jenomže malá chybička se vloudila, nedostali jsme vidličky. Soňa proto o ně požádala: Peter, máš vidličky? Nato se Peter skoro osypal hrůzou, brebentil něco v Urdu, prokládal angličtinou, že on nikdy, že ne, ani nikdo v kuchyni.
Chvilka nejistoty a napětí. Rozházet si kuchaře hnedle na začátku výletu, to je moc špatně. Za chvíli byl kuchařinka zase příjemný a běžel s pochechtáváním pro vidličky. Vidličky a vepřové maso má v Peterově angličtině hodně podobnou výslovnost. A podezírat služebníka Alláhova z požírání nečistého vepřového....