Tady to máte: jedete do Grónska a tajně doufáte, že to bude cesta za světem starých knížek Knuda Rasmussena. Najdete ho však na ústupu před světem videokazet a satelitů. Některé věci se však změnit nemohou. Frederik Elio teď stojí u svého člunu na břehu šedého zálivu a kulisa za jeho zády je strhující. V temných vodách svítí kry, ze zálivu se zvedají skály strohé a neúprosné jako povel pruského feldvébla. Na jejich úbočích leží nejvytrvalejší jazyky sněhu. Plazí se vzhůru do mraků, které sedí na vrcholech hor. Země je holá, pustá. Vypadá to skvěle. Až moc. Skoro to dá práci zvyknout si na to, že ta syrová nádhera není kýč, ale opravdové Grónsko. Pro cizince velká podívaná, svět, jaký neviděli. Pro místní svět, v němž se mají stále co ohánět. "Před několika dny ulovili velrybu," říká Johan Eysteinsson, který v Kulusuku pracuje jako turistický průvodce. "Byla dlouhá asi sedm metrů." A Frederik Elio později lámanou angličtinou a gesty ukazuje, jak se to stalo. Velrybu nachytali asi pět kilometrů podél pobřeží na sever. Sjelo se tam rychle snad deset člunů. Šlo to snadno, muži spolu přece mluví vysílačkami. Pak začali po velrybě střílet a když měla dost, přiblížili se k ní, aby ji dorazili harpunami. "Člověk musí být moc opatrný," vysvětluje obtížně Elio. "Nikdy nevíte, jestli je velryba doopravdy mrtvá." Ve člunu má celou svou loveckou výbavu. Tři pušky - těžkou kulovnici, pušku menší ráže a brokovnici. Jsou nedbale pohozeny na dně tak, jak by tam jiný odkopl svetr. Elio ukazuje podivnou dřevěnou konstrukci s provázky: pak se vysvětlí, že mu slouží jako podpěra při míření. Na boku člunu jsou dvě harpuny - stejné, jako měli na svých kajacích Eliovi předci. A však předci jsou pryč, kajaky jsou pryč. Jejich kostry visí ještě na některých domech v K ulusuku, ale ve vratkých lodičkách dnes jezdí snad jen turisté. Jeden znalec místních poměrů dokonce při letu do Grónska tvrdil, že poslední člověk, který v Kulusuku uměl jezdit v kajaku, už loni umřel. Nebyla to pravda: po zálivu se nakonec proháněl jeden starší pán v baseballové čepici a světáckých slunečních brýlích. Ale tak to je. Eskymáky z knížek určitě ještě najdete, ale to musíte jít do knihovny. Kajaky nahradil motorový člun, tulení kožichy a kalhoty z medvědí kůže dávno vystřídaly nepromokavé anoraky a vyhřívané kombinézy Made in Tchaj-wan. Kousek za Kulusukem kráčí eskymácký puberťák. Vypadá značně neeskymácky. Tmavé džíny, kožená bunda. Vlasy odbarvené do tiziánového odstínu, na tričku nápis "Proboha, zabili Kennyho, ti parchanti". Seriál South Park mu zřejmě říká víc, než jemné finesy lovu tuleňů. Kdoví, zda by uměl postavit iglú. Ale proč vlastně. Lidé žijí v malých dřevěných domečcích skandinávského typu. Když nakouknete dovnitř oknem, zjistíte rychle, že severské nábytkářské impérium Ikea vládne i tady. Na verandě se suší čerstvě stažené tulení kůže jako kdysi a stále páchnou jako naložené zelí, ale na střeše sedí talíř satelitu. "Každý tady má televizi, každý druhý video a telefon," říká Johan. "Ti lidé nejsou zaostalí, jsou jen izolovaní," dodává. A Salo Kunak (Kunak znamená totéž co losos) mu dává za pravdu. "Odkud jste?" ptá se. Odpověď: "Z České republiky. Víte, kde to je?" zazní ihned po vyřčení trapně a nezdvořile. "Samozřejmě, že vím, znám přece zeměpis," zní lehounce dotčená odpověď muže, který působí jako tlumočník. V í, přestože žije uprostřed ničeho. Kulusuk má 350 obyvatel a sedm set psů, dvě zdravotní sestry, čtyři počítače a jedno připojení na internet. Do nejbližšího městečka se létá vrtulníkem. Přestože Kulusuk leží na východní straně Grónska, tedy blíž k Evropě, měl k civilizaci vždy mnohem dál než západní pobřeží. Západ byl kolonizován tři sta let, východ jen sto. Vždy se mu říkalo "Tunu", tedy "Zadní strana". Nic tady není. "I přes izolaci se lidé zajímají o to, co se děje ve světě," podotýká Johan Eysteinsson. "Vědí, že ve světě jsou různé skvělé věci. Ale také vědí, že je mít nikdy nebudou, protože je sem nedostanou." V e velké místní samoobsluze, obchodě se sortimentem "od harpuny po skořici", to ale vypadá, že mají vše, nač si vzpomenou. Poslední hollywoodské videokazety. Pušky a mangový džus, rybářské pruty a pohlednice s náboženskými motivy, lososové steaky zamražené a zalité v igelitových obalech, televize, ručníky a mikrovlnky, kousky sobích parohů a vrtačky. A také ovoce a zelenina. Jedno kivi stojí v přepočtu patnáct korun, kilo jablek osmnáct a svazek ředkviček pětatřicet korun. Brambory jsou pěkně drahé, kilo vyjde na stovku. Možná jsou drahé proto, že místní lidé mají rádi jiné věci. Když řídí svůj člun mezi plujícími ledovými krami, žvýká Frederik Elio mattak, syrovou velrybí kůži. Pro Eskymáky to byla vždy velká laskomina, navíc zdroj tuku a vitaminů. Lidé v Kulusuku stále jako by se nemohli rozhodnout mezi svým starým světem a světem, který k nim dorazil z Evropy. Při lovu se navigují globálním pozičním systémem, tedy pomocí družic, ale pověrčiví jsou jako jejich dědové. "Požádáme vždy zvíře o svolení předtím, než mu vezmeme život," řekl Salo Kunak. "Někdy musíme ale i my přijmout, že si nás bere moře, medvěd nebo velryba, protože oni jsou zrovna na řadě, aby si brali život. Je to součást života lovce." Žijí z dotací dánské vlády a z toho, co naloví. Pár lidí uživí místní letiště, maličký hotel a turisté, kteří sem zajíždějí většinou na jednodenní výlety. Používají všechno, co patří k civilizaci, ale pohled na přírodu, život a smrt si ponechali po svých předcích. Přestože žijí drsným životem v drsném prostředí, jejich tváře jsou nějak uvolněnější a klidnější než tváře Evropanů. Jinak by tady asi nemohli přežít. Zimy jsou zde tak mrazivé, že ženy, když dříve potřebovaly venku čurat, musely se rozkročit nad petrolejovým vařičem. Nad Kulusukem i v létě visí velká sněhová závěj. Zbytek sněhu, jehož tady v zimě napadne až šest metrů. Jak asi vypadá zima, si člověk může představit, když začnou výt psi, kteří polehávají po osadě. Slyšíte v něm děsivé skučení blizardu, pronikající pod kůži jako mráz a vyvolávající atavistickou stísněnost z pustiny, zimy a nebezpečí. Ale teď na konci léta vypadá Grónsko dost negrónsky - jako vzpoura barev. Domy, skoro domečky pro panenky, jsou rudé, červené, modré, žluté a zelené. Tundra je hnědá. Tráva zelená. Moře je kovově šedé, kolem ledovců však tyrkysové. Led bílý, skály černé a pampelišky žluté. Je obyčejný letní den. V přístavu se pod vodou rýsují těla zabitých desítek tuleňů, kteří tam leží jako v ledničce - vydrží až do února. Když strčíte ruku do moře, je pěkně ledové. Vzduch má šest stupňů. Je obyčejný letní den v Grónsku. Malý chlapec s kopacím míčem si jde zahrát fotbal a má kulicha až na uši. Dvě dívky se projíždějí na horských kolech. Haskyové znovu trochu vyjí. Frederik Elio je s muži v přístavu. Připravují čluny, neboť povezou dnešní várku turistů na letiště. Pak vyrazí lovit další velrybu.
* * *
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Letenky do Grónska jsou strašlivě drahé, stojí běžně přes 30 000 korun. Nejlevnějším řešením je využít Čedoku, jenž k některým zájezdům na Island zajistí za 14 000 korun jednodenní výlet do K ulusuku. Levněji let nepořídíte ani sami na místě a budete mít problémy s rezervací. Přestože výlet trvá jen jeden den, získá člověk skvělý dojem o Grónsku. Lze zůstat i několik dnů, neboť v K ulusuku je hotel (asi 2000 korun na noc), hostel (1000 korun) a prostor pro stanování.
CO SI KOUPIT
V místním hotelu poblíž letiště můžete ochutnat tradiční eskymáckou tulení polévku suaassat s rýží a cibulí. Pokud se budete ptát, můžete si ke žvýkání koupit i mattak z velrybí kůže. Vyřezávané figurky z kostí zvané tupilak jsou hodně drahé - i přes 2000 korun.
CO NEDĚLAT
Spousta návštěvníků má pocit, že přijíždí někam do země třetího světa. Ale Grónsko je v podstatě prodlouženou částí Dánska. A nikdo by asi malým Dánům nerozdával žvýkačky. Při rozhovoru s místními o nich nemluvte jako o Eskymácích, toto označení jim dali Indiáni a znamená urážlivé, byť nedávno ještě pravdivé "Jedlíci syrového masa". Eskymáci sami se nazývají Inuitové či jednoduše Gróňané.
* * *
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Letenky do Grónska jsou strašlivě drahé, stojí běžně přes 30 000 korun. Nejlevnějším řešením je využít Čedoku, jenž k některým zájezdům na Island zajistí za 14 000 korun jednodenní výlet do K ulusuku. Levněji let nepořídíte ani sami na místě a budete mít problémy s rezervací. Přestože výlet trvá jen jeden den, získá člověk skvělý dojem o Grónsku. Lze zůstat i několik dnů, neboť v K ulusuku je hotel (asi 2000 korun na noc), hostel (1000 korun) a prostor pro stanování.
CO SI KOUPIT
V místním hotelu poblíž letiště můžete ochutnat tradiční eskymáckou tulení polévku suaassat s rýží a cibulí. Pokud se budete ptát, můžete si ke žvýkání koupit i mattak z velrybí kůže. Vyřezávané figurky z kostí zvané tupilak jsou hodně drahé - i přes 2000 korun.
CO NEDĚLAT
Spousta návštěvníků má pocit, že přijíždí někam do země třetího světa. Ale Grónsko je v podstatě prodlouženou částí Dánska. A nikdo by asi malým Dánům nerozdával žvýkačky. Při rozhovoru s místními o nich nemluvte jako o Eskymácích, toto označení jim dali Indiáni a znamená urážlivé, byť nedávno ještě pravdivé "Jedlíci syrového masa". Eskymáci sami se nazývají Inuitové či jednoduše Gróňané.
 Hned za Kulusukem začíná Grónsko: moře, led a skály. |
 Kulusukský hřbitov a sáně čekají na zimu. |
 Pro eskymácké psy je léto nudné k nepřečkání. |
 Možná poslední kajakář, ostatní mají motorové čluny. |
 Frederik Elio odvezl turisty, nyní vyráží na velrybu. |
