Erg Chebbi: kde si zalyžujete na písku

  • 3
Sahara. U mnoha lidí toto slovo vyvolává asociaci nekonečného moře zlatavého písku, ve skutečnosti tvoří duny pouhou pětinu jejího území. Nutno zdůraznit, že pětinu nejfotogeničtější. Pokud se dostanete do Erg Chebbi v Maroku, tahle lokalita vás nejen okouzlí svojí krásou, ale dokonce si tu můžete zalyžovat!

Erg Chebbi se táhne podél alžírské hranice, asi 50 km na jihovýchod od malého městečka Erfoud.

Pouštní sjezdovky

Nejbližší vesnicí, ke které se dá dojet i jiným vozidlem než terénním, je Merzouga. Není v ní mnoho domů, ale má vlastní telefonní stanici, autoservis a několik obchodů, včetně dvou prodejen koberců. Ty jsou totiž k mání i v tom nejzapadlejším koutě Maroka.

K cizincům, kteří se ve vesnici objeví poprvé, se obvykle seběhnou místní podnikavci, kteří se začnou předhánět ve svých nabídkách. Stává se, že své zboží, průvodcovské služby nebo předražené výlety do nitra dun vnucují dost neoblomně, někdy až agresivně.

Ten, kdo se chce únavného obchodního tlaku zbavit, může zamířit do některé z ubytoven na samotě, které leží na jih i na sever od Merzougy. Těchto jednoduchých hotýlků, které mají v názvu slovo augberge nebo kasbah, jsou v okolí asi dvě tři desítky. Často jsou od sebe vzdáleny několik set metrů, některé i kilometr nebo dva.

Většina z nich má výhled na duny a kromě ubytování nabízí i jídlo a pití. Součástí služeb bývá i půjčovna snowboardů a lyží. Sníh zde sice nebývá, ale svahy písečných dun v určitém ohledu fungují stejně jako sjezdovky se zimní přikrývkou. Potkal jsem jednoho Australana, který lyže zkusil, a pochvaloval si to jako neobyčejný zážitek. 


Nekonečné vlny písku u mnoha lidí vyvolávají asociaci moře

Písek nezná hranice

Cesta k dunám vede nejdříve pustinou, na první pohled rovnou jako deska stolu, ve skutečnosti však plnou dolíků, muld a brázd. Je to hamada rozbrázděná kolejemi od terénních aut. Značná část jejího rozpáleného povrchu je pokryta tzv. pouštním lakem. Toto tmavě hnědé až černé zbarvení je typické pro některé horniny při jejich dlouhodobém vystavení aridnímu klimatu.

Extrémně vysoké teploty vycucávají z kamenů vzlínající vnitřní vodu i s oxidy železa a manganu, které jsou v ní rozpuštěné. Ty se po odpaření vody v podobě povlaků usazují na povrchu horniny. Při pohledu z dálky krajina vypadá, jakoby zde bylo rozsypáno uhlí, ale černé kameny bývají po rozbití uvnitř překvapivě světlé.

Orientace v tomto zrádném terénu není pro člověka z Evropy jednoduchá a GPS je velice vítanou pomůckou. Někdy může zachránit i život. Například při písečných bouřích, kdy se dostane písek naprosto všude a není před ním úniku. Ty nejjemnější zrníčka a pouštní prach může vítr vynést i 3000 metrů vysoko a znovu jej uložit o tisíce kilometrů dál. Zaznamenány byly i případy, kdy se písek ze Sahary objevil v Asii či v Americe.


Jedním ze živočišných druhů žijících na Sahaře je scink. Pro jeho charakteristický způsob přesunu, který ze všeho nejvíc připomíná plavbu, se mu říká pouštní ryba.

Na úpatí dun

Jakmile se objeví první duny, všechny útrapy přesunu jsou rázem zapomenuty. Zatímco na zdánlivě nekonečné a nudné hamadě neměl zrak na čem spočinout, romantické písečné ergy jsou pohlazením pro duši i oko.

Od zvlněné nádhery, která září jako zlatý ostrov v moři kamení, se téměř nelze odtrhnout. Ladné křivky přitahují pohled jako magnet.

Fantasie, živená v mládí obrázky z dobrodružných knížek, se rozjíždí na plné obrátky. Tak tady někde začíná ta pravá Sahara. Největší poušť světa, která se jako moře bez vody táhne tisíce kilometrů Alžírskem, Tuniskem, Lybií a Egyptem až k životodárnému Nilu. Je drsná a krásná zároveň. Duny, ke kterým se blížíte, jsou stále větší a větší.

Teprve u jejich úpatí si povšimnete nenápadné stavení z hlíny, které vyhlíží jako malá pevnost. Je to jedna z pouštních ubytoven, která nabízí nocleh nejen ve zděné části, nýbrž i v některém z červenohnědých nomádských stanů, tyčících se vedle ohrady. Jejich střechy jsou utkané z kozí srsti a palmových vláken, které prý při dešti nabobtnají tak, že po nich voda steče, aniž by se dostala dovnitř.

Modří muži

Ať již zamíříte k příbytkům nomádů, nebo se vydáte do království dun, dříve nebo později narazíte na lidi, pro které je zdejší pustina domovem. Synům zdejší pouště, které potkáte s mnohem větší pravděpodobností než jejich ženské protějšky, se říká "modří muži". Proč modří? Díky dávnému zvyku.


Karavany velbloudů brázdí Saharu již tisíce let

Pouštní Berbeři si totiž od nepaměti halí obličej do indigem obarvené bavlněné tkaniny, zvané litham, která dodává jejich tvářím inkoustově modrý nádech. Je to nepřehlédnutelný oděvní doplněk, jehož praktický původ tkví v potřebě chránit tvář před sluncem a krýt tělesné otvory, zejména nos a ústa, před pískem a jemným prachem v ovzduší. Stal se natolik nedílnou součástí mužského oděvu, že nebývá odkládán ani v místech, kde už jeho ochrany není třeba.

Neodmyslitelnou pokrývkou hlavy, která chrání muže před úžehem, bývá turban. Dlouhý pruh látky, ze které je uvázán, bývá opět nejčastěji modrý, někdy i černý, bílý nebo pestrobarevný. Modré bývají i gandory - dlouhé pláště s relativně krátkými rukávy.

Maročtí synové pouště nejsou tak obávaní, jako Tuaregové v nedalekém Alžírsku. Donedávna pouze oni rozhodovali, kdo projde pouští, kolik ho to bude stát a komu vezmou život. Dnes již pro ně cizinci nejsou nezvanými vetřelci, nýbrž vítaným zdrojem příjmů. Slušných příjmů. Takových, které by svým původním způsobem obživy jen těžko získávali. Mnozí z nich pochopili, že pasení pohublých stád na téměř neexistující vegetaci nikdy nevynese tolik, co pár turistů lačných po poznání jejich rodného kraje.

Koncert pro pět smyslů

Ranní návštěvě dun může co do romantiky konkurovat snad jen návštěva pozdně odpolední nebo večerní. V poledních hodinách to opravdu za moc nestojí, protože teploty ve stínu stoupají přes 50°C. Nutno dodat, že mimo oáz se stín hledá opravdu velmi obtížně.


Dunění bubínků se z berberských stavení na okraji Sahary ozývá téměř každý večer.

Čím je slunce blíže k obzoru, tím je teplota opět snesitelnější a krajina plná ladných křivek plastičtější. To ocení zejména fotografové. Ačkoliv majitelé pouštních hotýlků u Ergu Chebbi často přemlouvají své hosty k několikadenním výletům do pouště, ne každého vidina desítek hodin strávených obkročmo v sedle na velbloudím hřbetu láká.

Mnozí se spokojí s půldenní vyjížďkou, která může být spojena i s noclehem uprostřed písečného moře. Je to zážitek, při kterém si přijdou na své všechny lidské smysly.

Nejdříve je to zrak, který se nemůže nabažit krásy zapadajícího slunce a jeho odlesků ve pouštních vlnách.

Pak hmat, který cítí miliardy jemných zrníček masírujících receptory všech obnažených částí těla.

Čich přichází na řadu ve chvíli, kdy váš průvodce rozdělá ohýnek z velbloudího trusu a začne na něm připravovat tradiční pokrm.

Ještě než obloha změní barvu ze světle oranžové na tmavě modrou, večeře je připravena. Voní i chutná báječně a horký mátový čaj je v chladnoucím písku tím nejlepším osvěžením.

Jakmile se na obloze objeví první hvězda, posvátné ticho přeruší tklivý zpěv modrých mužů. Vítr k němu často přivane i tajemné dunění bubnů, které se večer co večer line z malých domečků na úpatí dun. Tanec, zpěv a hra na rytmické nástroje, byly pro Berbery po několik staletí jedinou zábavou. Neodmyslitelnou součástí jejich kultury zůstávají dodnes.

Hudba, kterou domorodci po večerech hrají, má v sobě cosi z mystéria pouště. Cosi tajemného, lákavého a nakažlivého zároveň. Ten, komu zněla v uších rytmická uspávanka berberských tamtamů, když zavíral oči pod nekonečnou oblohou plnou hvězd, se zrnky písku mezi zuby, mi to určitě rád potvrdí.

 

Erg Chebbi je nejznámější a nejkrásnější oblastí písečných přesypů v Maroku

Karavany velbloudů brázdí Saharu již tisíce let

Dvojice berberských mladíků v tradičních oděvech s tradičním dopravním prostředkem

Nekonečné vlny písku u mnoha lidí vyvolávají asociaci moře

Dunění bubínků se z berberských stavení na okraji Sahary ozývá téměř každý večer

Berbeři z Merzougy ve svém typickém oblečení zvaném gandora hrají na tradiční hudební nástroje

Erg Chebbi je nejznámější a nejkrásnější oblastí písečných přesypů v Maroku

Erg Chebbi je nejznámější a nejkrásnější oblastí písečných přesypů v Maroku