Embéčko pohřbily duny v Oregonu. Zachránily nás popelnice

  6:00
Když zapadnete s autem v písečných dunách v americkém Oregonu, skáčete radostí i z rychlosti 16 metrů za hodinu. A velebíte odpadkové kontejnery, které vás z té šlamastyky 'vysekají', píšou Michal Vičar a Martin Beťko, kteří jedou embéčkem kolem světa. V těchto týdnech projíždějí Spojenými státy a míří do Mexika.
Michal Vičar a Martin Beťko jedou embéčkem kolem světa. Právě projíždějí USA. Slovenští siláci žijící v Los Angeles zkoušejí embéčko nadzvednout

Michal Vičar a Martin Beťko jedou embéčkem kolem světa. Právě projíždějí USA. Slovenští siláci žijící v Los Angeles zkoušejí embéčko nadzvednout | foto: Michal VičariDNES.cz

Temné Mexiko na obzoru

"Mexiko je paralelní vesmír. Platí v něm jiná pravidla. Jezděte jen po dálnicích a nikdy ne v noci. Spěte jen na střežených benzinkách. Nikdy nezastavujte. Nikomu. A s nikým se nedávejte do řeči," radili nám Američané. "Tak ale Mexiko vůbec nepoznáme!" ohrazovali jsme se. "Věřte - to radši ani nechtějte."

Hrůzu nahánějící historky o mexických banditech a řádění drogových kartelů nás provázely již od samotného počátku naší cesty Novým světem.

Tu nás někdo oblažil příběhem o navždy zmizelém kamarádovi, tam někdo přihodil neradostnou statistiku týkající se vzrůstajícího výskytu únosů cizinců v zemi, onehdy zas někdo třetí dokreslil výsledný obraz temnými barvami vyprávění o devíti bezhlavých tělech nalezených uprostřed pouště.

Noha na plynu nám postupně znejistěla, s každou stovkou kilometrů byla lehčí a lehčí. Čím víc jsme se pak blížili k mexickým hranicím, tím pomaleji jsme se vlekli. Ještě před námi byla Kalifornie, ale jakoby se nám najednou dál ani moc nechtělo.

Embéčkem kolem světa

Manhattan? Ne, to v Las Vegas nasněžilo. Poprvé od roku 1978, na uvítanou v den, kdy Julie dorazila do města. Bylo to tu pěkně zmrzlé…

Když jsme pak zapadli uprostřed oregonských dun, byli jsme za ten nucený odklad vlastně rádi. Ze srdce nám spadl kámen – s hlasitým žuchnutím se skutálel do písku hned vedle kol naší uvězněné Julie.

Na bojové stezce

"Možná jsme sem přece jenom neměli jezdit," říkáme si, zatímco se zadní kola embéčka naprázdno přetáčejí v písku. Nějak jsme zapomněli, že nemáme náhon na všechna čtyři kola. Kolem nás se majestátně tyčí obrovské písečné duny, svítí tu do houstnoucího šera, jakoby teprve teď vycenily svůj běloskvoucí chrup. Je to všechno stejně jejich vina, to ony nás sem zlákaly! Ostatně, kdo měl vědět, že je ta cesta pouze pro čtyřkolky?

"Někdo tudy dřív či později pojede," sršíme navzdory situaci optimismem. Za pár hodin nato si už tak jistí nejsme. "No co, když nepřijde hora k Mohamedovi,…" říkám si tedy a vydávám se hledat pomoc do tmy.

V nedalekém kempu nacházím dva karavany - příbytky jeho správců. Po zaklepání se zvnitřku jednoho z nich vykloní zavalitá postava. Vysvětluji mu situaci, on se usmívá. Prý nejsme první ani poslední. Pomoct nám však nemůže. Má to zakázáno. Záře televizní obrazovky přetékající škvírou ve dveřích ostatně mluví za vše - má v náplni práce zcela jiné věci.

Zkouším tedy štěstí u souseda. Prý by nám rád pomohl. Ale nemá jak, dodává omluvně, pokrčí rameny a zabouchne odhlučněné dveře svého domova, svého mikrokosmu. Ještě chvíli tam pak stojím, dívám se na jeho obrovský truck s navijákem na přední masce a náhonem na všechna čtyři kola a přemítám: "Sehnat pomoc uprostřed sibiřské pustiny bylo stokrát lehčí."

Embéčkem kolem světa 

Embéčkem kolem světa

Oregonský masakr popelnicovými víky

Z kempu nakonec ukořistím alespoň pár dřevěných prken - když je budeme střídavě podkládat pod kola, mohli bychom po nich vyjet ven.

No jo, mohli… Kdyby se nám nelámaly.

Očividně budeme muset nasadit nějaký těžší kalibr…

Podnikáme tedy druhou trestní výpravu do kempu. Po asi půlhodině třískání a lomcování se nám podaří rozebrat obrovské odpadkové kontejnery a odmontovat z nich čtyři ocelová víka. Za velkého lomozu je odnášíme zpět do našeho tábora. Správci radši nevystrčí ani nos.

Chránit kemp před nájezdem divochů nejspíš taky nemají v kompetenci.

S novými víky to už pak jde celkem snadno. Podložit víko, kousek popojet, přehodit zadní víko před přední, popojet - a tak dokola, stavíme si vlastní koleje, železnici ven z proradných písků. Za necelé tři hodiny uj(e)deme asi 50 metrů. Zbývá už jen 100 a jsme venku. Nakonec si však zbytek té úmorné dřiny přece jen ušetříme. Ráno nás i reputaci Američanů zachraňují dva manželé, Bill a Vicky. Jejich přítel nás s náklaďákem vytáhne za pět minut. Vicky, která pracuje jako právnička pro indiánské kmeny, nám pak dohodne exkurzi v blízké indiánské rezervaci. Naše divošská srdce plesají.

Embéčkem kolem světa

Indiánské kmeny v USA

Podle americké vlády existuje na území USA v současnosti oficiálně celkem 561 indiánských kmenů, v jejichž suverénní správě se nachází přibližně 225 tisíc kilometrů čtverečních půdy. I když jsou tyto rezervace často na první pohled k nerozlišení od běžných usedlostí, existuje zde několik významných rozdílů, které jim dávají výjimečný status. Území rezervací (patřící kmenu jako kolektivu) nespadá plně pod jurisdikci USA, kmenové vlády mohou do jisté míry nastolovat vlastní zákony a řešit své interní záležitosti. To jim také umožňuje provozovat kasina a jiné formy hazardních her, které jsou mimo území rezervací přísně regulovány státem. Provoz kasin je tak pro mnoho kmenů významným zdrojem příjmů umožňujícím chod a rozvoj komunit. V současnosti žije v USA téměř 2 800 000 indiánů, téměř jedna třetina z nich pak žije ve státech Kalifornia, Arizona a Oklahoma.

U indiánů

Ještě téhož dne tedy sedíme v džípu našeho indiánského průvodce, člena kmenu Coquillů, a natahujeme krky, abychom v dálce nad střechami amerických domečků zahlédli kouřové signály a větrem ošlehané tváře. Je nám však čím dál jasnější, že se naše romantické představy nejspíš nenaplní. Po chvíli prostě musíme přijmout realitu: ty americké domečky, ta velká americká auta, ty postavy v kšiltovkách s mobily a slunečními brýlemi - to už je ono, to je ta slavná indiánská rezervace.

Od okolních čtvrtí bych ji nejspíš nerozeznal.

Součástí indiánského území je i několik hektarů smíšeného lesa. Prohlížíme si z něho větší část: mezi stromy parkují těžké obráběcí stroje, lesní plochy jsou zčásti vykácené, vytěžené dřevo se prodává ven. Není se čemu divit, z něčeho se žít musí. Ostatně, dalo se to tak trochu čekat.

Na závěr exkurze dostáváme reklamní pera a deštníky.

Všichni jsou už v Mexiku…

Pachuť zklamání, kterou ještě chvíli cítím v ústech po návštěvě rezervace, se vytrácí v přímé úměře tomu, jak se pak blížíme k hranici s latinskoamerickým světem. Vytlačuje ji ten kámen, o kterém jsem si myslel, že jsme jej nechali v oregonských dunách.

Embéčkem kolem světa

V Americe je vše Drive through... Atrakce v Red Wood National Park

Strach.

„Zlo číhá na vedlejších cestách, ve tmě a často s přívětivou tváří,“ opakujeme si naučenou mantru. Mexičan okrade i vlastní matku, hustil do nás leckdo. Jsme tedy připraveni. Víme, co nesmíme dělat.

Zvědavost je však nakonec silnější než opatrnost.

Embéčkem kolem světa

Běh nám po mnoha dnech strávených v autě protáhl svaly i dech. USA, Death Valley

Násobilka odvahy

Již druhý den v Mexiku nám to pak nedá. Na dálnicích není stejně nic vidět a jsou drahé jako čert. Odbočujeme tedy na vedlejší cestu. Když se o pár hodin nato začíná stmívat, šimrá mě v žaludku podivný pocit. Děláme něco, co se nesmí. Něco nebezpečného. Napjatě pozorujeme okolní krajinu. Zlo se však ten den neukáže.

Další noc tedy pokročíme o kus dál. Spíme kdesi v poli uprostřed ničeho. Ráno nás probudí Mexičan, který opodál na traktoru orá své políčko. Mává na nás a zubí se na celé kolo. Nevypadá moc jako Zlo.

Na čtvrtý den se tedy osmělíme a pustíme se do řeči s místními. Jsou přátelští, ochotně nám pomáhají s navigací, fotí si nás a podepisují se nám na auto. A rozhodně tam nepíšou nic Zlého.

Následujících čtrnáct dnů pak jezdíme výhradně v noci. Julii i nám to v místních pětatřicetistupňových horkách jen prospívá. Spáváme venku a s Mexičany rozmlouváme, pokud nám to naše chabé znalosti španělštiny dovolí.

Někteří nás varují: V Guatemale máme být opatrní. Nejezdit po "vedlejškách" a vůbec ne v noci. Spávat venku je prý sebevražda. Guatemalec okrade i vlastní matku.

Někdy se pak diví, proč se usmíváme.

Embéčkem kolem světa

Nejen Sibiř umí být mrazivá. I na jihu USA, v Arizoně, napadne čas od času kopec sněhu. Ale hned další den jsme měli o třicet stupňů víc. Nedaleko Grand Canyonu

Embéčkem kolem světa

Naše trasa
Slovensko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Rusko, Jižní Korea, USA, Mexiko, Guatemala, San Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Brazílie, Guyana, Surinam, Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, ČR
Celkově pojedeme
35 000 km, skrz 4 světadíly - za 180 dní Odjezd: 1. Září 2008 Plánovaný návrat: 28. února 2009

Julie
Značka: Škoda 1000 MB
Narozená: 1969
Počet rychlostí: 4
Maximální rychlost: 125 km/h
Maximální dosažená rychlost: 120 km/h
Na tachometru při odjezdu z ČR: 107253 km
Spotřeba benzinu: 8 l na 100 km
Objem motoru 988 cm2
Na cestu připravili: Martin Pavliš a Martin Slezák
Úpravy oproti sériové výrobě: Plech pod motorem a převodovkou, tlumiče na rally na Škodu 1000 MB, nové přední sedačky, namontovaný alternátor místo dynama.
CESTOVATELÉ
Martin Beťko
nar. 22.1.1982, student Mgr. cyklu Žurnalistika, Bc. Mezinárodní vztahy (FSS MUNI Brno), 4 semestry Všeobecné lékařství (LF MUNI Brno), role: novinář, zdravotník cestovatelské zkušenosti: cesta napříč Aljaškou, dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, západní Evropa
Michal Vičar nar. 13. 5.1985, Bc. Psychologie/Sociologie (FSS MUNI Brno), průvodce cestovního ruchu, role: fotograf, technické zázemí cestovatelské zkušenosti: 10 000 km napříč USA (trasa Minneapolis-Seattle-Los Angeles-Las Vegas-Denver- Minneapolis), dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, Turecko, Kurdistán, Laponsko...)

klikněte pro zvětšení klikněte pro zvětšení mapky

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...