Muzeum, kde hlavní roli hraje smrt.

Muzeum, kde hlavní roli hraje smrt. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Ekologická rakev a urna ve tvaru míče. Unikáty muzea pohřbů ve Vídni

  • 0
Kde jinde může stát muzeum pohřebnictví než ve Vídni. Obyvatelé dunajské metropole byli vždycky tak trochu posedlí smrtí a pohřeb pro ně představoval ještě větší slávu než narození a svatba. Více, než smrti se báli toho, že by je pohřbili zaživa.

Vídeň měla vždycky velmi specifický vztah ke smrti. Vídeňané milují život, ale také smrt, proto se umírání nikdy nebáli a smrt vnímali jen jako nutnou proměnu, jako přechod ze života na věčnost.

"Bývalo dobrým zvykem uspořádat po smrti velkolepou Goodbye party, obrovské představení, které stálo spoustu peněz a jehož hlavní poselství by se dalo shrnout do věty: Byl jsem tím a tím, prosím, pamatujte si mě," vypráví kurátor muzea pohřebnictví Wittigo Keller, který zde také provádí.

Na konci října, před svátkem Všech svatých a následných Dušiček (1. a 2. 11.), přichází do podivuhodného muzea nejvíc návštěvníků.

Ve čtyřech velkých místnostech jsou k vidění poněkud bizarní předměty, které dokumentují velmi zvláštní vztah Vídeňanů ke smrti. "Pozemský život je vždycky jen dočasný, zatímco posmrtný život je věčný. A proto se na něj člověk musí vypravit se vší slávou a pompou," vysvětluje kurátor Keller a otvírá dveře prvního sálu.

Zde jsou vystaveny slavnostní uniformy pohřebních zřízenců i okázalá výzdoba smutečních vozů. Každý je trochu jiný, ostatně Vídeň 19. století měla 87 pohřebních ústavů. A pozor, hlavní roli nehraje pouze tradiční černá barva. Při pohřbech vojenských oficírů se používala červená smuteční barva, zatímco děti odcházely na onen svět v modré.

"Ekologická" rakev císaře Josefa II. se neujala.

K slavnostním pohřbům patřily slavnostní uniformy.

Malovaná lebka pocházející ze slavné kostnice v Hallstattu

Strach z procitnutí

Vídeňané sice neměli strach ze smrti, zato se báli něčeho jiného – že by mohli být pohřbeni zaživa, a potom v rakvi procitnout. "Při exhumacích nacházeli mrtvé v podivných pozicích, často se také zjistilo, že mají zlomené nehty. Prostě a jednoduše byli pohřbeni zaživa, v rakvi se pak probrali a snažili se dostat ven. Z takového scénáře měla většina lidí hrůzu. A oprávněně. Lékaři odhadují, že na konci 19. století byl každý padesátý člověk pohřbený zaživa," vykládá kurátor v dalším sále a ukazuje na zvláštní mechanismus spojený dlouhým drátem se zvonkem.

Může se hodit

Muzeum pohřebnictví sídlí nedaleko zámku Belveder ve čtvrtém vídeňském okrese. V několika sálech je k vidění víc než 700 kuriozit a artefaktů, které dokumentují vztah Vídeňanů ke smrti a pohřbům. Muzeum pohřebnictví bylo založeno v roce 1967 a je nejstarší svého druhu v Evropě.

Je otevřeno pouze ve všedních dnech od 12 do 15 hodin, vstupné činí 2,5 eura.

Další informace najdete na www.bestattungsmuseum.at

"A tak zdejší inženýři vyvinuli tuhle zajímavou věcičku, která propojila rakev s hrobníkovým domem. Když se v hrobě někdo pohnul, spustil se alarm a hrobník ho mohl vykopat a zachránit," vysvětluje kurátor a spouští podivný mechanismus, načež nás ohluší zběsilé vyzvánění. Jenže alarm byl drahý a mohli si ho dovolit jen bohatí. Běžní lidé dávali přednost levnější alternativě v podobě 18 centimetrů dlouhého nože, který jim před pohřbem zabodli přímo do srdce.

Ekologická rakev

Mezi další sbírkové unikáty patří například "ekologická" rakev císaře Josefa II., který v roce 1784 přišel se zajímavou ideou. "Chtěl ušetřit za dřevo, ale i urychlit proces rozkladu těl, proto zavedl speciální rakev s otvíracím dnem, ze které se mrtví "vyklápěli" do společného hrobu. Ale Vídeňané takový způsob pohřbívání odmítli, postavili se proti císaři a po několika měsících protestů si vynutili zrušení této novinky a návrat k tradici," vykládá průvodce Wittigo Keller.

Ve Vídni se moc neujala ani speciální pohřební tramvaj s kapacitou dvanácti rakví, určená pro hromadný převoz nebožtíků z nemocnic či domovu důchodů. I když tramvaj jezdila jen v noci, vydržela ve službě pouhých deset let, od roku 1918 do roku 1928. Ale do služby se ještě jednou vrátila, a to v době druhé světové války, kdy odvážela mrtvé po bombardování města.

Urna ve tvaru fotbalového míče: novinka roku 2008

Kontroverzní proměna ostatků: z popele se vytvoří diamant.

Babička v ceně auta

V muzeu pohřebnictví však nejsou jen staré exponáty, ale také horké novinky z posledních let. Například luxusní designové urny z produkce vídeňské porcelánky Augartnen: třeba v podobě fotbalového míče, které byly v módě v roce 2008, když Vídeň hostila mistrovství Evropy ve fotbale.

Nebo ukázka nejmodernější a také zřejmě nejkontroverznější manipulace s lidskými ostatky kterou je proměna popele z nebožtíka v diamant. Samozřejmě to vůbec není levná záležitost. "Zázrak moderní technologie vyjde na šest až dvanáct tisíc eur, podle velikosti a kvality diamantu," upozorňuje Wittigo Keller. Takže pořídit si náušnice s dědečkem a babičkou vás vyjde dráž než nové auto střední třídy.

, pro iDNES.cz