Bivakový stan ve výškovém taboře C1

Bivakový stan ve výškovém taboře C1 - Malý bivakový stan ve výškovém taboře C1 (6.000m). Naprostý nedostatek plošin na stany nás donutil vybudovat kamennou hráz. | foto: Jan Rýdl

Dvojka stojí!

Po skoro týdnu takového nijakého počasí, kdy se dvakrát postupové skupiny horolezců vyměnily v prvním výškovém campu a mezi tím ho vybavili veškerým lezeckým "komfortem", se udělalo konečně hezky a čtveřice Zdeněk Hrubý, Radek Jaroš, Míra Caban a Petr Mašek vystoupali do 6800 metrů a postavili půlku druhého výškového tábora. V praxi to ovšem znamenalo šest nebo sedm hodin lézt s plnými batohy materiálu a pak ještě pár hodin kopat ve sněhu a ledu plošinu pro stan.

Postavili jeden, takže k aklimatizačnímu spánku se tu uložil Zdeněk s Radkem, zatímco Petr s Mírou sestoupili zpátky do C1. Rozhodně je to velký pokrok.

Počasí - i když si oproti oficiálním předpovědím tady každý vyšší kopec dělá úplně sám co chce - bude nejspíš ještě pár dní hezky, takže dnes vyrazí ze základnho tábora Soňa Vomáčková, Josef Šimůnek a Luděk Ondřej s jídlem pro C1 a pohrnou se rovnou do C2, aby pokračovali v invazi nahoru. Dokud jsou dobré podmínky!

Barbarské rozkoše

Ono strávit dva, tři i víc dní ve stěně dokáže horolezci přinést nejen vzrušení z výstupu, adrenalin z riskantních kroků, nádherné diáky, ale taky pěkně opocené tělo a tím pádem touhu po koupeli. Horolezec v Čechách sedne do auta, dojede domů a vleze do vany. Horolezec v Karákoramu sleze do základného tábora a ... A stojí ve výšce 5200 metrů na ledovci, kde teče voda jenom když svítí slunce, a nezamrzne jenom proto, že teče.

Tak v takové situaci se jde za kuchařem a řekne se: Peter, please, vodu na mytí, yes? A on postaví velký hrnec ledovcové vody na kerosinový vařič a rozpumprdlíkuje pumpičkou plamen na max. Za čtvrt hodiny trošku oraženou vodu sundá z ohně a předá ji horolezci. Ten si s hrncem vleze buď do jídelního stanu nebo někam na placatý kámen a tam se v tom rochní a polejvá hrnkem, až je tak jako že umytý. Pak se horolezec otře ručníkem a do téže vody nahází triko, ponožky, spoďáry a tepláky a dá se plynule do praní.

A když je všechno hotovo, vylije horolezec nepopsatelnou břečku z hrnce, vrátí ho kuchtíkovi a ten v tom samém uvaří k obědu prima gulášovku.

Styčák se uzdravil

Bolavý prst styčného důstojníka, kvůli kterému si všichni dělali naděje, že ho odvede na pěkných pár dní někam na pákistánskou polikliniku do údolí, se uzdravil. Přispěl k tomu prý nějaký čínský lékař v základním táboře Broad Peaku. Teď už Chalid - styčný problémista chodí frajersky už jen s malou náplastí a kuchař Peter, který na oslavu jeho odchodu prve upekl dort, je už zase otrávený. A aby o sobě dal styčák opravdu zase pořádně vědět, začal se zajímat, jesli by nemohl vystupit také do některého z výškových táborů? Logická otázka zněla: Máš vybavení? Už jsi někdy lezl? Jaké máš zkušenosti s výškou? Odpovědi zněly: Nemám, nelezl, žádné! Chci! Trochu složitá situace.

Styčák dokáže každé expediční skupině - pokud se zapře - nadělat spoustu nepříjemností. S úřady a tak. Po chvíli vyjednávání vzešel výsledek. Styčák nikam nepoleze. Dostane ale potvrzení, že byl v 6000 metrech. Nešlo mu totiž o triumfální pocity horolezce, nýbrž o odznak na mundůr.