Dva mladí lidé se vydali na cestu kolem světa

Katka a Petr se vydali v říjnu 1999 na cestu kolem světa. Procestovali Spojené Státy a Mexiko, zavítali do Belize a Guatemaly. Letos se přesunuli do Austrálie a podle posledních zpráv jsou v thajském Bangkoku. V mailu, který iGLOBU zaslali, píšou, že právě nalítli podvodníkům se zlatem. Díky jejich zprávám můžete sledovat jejich cestu den po dni.

Z DENÍKU CESTY KOLEM SVĚTA: ČERVENEC

Podívejte se na jejich stránku http://mujweb.cz/www/petrberan/cesta/

282. den, ponděli 17.7. (Sydney - Bangkok)
Ráno jsme zabalili a vydali se na letiště, kde nastupujem do letadla v 15.15 odlétáme do jiného světa. Každé sedadlo v letadle mělo svou obrazovku, kde bylo možno vybrat z 12 programů. Petr kouká na televizi a já studuji knihu o Thajsku. V 21.07 místního času přistáváme v Bangkoku. Po dvouch hodinkách motání se v hale se dostáváme na správný autobus 59, který nás odvezl do čtvrti Banghampu, kde jsme v 1.30. Našli jsme levný hotel s větrákem a všemožnou zvířenou, bez oken, s překližkovými stěnami a to ještě ne ke stropu. Hluční sousedi nám dovolili usnout až v 3.30 ráno.

281. den, neděle 16.7. (Sydney)
Jedeme na letiště zabukovat si letenku, couráme se po městě. Večer koukám na Novozélandský film: Zrození valečníka - doporučuju. A Kačka jela nakoupit do Peddys Marketu tolik chtěné tričko. Dostala se nám do ruky knižka Ivany a Iva Brezinovych - Cesta na východ. Kopírujeme, přepisujeme a čteme vzácné informace. Večer se loučíme ze Sydney v kině IMAX - film promítaný v 3D - dostali jsme brýle a sledovali obrázky, na které jsme si mohli skoro sáhnout. Byl to tak živé, že se nám chvilkama dělalo špatně od žaludku při houpavých záběrech.

280. den, sobota 15.7. (Canberra - Sydney)
Loučíme se s teplem domova a jedeme zase k lidem do Sydney, u kterých jsme začínali.

279. den, pátek 14.7. (Canberra, Nový Jižní Wales)
Největší místní atrakcí je asi parlament, postavený v 80 letech, obrovská budova s travnatou střechou, na kterou se da vylézt jako na kopec. Trošku jsme courali městem a večer jsme si vychutnavali český film: Dáma na kolejích.

278. den, čtvrtek 13.7. (Canberra, Nový Jižní Wales)
Ráno na nás čekala Eva s rodinou, u kterých jsme trávili následujici dva dny. Postarali se o nás jako o vlastní, spali jsme v posteli a jedli z talířů. Obíhame indickou, pákistanskou a iránskou ambasádu. Na indické to trvá 10 dní, na pákistánském jsme to ukecali na měsíc a iránské vízum prý dostaneme až v Pákistánu, takže nic. Jenom jsme si udělali pořádný výšlap městem plném stromů a zeleně. Z vyhlídky to spíš vypadá jako les, ve kterém jsou domky.

277. den, středa 12.7. (Adelaide - Canberra)
Z Coober Pedy přejíždíme noční jízdou do Adelaide, hlavního města státu Jižní Austrálie. Máme tu jenom 4 hodinky, než nás převeze další autobus do Canberry. Prohlédli jsme si pár ulic v centru. Zase čisté a úhledné město s pěknými baráky, stejně jako jinde v Austrálii. Z Adelaide jsme jeli pěknou zelenou a jemně kopcovitou krajinou s pastvinama a ovcema. Večer vystřídaly pastviny vinohrady.

276. den, úterý 11.7. (Coober Pedy, Jižní Austrálie)
Dlouhý interval autobusu, jeden za dva dny, nám dopřál jeden den odpočinku stráveném v zaprášeném Coober Pedy. K ránu skoro mrzne, ale odpoledne se da už chodit v krátkém tričku. Zase tu potkáváme zubožené aborigince. Večer opouštíme město. Coober Pedy je nejvýznamějším místem na těžbu bilého opálu v Austrálii. Extrémní klimatické podmínky, přimeli nastěhovat se do opuštěných opálových dolů. A teď to vypadá, že už si kutají pokoje účelově a jsou tu úplné podzemní paláce, pry až o 30 místnostech.

275. den, pondělí 10.7. (Coober Pedy, Jizni Australie)
Probouzíme se na červené planině, nikde nic jenom v dálce domečky oplocené vlnitým plechem a kopečky vytěžených kamenů. Jdeme se podívat do toho nezeleného města, které bylo až do konce 80.let spojeno s vzdáleným světem jenom prašnou cestou. I dneska je ve městečku většina cest nezpevněnych. Největší místní kuriozitou tu jsou podzemní byty, z venku to nevypadá honosně, ale uvnitř je to nádherný bydlení. Člověk je omezen jen velikostí pozemku, vlastní fantazií a ochotou kutat si do skály další a další místnosti. Stěny mohou být přírodní bez úpravy a vypadá to hezky a světle. V městečku o 3000 lidech je 52 národností. Na hřbitově jsme našli i 4 české hroby. Věkový průměr tu byl hodně nízký. Jeden náhrobek Australana zdobí pípa, kdysi plná s nápisem "Napij se na mě". Ještě obdivujem podzemní kostel a knihkupectví. Kus za městem jsme si našli trochu křovin, za kterými usínáme.

Z cesty Katky a Petra po světě - Mexiko.

Brouci patří v Latinské Americe k nejčastějším dopravním prostředkům.