Uznávaný umělec, šedesátiletý Němec H. A. Schult chtěl do současného světa podle svých slov vnést více radosti a lásky. V německých novinách nechal vytisknout inzerát s prosbou o zasílání originálů milostných dopisů na svojí adresu. Inzerát se setkal s nadšením. Rohová budova pošty mohla být obalena barevnými psaníčky.
Před “Domem milostných dopisů” postává asi sedmdesátiletý pár. Paní drží svého muže za ruku a čte nahlas: “Líbí se mi tvé vtipy, je mi s tebou dobře a cítím se volná.” Oba se šťastně usmívají a pomalu se ztrácí v dálce. O pár kroků dál se vyhýbají zátarasům, které chrání židovskou synagogu. Pokud chtějí vkročit dovnitř, musí podstoupit důkladnou kontrolu. Policisté každého měří podezřívavými pohledy.
Právě odtamtud se blíží zamyšlení italští turisté. Když si všimnou neobvyklého domu, rozzáří se jejich tváře úsměvy, najednou vstoupili do jiného světa. Před jejich očima se skví dopis psaný v italštině. Jeho poselství? “Miluji tě, miluji tě, miluji tě…”
Téměř každý, kdo prochází okolo se na chvilku zastaví a pousměje, výstava lásky přímo na ulici dělá zkrátka radost. V čase, kdy Schult tento projekt připravoval, zdaleka ještě netušil jakým vývojem se svět bude ubírat. Na čtvrtek 11. října byla plánována velkolepá oslava, nicméně Schult ji odmítl. “Dnes není na slavení čas.”
Evropská metropole Berlín má nový magnet, nový náboj. Alespoň na okamžik zůstanou všudypřítomní policisté a jejich zbraně v pozadí, násilí jakoby neexistovalo. Památník lásky plní svůj účel, nabízí lidem alternativu a radost ze života. Právě to si klade H.A. Schult za cíl, umění chce dostat přímo tam, kde lidé každý den spěchají, potkávají se, míjí se. “Umění je radost a akce, pro tu není galerie tím správným prostorem,” říká s oblibou.
 |
 |
 Výstava milostných dopisů na berlínské Oranienburger Strasse působí v napjaté době jako lék |
