Dříve zlato, nyní ryby stojí za to!

Hned druhý den po příjezdu do aljašské rybárny jsme začali pracovat. Celý pracovní proces je zde rozdělen do třech oddělení. Butchreing - zde se ryby zabíjejí a vykuchají. Dalším oddělením je Grading - kde se ryby třídí podle jakosti a váhy a pak se dají na pár hodin zmrazit. Posledním oddělením je Case Up. V tomto oddělní se zmražení salmoni jednotlivě balí do pytlíkových sáčku a pak dávají do krabic. Takto jsou pak připraveny na export do Japonska. Při plném provozu se pracuje na tři směny. Každá směna je šestnáctihodinová, sedm dní v týdnu. My pracujeme od 4.30 do 20.30. Je každého jeho odpovědností, že nezaspí.

První dny, když se probudím, tak si nejsem schopen ani zavázat hodinky. Nemohu hýbat prsty. A to mám před sebou celý den manuální práce.  Po několika minutách se ale již moje ztuhlé končetiny rozhýbají a já už na ranní únavu nemyslím. Občas je práce méně, takže je i čas na nějakou tu pařbu. Jindy ale musíme dělat i dvacet hodin. To pak člověk vymýšlí vše možné, jak ušetřit čas pro spánek.

Na snídani, oběd a večeři máme čas půl hodiny. Mezi tímto jídlem máme ještě patnáctiminutové pauzy, kdy se chodí na svačinu pouze o patro výše do "break roomu". Práce v rybárně není nejlépe ohodnocena hodinovou sazbou, ale díky velkému počtu hodin a zákonu, podle kterého se přesčas platí 1.5 násobkem základní sazby, jde o jednu z mála příležitostí pro nekvalifikovaného pracovníka, jak si přijít v krátkém čase k relativně vysokému výdělku. A to i na americké poměry.

Rybáren je na Aljašce hodně a pracovní i platové podmínky se u nich liší. Můžete být ubytování po dvou na pokojích, ale také spát ve stanech. Stejně si můžete platit dopravu sami a nebo vám ji platí rybárna. Jídlo a ubytování bývá zdarma. Také délka sezóny se v jednotlivých rybárnách liší, stejně tak druh zpracovávaných ryb.
     

V rybárně pracovalo hodně native americans. Dále zde byli hojně zastoupeni Američané filipínského či dominikánského původu. Bělochů tu byla menšina a pokud se nemýlím, tak z východní Evropy jsme zde byli jen tři - Petr, Ondra a já. Pracovní podmínky jsou ve všech odděleních obdobné. Jde o monotónní vesměs pásovou výrobu. Fyzicky i psychicky docela náročnou. Ale i zástupkyně něžného pohlaví ji plně zvládají.

Člověk se musí připravit na spíše mokré, vlhké a hlučné prostředí. Nejsem zrovna milovníkem mořské stravy. Před příjezdem do rybárny jsem se obával zápachu rybiny, ten se ale k mému překvapení nedostavil. Dovolím si tvrdit, že v jakékoliv rybárně - prodejně v Čechách, to je horší než-li v PPT. Nejen prací je člověk živ, a že si na Aljašce člověk užije zábavy. Pokud je The Last Frontier uvolněnějším státem než-li zbytek USA, pak v odlehlejších oblastech to platí dvojnásob.