Dříve nosila dřevěného koníka, dnes PlayStation2

V Itálii ještě donedávna nenosil dárky Ježíšek, ale svatá Lucie. Víte, proč slaví svátek právě 13. prosince? A jak chutnají oči svaté Lucie?

Lucie slaví svátek na počest svaté Lucie, která zemřela mučednickou smrtí před 1700 lety, tedy 13. prosince 304.

A kdo byla tato svatá žena? Údajně pocházela z jedné bohaté syrakuské rodiny. Vzhledem k vážné nemoci své matky se rozhodla vykonat cestu do Katánie k hrobu svaté Agáty, kde se zapřisáhla zachovat si své panenství a konat dobro. Tím pádem ovšem zrušila své předchozí zasnoubení, pochopitelně k velké nevoli svého snoubence.

Ten se cítil natolik uražen, že Lucii obvinil z vyznávání křesťanství, což v době vlády Diokleciána nevěstilo nic dobrého. Nebohá Lucie byla chycena a mučena, nicméně své víry se stejně nezřekla.

To, že v ikonografii vystupuje svatá Lucie nejčastěji v pozici ukazující své vyjmuté oči na talíři, knize nebo ve váze, se váže k různým legendám, které popisují, jak se během mučení Lucie sama oslepila.

Že je Lucie oblíbenou světicí skoro celé Evropy, dokládá řada tradic pojících se k této postavě od sicilských Syrakus až po švédský Stockholm.

Splní každé přání

Chtěli byste si vyzkoušet, jak funguje svatá Lucie v Itálii? Stačí si otevřít stránku www.carasantalucia.it, což by v české verzi znamenalo něco jako www.drahasvatalucie.cz, a napsat své přání. Lucie se postará a o jeho splnění nebo alespoň o zveřejnění na svých stránkách.

Je sympatické, jak se přání a tradice přizpůsobují době. Před 100 lety by devítiletý chlapec toužil po dřevěném koníkovi, nebo snad po nových botách do školy. Dnes si můžeme na internetu přečíst, jak píše svaté Lucii, že udělal vše, co je zapotřebí, připravil vodu a seno pro jejího oslíka a zapálil oheň v krbu, aby se mohla ohřát a donést mu Play Station 2.

Oči svaté Lucie

Podle italské lidové tradice rozdává 12. prosince svatá Lucie chleba chudým, peče malé kulaté bochánky, takzvané "oči svaté Lucie", a hlavně v noci z 12. na 13. obchází se svým oslíkem domy a schovává po různých koutech drobné sladkosti, ovoce a dárky pro hodné děti, zatímco pro ty zlobivější má připraveno uhlí a šišky.

Podobně jako u nás oznamuje příchod Ježíška s dárky zvonění zvonku, tak i v Itálii ohlašoval působení svaté Lucie zvonek. Ten z dospělých, který na sebe zrovna vzal roli svaté Lucie, při schovávání dárků neustále zvonil. Děti se přitom schovávaly pod peřinu, neboť věděly, že ten, kdo svatou Lucii uvidí, nedostane nic.

Ráno děti nemohly dospat zvědavostí, hledaly svoje dárky a společně s rodiči nad nimi žasli. Aby si děti svatou Lucii udobřily, večer pro ni a jejího oslíka za okno chystaly něco k snědku. Pro jistotu jí také psaly dopisy, kde prosily o vytoužené dárky.

Dříve byla v Itálii tradice velmi rozšířená a svatá Lucie měla pro děti mnohem větší význam než dnešní "Gesù Bambino" neboli Ježíšek. Když se ale dnes zeptáte mladých Italů, tak jen málokdo si na tuto tradici vzpomene a spíše vás odkáže na některou z církevních oslav, které se na počest svaté Lucie konají snad v celé Itálii.

Oslavy svaté Lucie na Sicílii

Nejsilnější jsou tyto církevní svátky v místě působení světice, čili na Sicílii, kde trvají i několik dní. V různých městech se oslavy poněkud liší, nicméně jako hlavní činitel zde vždy figuruje posvátná socha svaté Lucie, nebo její relikvie. Ty jsou nejčastěji přenášeny ulicemi města mezi nejvýznamnějšími kostely, z nichž jeden je většinou Lucii zasvěcen.

Socha je doprovázena velkým procesím věřících, kteří vyjadřují svou oddanost a víru ve světici hlubokými projevy emocí, pláčem i křikem a přinášejí světici množství květin. A tak jako snad každý svátek v Itálii i tento doprovázejí bohaté trhy, hudba a oslavy.