A nesporné je také, že jeho popis sedí. Dominika nikdy nikoho příliš nezajímala a čas se tam vždy vlekl ještě o trochu pomaleji než na okolních karibských ostrovech. Zůstala pozapomenutým místem, kterému se dosud vyhnul příval turistů dychtících po plážích se slunečníky a po martini s olivou. Tahle padesátikilometrová hrouda ztuhlé lávy je také díky své izolovanosti posledním místem v Karibiku, kde přežívá několik tisíc karibských Indiánů. Rybáři s indiánskou krví za soumraku proplouvají na prknech kolem lodí v přístavu a nabízejí ovoce, led a hašiš. Rovnováhu udržují patrně s pomocí nějakých kouzel, a to zejména tehdy, kdy jejich hašiš nikdo nechce a oni ho kouří sami a pak se smějí jako o život. Když je pozvete na palubu, vyprávějí veselé i hrůzostrašné příhody a chlubí se, že slovo kanibal je odvozeno právě od zvyků karibských Indiánů. A mají pravdu. Velice přitom koulí očima a nejedna Evropanka uvěří, že její bělostnou jachtu vskutku navštívil lidožrout. Jsou to milí společníci, ač do čistokrevných Indiánů mají většinou dost daleko. Anglie a Francie sváděly v minulých staletích o tento nehostinný ostrov s nejvyššími horami Karibiku mnoho bitev. »Královna moří« nakonec vyhrála, což je dobře, neboť se tam domluvíte anglicky. Místní si výhodami tohoto vítězství nejsou tak jisti - sousední ostrovy Martinik a Guadeloupe jsou zámořská území Francie a žijí tedy z pařížské státní pokladny. Dominika je naopak jen bývalá kolonie, již dvacet let nezávislá na Británii a hlavně jejích financích. Je tedy dosti chudá. Jako němí svědci těch dávných bitev opálených námořníků či pestrobarevně oděných dělostřelců se z hustého pralesa nad přístavem Portsmouth vynořují zdi kamenné pevnosti a zrezivělá děla. Všude kolem znějí zvuky pralesa, cvrkot brouků, hvízdání papoušků, šustění ještěrek a pak i zvuky tmy,neboť i noc má v Karibiku svůj zvuk. A když si večer vmícháte do čerstvého džusu z manga několik měr hustého třtinového rumu, cítíte, jak se lodě v zátoce lehce natřásají, neboť pod nimi proplouvají mořské příšery a pod hladinu stáhnou každého, kdo není dostatečně uctivý k moři. Věřte tomu, nebo ne. Na dřevěné loďce je možné vnořit se přímo do nitra pralesa, tak jako se plavily lodě Kolumba či karibských pirátů, kteří v ústí Indiánské řeky doplňovali zásoby pitné vody. Palmy postupně mizí z dohledu a kolem člunů vetřelců se stále těsněji svírá klenba zelené hradby vegetace, až je z řeky jen větší potok. Z vody vystupuje spleť kořenů důstojných mangrovníků, které jsou ještě mnohem spletenější než veškerá ta zeleň kolem, a jde z nich tak trochu strach. V křišťálové vodě se prohánějí hejna ryb, v dírách mezi kořeny se kmitají nohy krabů a vy čekáte, zda se odněkud nevynoří nehybné oči třímetrového hroznýše či přidrzlý zobák papouška Sisserou, symbolu Dominiky. Dorůstá až půl metru a je to tedy spíše kachna než papoušek. Vplouváte do šerého ticha mezi stromy, z nichž některé zcela jistě pamatují upachtěné dobyvatele s jejich snem, že za nejbližší bahnitou zákrutou na ně čeká zlato a drahokamy. Dnes je za ní prkenný domek s barem. Servírují tam ďábelský nápoj Dynamit a tvrdí o něm, že je v něm vylouhovaná marihuana, což je sice lež, ale ledaskdo jí rád uvěří. Na místě hospody byla kdysi chýše, u které prý Kolumbus tančil s mimořádně pohlednou dcerou místního náčelníka. Představte si tu scénu: slavný mořeplavec, kvůli kterému se Indiánům zcela nesmyslně říká Indiáni, zmožen nějakým předchůdcem Dynamitu křepčí se spoře oděnou děvou a přikusuje pečeného papouška. Kolem září ohně,do nitra hustého zeleného pralesa rachotí bubny a vše se ztrácí v oblacích dýmu. Dnes Dominika, stejně jako celý Karibik, žije hlavně v rytmu potomků otroků, které plantážníci začali dovážet na ostrov počátkem 18. století. Je to rytmus nezaměnitelný,stejně jako skoro vše v Karibiku. Dny mají pro tamní obyvatele mnoho hodin a spěch je cosi, na co je nahlíženo s nedůvěrou či odporem. Všechno je barevné,neboť co je barevné,je hezké. Barevné jsou tak domy, jejich střechy, štíty i dveře a pestrobarevné jsou také sukně žen a košile mužů. A i příroda má mnoho odstínů, neboť odevšad se neustále vynořují květy, květy rafinovaně divokých tvarů i barev a také podmanivých vůní. Až po odjezdu zjistíte, jak vám tyto vjemy chybějí. Možná časem pozapomenete na západy slunce,palmy nad plážemi i na skákající delfíny. Ale ta zvláštní směs všech disharmonických zvuků, divokých barev a vůní vlhka se vám do paměti vryje nesmazatelně. To v nich je skryto kouzlo Karibiku.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT:
Na Dominiku nelétají žádné přímé mezinárodní linky.Nejsnazší je dostat se tam přes sousední Martinik či Guadeloupe, kam z Evropy létá Air France.Dále je pak možné pokračovat místními leteckými linkami či lodí, což samo o sobě stojí za to. Na Dominiku se v Čechách specializuje cestovní kancelář Indalo Space (telefon: 02/6975088).
KDY PŘIJET:
Na ostrovy je možné zavítat v podstatě kdykoliv, měsíci nejvyšší sezony jsou leden a únor.
- pátek 10. března 2000
