Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dominika - zapomenutý kout Karibiku

  14:03aktualizováno  14:03
- Bylo to v neděli roku 1493. Kolumbus na své druhé plavbě konečně zahlédl zemi. Když se ho poté na španělském dvoře ptali, jak ostrov vypadal, zmačkal mlčky papír a hodil ho na stůl. Načechrané ohyby papíru symbolizovaly vysoké hory porostlé neprostupným zeleným pralesem, ostré hrany temné a nepřístupné břehy nad modří moře. »Tak ten ostrov vypadá,« řekl podle legendy. Nesporné je,že to bylo v neděli, neboť ten divoký ostrov dostal jméno Dominika (podle latinského domingo, neděle).
A nesporné je také, že jeho popis sedí. Dominika nikdy nikoho příliš nezajímala a čas se tam vždy vlekl ještě o trochu pomaleji než na okolních karibských ostrovech. Zůstala pozapomenutým místem, kterému se dosud vyhnul příval turistů dychtících po plážích se slunečníky a po martini s olivou. Tahle padesátikilometrová hrouda ztuhlé lávy je také díky své izolovanosti posledním místem v Karibiku, kde přežívá několik tisíc karibských Indiánů. Rybáři s indiánskou krví za soumraku proplouvají na prknech kolem lodí v přístavu a nabízejí ovoce, led a hašiš. Rovnováhu udržují patrně s pomocí nějakých kouzel, a to zejména tehdy, kdy jejich hašiš nikdo nechce a oni ho kouří sami a pak se smějí jako o život. Když je pozvete na palubu, vyprávějí veselé i hrůzostrašné příhody a chlubí se, že slovo kanibal je odvozeno právě od zvyků karibských Indiánů. A mají pravdu. Velice přitom koulí očima a nejedna Evropanka uvěří, že její bělostnou jachtu vskutku navštívil lidožrout. Jsou to milí společníci, ač do čistokrevných Indiánů mají většinou dost daleko. Anglie a Francie sváděly v minulých staletích o tento nehostinný ostrov s nejvyššími horami Karibiku mnoho bitev. »Královna moří« nakonec vyhrála, což je dobře, neboť se tam domluvíte anglicky. Místní si výhodami tohoto vítězství nejsou tak jisti - sousední ostrovy Martinik a Guadeloupe jsou zámořská území Francie a žijí tedy z pařížské státní pokladny. Dominika je naopak jen bývalá kolonie, již dvacet let nezávislá na Británii a hlavně jejích financích. Je tedy dosti chudá. Jako němí svědci těch dávných bitev opálených námořníků či pestrobarevně oděných dělostřelců se z hustého pralesa nad přístavem Portsmouth vynořují zdi kamenné pevnosti a zrezivělá děla. Všude kolem znějí zvuky pralesa, cvrkot brouků, hvízdání papoušků, šustění ještěrek a pak i zvuky tmy,neboť i noc má v Karibiku svůj zvuk. A když si večer vmícháte do čerstvého džusu z manga několik měr hustého třtinového rumu, cítíte, jak se lodě v zátoce lehce natřásají, neboť pod nimi proplouvají mořské příšery a pod hladinu stáhnou každého, kdo není dostatečně uctivý k moři. Věřte tomu, nebo ne. Na dřevěné loďce je možné vnořit se přímo do nitra pralesa, tak jako se plavily lodě Kolumba či karibských pirátů, kteří v ústí Indiánské řeky doplňovali zásoby pitné vody. Palmy postupně mizí z dohledu a kolem člunů vetřelců se stále těsněji svírá klenba zelené hradby vegetace, až je z řeky jen větší potok. Z vody vystupuje spleť kořenů důstojných mangrovníků, které jsou ještě mnohem spletenější než veškerá ta zeleň kolem, a jde z nich tak trochu strach. V křišťálové vodě se prohánějí hejna ryb, v dírách mezi kořeny se kmitají nohy krabů a vy čekáte, zda se odněkud nevynoří nehybné oči třímetrového hroznýše či přidrzlý zobák papouška Sisserou, symbolu Dominiky. Dorůstá až půl metru a je to tedy spíše kachna než papoušek. Vplouváte do šerého ticha mezi stromy, z nichž některé zcela jistě pamatují upachtěné dobyvatele s jejich snem, že za nejbližší bahnitou zákrutou na ně čeká zlato a drahokamy. Dnes je za ní prkenný domek s barem. Servírují tam ďábelský nápoj Dynamit a tvrdí o něm, že je v něm vylouhovaná marihuana, což je sice lež, ale ledaskdo jí rád uvěří. Na místě hospody byla kdysi chýše, u které prý Kolumbus tančil s mimořádně pohlednou dcerou místního náčelníka. Představte si tu scénu: slavný mořeplavec, kvůli kterému se Indiánům zcela nesmyslně říká Indiáni, zmožen nějakým předchůdcem Dynamitu křepčí se spoře oděnou děvou a přikusuje pečeného papouška. Kolem září ohně,do nitra hustého zeleného pralesa rachotí bubny a vše se ztrácí v oblacích dýmu. Dnes Dominika, stejně jako celý Karibik, žije hlavně v rytmu potomků otroků, které plantážníci začali dovážet na ostrov počátkem 18. století. Je to rytmus nezaměnitelný,stejně jako skoro vše v Karibiku. Dny mají pro tamní obyvatele mnoho hodin a spěch je cosi, na co je nahlíženo s nedůvěrou či odporem. Všechno je barevné,neboť co je barevné,je hezké. Barevné jsou tak domy, jejich střechy, štíty i dveře a pestrobarevné jsou také sukně žen a košile mužů. A i příroda má mnoho odstínů, neboť odevšad se neustále vynořují květy, květy rafinovaně divokých tvarů i barev a také podmanivých vůní. Až po odjezdu zjistíte, jak vám tyto vjemy chybějí. Možná časem pozapomenete na západy slunce,palmy nad plážemi i na skákající delfíny. Ale ta zvláštní směs všech disharmonických zvuků, divokých barev a vůní vlhka se vám do paměti vryje nesmazatelně. To v nich je skryto kouzlo Karibiku.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT:

Na Dominiku nelétají žádné přímé mezinárodní linky.Nejsnazší je dostat se tam přes sousední Martinik či Guadeloupe, kam z Evropy létá Air France.Dále je pak možné pokračovat místními leteckými linkami či lodí, což samo o sobě stojí za to. Na Dominiku se v Čechách specializuje cestovní kancelář Indalo Space (telefon: 02/6975088).

KDY PŘIJET:

Na ostrovy je možné zavítat v podstatě kdykoliv, měsíci nejvyšší sezony jsou leden a únor.

Autor:




Nejčtenější

Zboží s tematikou zatmění 2017
Reportáž: Zatmění slunce vyhnalo Američany na venkov. Přípravu nepodcenili

Jackson, USA (od zvláštního reportéra Technet.cz) Zatmění slunce je astronomická událost, která je (na rozdíl třeba od průletu komety) srozumitelná úplně každému. Američané se už nemohou dočkat, především pak...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.