Sídlo wehrmachtu i Rudé armády
Například zámek Schloss Hof je od českých hranic něco málo přes hodinu jízdy autem, ale ještě blíž to mají sousedé ze Slovenska. Ti totiž k baroknímu klenotu dojedou z Bratislavy na kole za zhruba 15 minut díky nově postavenému mostu Svobody pro pěší a cyklisty. Schloss Hof proto nabízí i prohlídky ve slovenštině a stejně tak všechny popisky jsou německy i slovensky.
Schloss HofZámek Schloss Hof je otevřen 16. března do 2. listopadu, a to denně od 10 do 18 hodin. Vstupné pro dospělého stojí 13 eur, pro mládež do 18 let 8 eur. Rodinné vstupné pak 34 eur. Více informací na http://www.schlosshof.at a facebookových stránkách. |
Zámek je vlastně zmenšeninou vídeňského Schönbrunnu – krásné zahrady, monumentální sochy a drahocenné vybavení. Ne vždy ale bylo venkovské sídlo Evžena Savojského úhlednou perlou barokní architektury.
Za druhé světové války v zámku sídlil wehrmacht a poté se na padesátihektarovém prostoru na deset let usídlili vojáci Rudé armády. Kašnu zalili betonem, aby místo sloužilo pro výcvik, zámek se pak změnil v kasárna. Dnes už tuto dobu připomíná jen vyprávění průvodců a zámek se díky revitalizaci po roce 2002 téměř vrátil do podoby svého nejslavnějšího věku, včetně parádně udržovaných zahrad.
Při prohlídce lze nahlédnout do ložnic, přijímacích pokojů či zámecké kaple. Stůl v jídelně pak slouží jako plátno, na které se promítá, jak zhruba vypadala dobová hostina. K vidění však není jen nablýskané pozlátko šlechtického luxusu, dojde i na informace o hygieně na dvoře Marie Terezie včetně ukázky předmětů, které sloužily k odchytu blech pod šaty šlechticů.
Zámek Schloss Hof nedaleko slovenských hranic
Zámek Schloss Hof obklopují krásné zahrady
Zámek Schloss Hof obklopují krásné zahrady
Hurá k Dunaji: lužní lesy i stezka smrti
Ze Schloss Hofu pokračujeme směrem k Dunaji, ale za zastávku rozhodně stojí ještě nedaleká kolonie čápů v obci Marchegg. Za tamním zámkem tu na vysokých stromech najdete obrovská hnízda, ve kterých žijí desítky těchto opeřenců. V létě tu však podle místních bývá hodně komárů.
Pokračujeme dál směrem na Vídeň. Kousek od jejího předměstí se u Dunaje rozkládá městečko Orth an der Donau. Je to brána do Národního parku Donau-Auen (Dunajské luhy), jednoho ze šesti rakouských národních parků.
Orth an der DonauStejnojmenný zámek je otevřen od 21. března do 1. listopadu. Více informací o národním parku najdete na www.donauauen.at |
Stejně jako v celém dolnorakouském regionu je místní zámek především atrakcí pro děti, nikoli typickou přehlídkou nashromážděných exponátů. Kluzké pantofle, tradiční rekvizitu českých a moravských zámků, tu třeba navlékneme jen na chvíli, abychom nepoškodili obrovskou leteckou mapu okolí Dunaje nalepenou přes celou podlahu jedné místnosti.
Letecká mapa Dunaje a okolí na zámku v Orthu
Na plavbě po slepém rameni Dunaje
V pozůstatcích lužních lesů u Dunaje se daří mimo jiné bobrům.
Slovenská průvodkyně Katarína dětskému publiku v divadélku ukazuje, jak vzniká lužní les, ale ratolesti vezme i do venkovní expozice před zámkem, kde se na břehu jednoho ze slepých ramen Dunaje a na kraji národního parku nachází nejen podvodní akvárium, ale třeba i tzv. výstava hovínek.
Nejpopulárnější je však bezesporu stezka smrti. Poněkud morbidní atrakce zavede hosty do lesního zákoutí se silným nasládlým pachem, kde na ně čeká – mršina. Rozkládající se laň teprve objevily masařky, ale Katarína odhaduje, že za čtrnáct dní z nebohého zvířete nezbude nic. Děti tak mají možnost pochopit, jak to v přírodě funguje a že ze smrti jednoho tvora těží další. Nicméně to, co my považujeme za drsné, děti mohou mít za slabší odvar počítačových her.
Navzdory tomu, že civilizace je prakticky za rohem, je zde úplný klid.
Do národního parku se dá nahlédnout i na lodi. Zatímco po hlavním toku jezdí mezi Bratislavou a Vídní velké a rychlé motorové čluny, bereme do ruky pádla a usedáme na raft. Čeká nás plavba po stojatých vodách slepých ramen. Kolem nás je ticho lužního lesa – slabou půlhodinu od Vídně, stejně daleko od Bratislavy.
Kdybychom měli štěstí, uvidíme želvy, ledňáčky a bobry. My bohužel pozorujeme jen ohryzané kmeny a bubliny na hladině, snad právě od mohutného hlodavce. Ten však prý pod hladinou vydrží dvacet minut a tak dlouho se nám na něj čekat nechce. Do slepých ramen může plout kdokoli i na vlastní kánoi či raftu, jenže není jisté, jestli se dostane daleko. Pokud bobři nebo vichřice pokácí stromy, nechávají se v toku ležet, dokud je zase velká voda neodplaví.
Domy, které nikdo nechtěl
V Orthu i ve Schloss Hofu se dá klidně a příjemně strávit celý den. Případné další zážitky lze na zpáteční cestě do Česka načerpat ve vesnickém skanzenu Niedersulz. Nenechte se vyděsit mohutným moderním návštěvnickým centrem. Pod ním je ve svahu postavena vesnička s asi osmdesátkou původních budov, které sem dovezli z okolí, a znovu je postavili. Jejich původní majitelé prý byli rádi, že se domů zbavili, a mohli si tak na volných pozemcích postavit nové moderní domovy.
Ve skanzenu v Niedersulzu má řada budov i původní interiér.
Projekt začínal jako „one man show“ místního občana-sběratele čehokoliv v osmdesátých letech minulého století. Muž je však nyní již na penzi a jeho domek uprostřed skanzenu je jedinou trvale obývanou stavbou. Ovšem vesnička se dál zdárně rozrůstá. V některých domcích jsou expozice a lze jimi normálně procházet, jiné hlídají mříže. „Třeba o původní kuchyňské náčiní mají zloději velký zájem,“ přiznává naše průvodkyně Freya.
Skanzen NiedersulzVesnička je přístupná od 15. dubna do 26. října, a to denně od 9:30 do 18 hodin. Dospělí za vstupné zaplatí 9,50 eura, děti do 14 let pak 4 eura. Rodinné vstupné vyjde na 19 eur. Více informací zde a na facebookových stránkách. |
Ve vesničce pořádají tematické výstavy a při některých akcích spolupracují i se skanzenem ve Strážnici. Domky jsou pěkné, zachovalé, jen si člověk skoro řekne, že je škoda, že v nich nikdo nebydlí. Jenže pokud by bydlel, z vesničky by možná trčely satelity a plastová okna.
A kdo by neměl zážitků dost, do malebného Mikulova je to už jen slabých tři čtvrtě hodiny autem.
