Dolní Podyjí: kam se na dovolenou jezdí omylem

Tohle je kraj, o kterém se nepíše a kam neproudí davy turistů. Spíše sem zabloudíte neplánovaně či omylem. Dolní Podyjí mezi Mikulovem a Znojmem, jeden z nejchudších regionů v Česku, přesto nabízí skvělé cestovatelské zážitky.

Klikněte na mapu

Jeden z nejchudších regionů v ČR

Do oblasti dolního Podyjí na moravsko-rakouské hranici mezi Znojmem a Mikulovem se na dovolenou rozhodně nejezdí. Úrodný a kdysi bohatý zemědělský kraj patří dnes k nejchudším regionům u nás. Upadající zemědělství vyvolává dlouhodobě vysokou nezaměstnanost, málo se tu podniká, neproudí sem žádné peníze ani zástupy turistů.

Přestože je dolní Podyjí protkáno sítí cykloturistických tras, slouží tato oblast spíše jako hluchý tranzitní prostor mezi Národním parkem Podyjí na západě a Pálavou na východě, kde se koncentruje hlavní turistický ruch.

Chybí tu luxusní penziony, hotely a vypucované fasády domů, místo nich vás překvapí nepříliš udržované vesnice, rozpadající se památky a zadýmené hospody čtvrté cenové kategorie.

Krajina pod Lampelberkem

Dva rozdílné světy: západ a východ od Šatova 

Jako východisko do oblasti dolního Podyjí lze zvolit třeba Šatov u rakouských hranic. Známou vinařskou obec při okraji Národního parku Podyjí mají v oblibě především cyklisté, kterým je blízká tzv. vinařská turistika. Okolí je propleteno nepřehlednou sítí značených cyklostezek, přehršlí mapových a informačních tabulí, na každém rohu stojí nějaký penzion či lepší hospoda, v terénu narazíte na pikniková místa s budkou, kde firma Znovín nabízí ochutnávku svých produktů. To vše zažijete, vydáte-li se od vlakového nádraží směrem na západ.

Pokud však zvolíte opačný směr, začnete se vracet jakoby proti času zpět do dob reálného socialismu, jehož zlaté časy připomínají nekonečné zkolektivizované lány a všudypřítomné budovy bývalých JZD.

V první vesnici Chvalovice ještě nic nepoznáte, protože tudy vede hlavní silniční trasa do Rakouska, kudy jezdí šoféři s plnými peněženkami, dále se však veškerá komerce vytrácí a penězovody regionálních projektů, které by mohly zvelebit tento pohraniční kraj, vysychají. Objevují se zašlé vesnice, kde se s nostalgií vzpomíná na časy socialismu, kdy zde vládly jistoty dvou zaměstnání: v zemědělství nebo u vojska pohraniční stráže.

Muzeum československého opevnění ve Slupi

Opuštěné Ječmeniště

Vzpomínkou na doby, kdy bylo dolní Podyjí z jižní rakouské strany celé zadrátované, je lokalita Ječmeniště, ležící těsně u rakouské hranice. V Chvalovicích, resp. Dyjákovicích vás do Ječmeniště naláká reklamní cedule s nápisem "Jelení farma“. Původně to byla malá zemědělská osada, založená koncem 18. století, která se postupně rozrostla až na 262 obyvatel v roce 1900. Dokonce tu fungovala pro 43 školou povinných dětí i škola.

Po roce 1948 však byla osada zlikvidována a na troskách domů vyrostla budova tzv. roty, sloužící až do roku 1990 jako ubytovna a základna pro pohraničníky. Pak tady vznikla vinárna, hotel a farma s chovem jelena evropského. Bohužel projekt se asi zadrhl – dnes je celý objekt uzavřen a na prodej.

Přes plot si můžete pouze prohlédnout jelení stádo. Každopádně je to však místo, které stojí za návštěvu. Už hlavně proto, že okolí je úplně opuštěné a vládne tu naprostý klid a mír.

Jelení farma Ječmeniště

Vinařská bůda a vzácné mandloně

Jižní svahy nad Ječmeništěm tvoří vyhlášená viniční trať Lampelberk. Symbolem této lokality je malý kamenný hrádek postavený v romantickém duchu roku 1860 pro zámeckého pána z blízkých Jaroslavic. Ve skutečnosti to však není žádný hrádek, ale vinařská bůda, která se hrádku jenom podobá. Volně přístupný kamenný ochoz poskytuje nádherný rozhled po okolní zemědělské krajině daleko do Rakouska, uvnitř se občas pořádají ochutnávky vína pro domluvené skupiny.

Zajímavým místem je také blízké chráněné území Mandloňová mez, kde se na cenných stepních společenstvech vyskytují vzácné exempláře mandloňe nízké.

Hrádek na Lampelberku

Genius loci Jaroslavice

Po pohraničnících zbyly dodnes v krajině dolního Podyjí (tak jako třeba na Šumavě) v bezprostřední blízkosti státní hranice přímé a rovné asfaltové cesty – tzv. signálky. Lemovaly průběh  plotu z ostnatého drátu a sloužily k rychlým přesunům. Dnes po nich většinou vedou značené cyklotrasy. Jedna taková ukázková (č. 5007) vede z Dyjákoviček do Jaroslavic a v úseku 9 km je rovná jako podle pravítka.

Bývalá signálka, dnes cyklotrasa č. 5007 u Jaroslavic

Cyklotrasa navíc vede z velké části pořád mírně dolů, takže je opravdu radost po ní jet. Dlouhé minuty jedete bez jediného šlápnutí po krásném hladkém asfaltu a před sebou máte jako na dlani krajinu, která není vůbec tak nezajímavá a fádní, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Dlouhý sjezd končí v Jaroslavicích – obci, která kdysi patřila určitě k nejbohatším v kraji, zatímco dnes ztělesňuje nejmarkantněji úpadek regionu.

Městečku vévodí velkolepý zámek s arkádami a největším renesančním nádvořím v českých zemích. Celý objekt je však bohužel nepřístupný, protože se po poválečném vyvlastnění a za dlouholetého vlastnictví státu přeměnil takřka v ruinu. Dnes je v tzv. červené knize nejohroženějších památek České republiky a náklady na jeho obnovu se čítají na stovky milionů korun.

Jaroslavický zámek

Jaroslavický kostel ze zámecké terasy

 
Kaplička u Jaroslavic

V podobném, ne-li horším stavu se nachází řada dalších budov v podzámčí. K zámku patřil také velký rybník, využívaný na chov ryb.

Přestože Jaroslavice nesplňují standard, na který je většina zhýčkaných turistů zvyklá, je to nejkrásnější místo v celé zapomenuté oblasti dolního Podyjí.

Jaroslavický rybník

Svérázný kolorit a genius loci tohoto místa dokresluje například restaurace u Šmídů, kde vás za horkých letních dnů pohostí za laciný peníz do půl pasu obnažený břichatý tatík. A můžete se přitom v kteroukoli dobu těšit na dnes již vzácná hospodská jídla typu čočkovka, guláš nebo vepřo-knedlo-zelo.

Za siluetou bělostné Pálavy

Také další cesta podél rakouských hranic až do Mikulova přes Hrádek, Dyjákovice, Hevlín, Nový Přerov a Březí vede převážně po bývalých vojenských signálkách. Kolem se střídají lány s obilím, kukuřicí, slunečnicí nebo mákem a kilometry rychle ubíhají.

Za Jaroslavicemi převažuje již rovina jako stůl, zároveň se však přibližuje překrásná silueta bělostné Pálavy, takže je pořád na co se dívat. Putování dolním Podyjím na kole je zkrátka krásné a nemá žádnou chybu.

Může se hodit

NEZAPOMEŇTE NAVŠTÍVIT
Vodní mlýn ve Slupi  – národní kulturní památka, nejlépe zachovalý vodní mlýn v České republice v rozlehlé renesanční budově. Funkční náhon  se čtyřmi mlýnskými koly. Vnitřní expozice představuje vývoj mletí mouky na vodních mlýnech od primitivních počátků až po moderní strojní velkovýrobu.

Muzeum čs. opevnění ve Slupi – vzniklo svépomocí nadšence pro vojenskou historii na jižním okraji obce. Přístupný je betonový řopík s vybavením, zajímavá je rovněž kolekce modelů pohraničních bunkrů z roku 1938. Více informací a otevírací dobu najdete na: http://www.volny.cz/nezradime/

DOPRUČENÁ TRASA PRO KOLO
Šatov – Chvalovice – Dyjákovičky – Ječmeniště – Lampelberk – Jaroslavice – Hrádek – Dyjákovice – Hevlín – Nový Přerov – Březí - Mikulov. Celkem asi 60 km. Výchozí i cílová obec má vlakové spojení.

ZAJÍMAVOST ŠATOVSKÉHO NÁDRAŽÍ
Pokud přijedete na vlakové nádraží v Šatově, zaujme vás nejenom nově upravená budova nástupiště, ale také troleje elektrického vedení, které přicházejí z Rakouska a za poslední výhybkou směrem do českého vnitrozemí končí.
Nedávno vybudovaná elektrifikace, která má pokračovat až do Znojma, vázne na havarijním stavu železného mostu přes Dyji. Až bude tento památkově chráněný most renovován, může se na příjezd prvního elektrického vlaku z Rakouska těšit i Znojmo. 

Text a foto: MARTIN JANOŠKA