Jeden z nejchudších regionů v ČR
Do oblasti dolního Podyjí na moravsko-rakouské hranici mezi Znojmem a Mikulovem se na dovolenou rozhodně nejezdí. Úrodný a kdysi bohatý zemědělský kraj patří dnes k nejchudším regionům u nás. Upadající zemědělství vyvolává dlouhodobě vysokou nezaměstnanost, málo se tu podniká, neproudí sem žádné peníze ani zástupy turistů.
Přestože je dolní Podyjí protkáno sítí cykloturistických tras, slouží tato oblast spíše jako hluchý tranzitní prostor mezi Národním parkem Podyjí na západě a Pálavou na východě, kde se koncentruje hlavní turistický ruch.
Chybí tu luxusní penziony, hotely a vypucované fasády domů, místo nich vás překvapí nepříliš udržované vesnice, rozpadající se památky a zadýmené hospody čtvrté cenové kategorie.
Dva rozdílné světy: západ a východ od Šatova
Jako východisko do oblasti dolního Podyjí lze zvolit třeba Šatov u rakouských hranic. Známou vinařskou obec při okraji Národního parku Podyjí mají v oblibě především cyklisté, kterým je blízká tzv. vinařská turistika. Okolí je propleteno nepřehlednou sítí značených cyklostezek, přehršlí mapových a informačních tabulí, na každém rohu stojí nějaký penzion či lepší hospoda, v terénu narazíte na pikniková místa s budkou, kde firma Znovín nabízí ochutnávku svých produktů. To vše zažijete, vydáte-li se od vlakového nádraží směrem na západ.
Pokud však zvolíte opačný směr, začnete se vracet jakoby proti času zpět do dob reálného socialismu, jehož zlaté časy připomínají nekonečné zkolektivizované lány a všudypřítomné budovy bývalých JZD.
V první vesnici Chvalovice ještě nic nepoznáte, protože tudy vede hlavní silniční trasa do Rakouska, kudy jezdí šoféři s plnými peněženkami, dále se však veškerá komerce vytrácí a penězovody regionálních projektů, které by mohly zvelebit tento pohraniční kraj, vysychají. Objevují se zašlé vesnice, kde se s nostalgií vzpomíná na časy socialismu, kdy zde vládly jistoty dvou zaměstnání: v zemědělství nebo u vojska pohraniční stráže.
Muzeum československého opevnění ve Slupi
Opuštěné Ječmeniště
Vzpomínkou na doby, kdy bylo dolní Podyjí z jižní rakouské strany celé zadrátované, je lokalita Ječmeniště, ležící těsně u rakouské hranice. V Chvalovicích, resp. Dyjákovicích vás do Ječmeniště naláká reklamní cedule s nápisem "Jelení farma“. Původně to byla malá zemědělská osada, založená koncem 18. století, která se postupně rozrostla až na 262 obyvatel v roce 1900. Dokonce tu fungovala pro 43 školou povinných dětí i škola.
Po roce 1948 však byla osada zlikvidována a na troskách domů vyrostla budova tzv. roty, sloužící až do roku 1990 jako ubytovna a základna pro pohraničníky. Pak tady vznikla vinárna, hotel a farma s chovem jelena evropského. Bohužel projekt se asi zadrhl – dnes je celý objekt uzavřen a na prodej.
Přes plot si můžete pouze prohlédnout jelení stádo. Každopádně je to však místo, které stojí za návštěvu. Už hlavně proto, že okolí je úplně opuštěné a vládne tu naprostý klid a mír.
Vinařská bůda a vzácné mandloně
Jižní svahy nad Ječmeništěm tvoří vyhlášená viniční trať Lampelberk. Symbolem této lokality je malý kamenný hrádek postavený v romantickém duchu roku 1860 pro zámeckého pána z blízkých Jaroslavic. Ve skutečnosti to však není žádný hrádek, ale vinařská bůda, která se hrádku jenom podobá. Volně přístupný kamenný ochoz poskytuje nádherný rozhled po okolní zemědělské krajině daleko do Rakouska, uvnitř se občas pořádají ochutnávky vína pro domluvené skupiny.
Zajímavým místem je také blízké chráněné území Mandloňová mez, kde se na cenných stepních společenstvech vyskytují vzácné exempláře mandloňe nízké.
Genius loci Jaroslavice
Po pohraničnících zbyly dodnes v krajině dolního Podyjí (tak jako třeba na Šumavě) v bezprostřední blízkosti státní hranice přímé a rovné asfaltové cesty – tzv. signálky. Lemovaly průběh plotu z ostnatého drátu a sloužily k rychlým přesunům. Dnes po nich většinou vedou značené cyklotrasy. Jedna taková ukázková (č. 5007) vede z Dyjákoviček do Jaroslavic a v úseku 9 km je rovná jako podle pravítka.
Bývalá signálka, dnes cyklotrasa č. 5007 u Jaroslavic
Cyklotrasa navíc vede z velké části pořád mírně dolů, takže je opravdu radost po ní jet. Dlouhé minuty jedete bez jediného šlápnutí po krásném hladkém asfaltu a před sebou máte jako na dlani krajinu, která není vůbec tak nezajímavá a fádní, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Dlouhý sjezd končí v Jaroslavicích – obci, která kdysi patřila určitě k nejbohatším v kraji, zatímco dnes ztělesňuje nejmarkantněji úpadek regionu.
Městečku vévodí velkolepý zámek s arkádami a největším renesančním nádvořím v českých zemích. Celý objekt je však bohužel nepřístupný, protože se po poválečném vyvlastnění a za dlouholetého vlastnictví státu přeměnil takřka v ruinu. Dnes je v tzv. červené knize nejohroženějších památek České republiky a náklady na jeho obnovu se čítají na stovky milionů korun.
|
V podobném, ne-li horším stavu se nachází řada dalších budov v podzámčí. K zámku patřil také velký rybník, využívaný na chov ryb.
Přestože Jaroslavice nesplňují standard, na který je většina zhýčkaných turistů zvyklá, je to nejkrásnější místo v celé zapomenuté oblasti dolního Podyjí.
Svérázný kolorit a genius loci tohoto místa dokresluje například restaurace u Šmídů, kde vás za horkých letních dnů pohostí za laciný peníz do půl pasu obnažený břichatý tatík. A můžete se přitom v kteroukoli dobu těšit na dnes již vzácná hospodská jídla typu čočkovka, guláš nebo vepřo-knedlo-zelo.
Za siluetou bělostné Pálavy
Také další cesta podél rakouských hranic až do Mikulova přes Hrádek, Dyjákovice, Hevlín, Nový Přerov a Březí vede převážně po bývalých vojenských signálkách. Kolem se střídají lány s obilím, kukuřicí, slunečnicí nebo mákem a kilometry rychle ubíhají.
Za Jaroslavicemi převažuje již rovina jako stůl, zároveň se však přibližuje překrásná silueta bělostné Pálavy, takže je pořád na co se dívat. Putování dolním Podyjím na kole je zkrátka krásné a nemá žádnou chybu.
Může se hoditNEZAPOMEŇTE NAVŠTÍVIT Muzeum čs. opevnění ve Slupi – vzniklo svépomocí nadšence pro vojenskou historii na jižním okraji obce. Přístupný je betonový řopík s vybavením, zajímavá je rovněž kolekce modelů pohraničních bunkrů z roku 1938. Více informací a otevírací dobu najdete na: http://www.volny.cz/nezradime/ DOPRUČENÁ TRASA PRO KOLO ZAJÍMAVOST ŠATOVSKÉHO NÁDRAŽÍ |
Text a foto: MARTIN JANOŠKA