Škoda, že Váš článek "Jízda vlakem v bývalé sovětské říši" od Šárky Kuchtové jsme si nemohli přečíst za bývalého režimu. V roce 1988 jsme se totiž s manželem rozhodli, že navštívíme naše přátele v Novorossijsku. V Čedoku jsme se informovali na cestu a zakoupili jízdenky Choceň - Kyjev - Novorossijsk. Jak jednoduché, jen jednou přesedneme. V Chocni vlak zastavil úplně mimo nástupiště a ještě k tomu nás tam nechtěli pustit. Na naše naléhání nám otevřeli a naše místa prý byla prodaná třikrát. Do Kyjeva jsme ale dojeli. Museli jsme zde však u pokladny žádat o další místenku. Tam nám sdělili: "Až za týden." Pak se nás ujal stařík, který nás dostal do jednoho vlaku, ale na příští větší stanici jsme museli vystoupit, žádat o další místenku a tak to šlo ještě několikrát. Za dva dny jsme dorazili značně vyčerpaní na místo. Pobyt byl krásný, ale myšlenka na zpáteční cestu hrozná. Pro místenku jsme si museli dojet do Krasnodaru asi 150 kilometrů jízdy a stejně nám ji nevydali. Nebyla. Museli jsme si prodloužit pobyt o týden. Přepadala nás obava, že tam snad budeme muset zůstat. Na štěstí náš hostitel nám pomohl, ale museli jsme si zakoupit opět nové jízdenky i místenky.
20. července 1999
