Jsem v městečku Baška Voda na Makarské riviéře... Ale pojďme na začátek.
MEZI NEBEM A ZEMÍ
1200 kilometrů a 20 hodin v autobuse uteklo rychle. Po dlouhé době jsem neřídil, ale nechal se odvézt, a tak jsem si mohl v klidu dočíst knihu a celkem dobře se i prospat.
Po výjezdu z nově otevřené dálnice u Splitu nás čekala cesta po klikatém pobřeží. Makarské přímoří je pobřežní úsek střední Dalmácie mezi zálivem Velké Vrulje na severozápadu a mysem Višnjica na jihovýchodu. Představte si pás 3 kilometry úzký a 60 kilometrů dlouhý, který po celé délce ostře odděluje od vnitrozemí pohoří zvané Biokovo (nejvyšší hora sv. Jure 1762 m) a Rilič.
Zatímco ve výškách, rovnajících se položení naší nejvyšší hory Sněžky, najdete pouze vápencové a krasové skalní útvary, nižší poloha nabízí jalovec, borovice a trávu a pokud se vyznáte v bylinkách, najdete také třezalku, šalvěj, fenykl, bobkový list a spoustu další voňavé flory.
Úpatí nebeských hor je plné vinic, olivových a fíkových hájů. Příkré svahy možná vystupují z mořské hladiny a možná se do tajuplné modří vrhají, a "šutrů" je všude plno... dokonce se v nich i bydlí.
A ještě něco k pobřeží. Rozkládáním vápencového biokovského masivu a působením mořských vln vznikly překrásné oblázkové pláže, které vám skvěle namasírují chodidla. Když na pláži zvednete hlavu a dostanete se do prostoru mezi nebem a zemí, uvidíte obraz, kvůli kterému se na Makarskou riviéru jezdí.
|
|
PRO KAŽDÉHO NĚCO
Makarská riviéra a okolní krajina se přímo vybízí k tomu, aby rozproudila vaši krev, otestovala vaši fyzičku a zpříjemnila nezáživné ležení, byť třeba na překrásných plážích.
A můžete si vybrat! Jízda na kole (půjčí vám ho za 14 kun - 65 korun na půl dne), rafting na divoké řece (cca 100 kun - 430,-Kč), procházky podél pobřeží ( mnoho kilometrů chodníků ), plážový volejbal, tenis, a také pořádná horská túra.
Předtím, než se vydáte do hor, je dobré se posilnit. Co třeba vydatný slepičí Brelský tingul v některé z místních konob (hospůdek)?
|
Pro zájemce RECEPT na BRELSKÝ TRINGUL: |
BAST
Brelský tingul nám ale stačit nebude. Do krasových hor Biokovo, kam se vzhledem k terénu i k náročnosti výstupu nikdy nevydávejte sami, si vezměte ovoce, sušenky, zeleninu a také hodně vody - pro celodenní túru alespoň 5 litrů. Možná vám připadne divné ( stejně jako mně), že v krasových horách není voda, ale věřte, je tomu tak. Domorodci mi říkali, že jsou místa, kde se dá voda najít, ale raději to nezkouším, nejsem zdejší a abych zdolal předem stanovenou trasu, raději se nezdržuju.
|
|
Za kempem Baško Polje, odkud vycházím v sedm ráno, a za mezinárodní silnicí procházím po třech kilometrech vesnicí Bast. Tady začíná stoupání po červených kolečkách s bílým středem - to je jediná turistická značka, která splétá skoro všechny horské cesty. "Skoro" proto, že některé nejsou označeny vůbec, a tak občas hledáte, jako indiánský stopař, vyšlapané chodníčky...
Vesnice Bast je dobrým výchozím místem pro celodenní túru. Leží v samotném středu úpatí těch nejvyšších kopců, a je to také poslední místo, kde si můžu z veřejného kohoutku načepovat vodu. Kostel, hřbitov a nejvýš položená kamenná "chalupa", a pak se před vámi rozprostřou už jenom vápencové skály zbarvené voňavým borovicovým porostem.
SEM TAM ZAŠUSTÍ HADI
Prudký svah, suť a jen občas pevná půda pod nohama, tak to je realita výstupu. Krok dopředu a půl kroku zpátky. Narazil jsem asi na největší spadlou kamennou lavinu. Když už jsem na pevné cestě, musím se vyhýbat cikádám, které našly na chladných krajích cest a v křovinách jalovce úkryt před pomalu se blížícím žárem slunce.
Je ráno, v kempu asi právě snídají a já se na ně dívám z výšky 500 metrů. Břeh moře mám kousek za zády, alespoň to z té výšky tak vypadá, a výstup začíná být zpocený, horký a sem tam zašustí z pod kamene hadi... Na ty je dobré si dávat pozor, nikdy nevíte, jakou reakci bude mít na jed váš organismus a hlavně asi nikdo z nás si s sebou nebere do hor sérum a injekční stříkačku. Cestou potkávám tři malé kousky…
|
|
KUČA - ZAMČENO A BEZ VODY
"Motika", skalní štít, o kterém mi domorodci vyprávěli a shlíželi k němu s obdivem, vpravo, ale červenobílá značka a "Chorvatský klub turistů" (asi rád žertuje) mě vede jinam, než jsem původně chtěl. Potkávám horské kozy - a sluníčko začíná pálit!!!
Dva litry vody jsou pryč a vrchol stěny, tyčící se na průzračnou mořskou hladinou, je stále v nedohlednu. Po čtyřech hodinách ve výšce 1400 m n.m konečně nacházím zamknutou "Kuču", planinarski dom, chcete-li horskou chatu. Dostavuje se také první uspokojení z výstupu - z malého vápencového vrcholku mám první krásný pohled na moře a ostrov Brač.
"Tak měli pravdu", říkám si o lidech z vesnice, " když mě varovali před sluncem, žízní a nevlídností Biokova. Dávám si pauzu. Na trávě ve stínu borovic. Je čas na sušenky a další vodu.
|
MAKARSKÁ RIVIÉRA * " Střediskovým" městečkem je Makarska, ale pohodu a dobré lidi najdete také v osadě Tučepi, Gradac, Promajna, Brela, Baška Voda, Podgora a dalších. * Průměrná teplota od srpna do září vzduch 27 a voda 24 stupňů * Nejbližší ostrovy - Brač a Hvar * Ostrov Hvar - nejvíce slunečných hodin z celého Chorvatska ( 2697/rok) * Nejstarší stavební sloh - gotika * Památky - první zmínka o fráterech v Makarské 1502 - kostel s barokní zvonicí, kaple sv. Juraj 14.stol Tučepi * Více info na: |
|
* Dlouhé kalhoty a pevné boty, opalovací krém s UVA a UVB faktorem min.15+, pokrytí hlavy proti slunci. A podívat se na předpověď počasí. * Hodně vody 4 - 5 litrů, ovoce, zeleninu, netučnou ale energeticky bohatou stravu. * Něco málo z lékárničky - náplast, obvaz, léky. * Dejte si pauzu, hlavně v době mezi jednou a třetí, to sluníčko pálí nejvíce. * Vydejte se na cestu brzy ráno, kdy ještě nesvítí slunce, větší kus stoupání jste pak ve stínu * Nepijte alkohol * Nedrážděte hady - koušou
|
MAGISTRÁLA
Pauza se protáhla na hodinu. Za chatou pokračuje cesta opět nahoru, za sluncem... směr sv. Ilja. To je druhý nejvyšší vrchol Biokova 1642 m n. m.
Sv. Jure 1762 m.n.m. , nejvyšší hora
Biokova s televizním vysílačem
Biokovská magistrála má označení BPS a táhne se po celé délce 60 kilometrů hor vystupujících z hladiny Jaderského moře. Na sv. Ilju (1640 m n.m., druhou nejvyšší horu Biokovajdu) jdu asi ještě hodinu, pak se otáčím a vracím se zpět po magistrále směrem na jihovýchod.
I když se ochladilo (je asi 15 stupňů), sluníčko je stále ostré a hlavu si musím zakrývat před stále dopadajícími paprsky. Naštěstí mám šestnáctku krém, kšiltovku a dobré brýle - ÚV záření je tady trochu silnější než u mořské hladiny. Trika střídám po hodině a voda postupně mizí.
Příroda se na vrcholku hory vydováděla a poskytuje dokonalý výhled. Napravo pobřeží, moře a ostrovy Brač a Hvar, nalevo vnitrozemí, se silnicemi a městečky. Občas narážím na kamenné hradby a zbytky snad pasteveckých kamenných salaší. Jen studny jsou prázdné... Je čas myslet na návrat. Nevím, co mě čeká a začíná docházet voda.
SESTUP
Jedním z letovisek, kde se můžete od moře vydat do hor, je také Olympská riviéra v Řecku - tady vystoupíte až ke třem tisícům. Ale Biokovo má svoje zvláštní nejen vápencové kouzlo, kde vám noha místy zajede, kam nechcete, kde se často vracíte a hledáte turistické značky (vždy se raději vraťte zpátky a nehledejte zkratky, i když to k tomu svádí) a kde se kopce nedají vyběhnout jak Tatranská magistrála.
|
|
Jestli mě čeká stejně pohyblivá a sypká cesta dolů, budu potřebovat o trochu víc času. Do západu slunce zbývá tři a půl hodiny. (Je dobré si rozložit čas a nechat si popřípadě nějakou rezervu).
Z červeně značené BPS magistrály začínám na "exitu" 15 klesat a narážím na cestu se zbytky starého značení, které se postupně ztratilo. A je to tady! Ostrý terén, klouzačky a ještě k tomu musím hledat stopy po těch, kteří tady prošli přede mnou...
Dostat se na kraj kolmé skály není v tomto případě těžké. Ještě že mám dobré boty a hůl v ruce. Stovky kilometrů prochozené po horách se vám budou hodit.
Posledních pár kapek vody, ale sestup ještě nekončí. Uvolněný balvan, který mi projel pod nohama, někam dlouho padá...jsem rád, že mě nevzal s sebou. Nemám rád sestupy, nadřu se u nich někdy víc, než při cestě nahoru a tady, v nádherné scenérii Biokovského masivu, se to potvrdilo.
Ale vše má svůj konec a já už vidím vesnici pod pomalu zapadajícím sluncem, a to, na co se těším nejvíc, je veřejný kohoutek s pitnou vodou a pořádná slaná koupel... Pozítří vyrážíme na kola.
PÁR SLOV NA ZÁVĚR
Doporučuju skvělou relaxaci: lehněte si na mořskou hladinu, která vás nadnáší jako nafukovací matraci a dívejte se do vnitrozemí na divoké, záhadné a jako sníh se lesknoucí pohoří Biokovo. Zážitek, z kterého budete čerpat energii po celý rok...
