Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Do srdce Hedvábné stezky aneb jak nás uzamkli v Turkmenistánu

aktualizováno 
Je sedm hodin večer, poslední den platnosti našich turkmenských víz. Brána, která otevírá cestu dál, je ale zamčená a voják nás nechce pustit dál. Až zítra. Jenže: to bychom museli zaplatit pokutu 250 dolarů za to, že jsme se v Turkmenistánu zdrželi déle, než jsme měli povoleno.

Trabantem v Uzbekistánu - Svezení jednoho z pastevců skončilo neslavně. Naštěstí přiběhl kamarád na pomoc. | foto: Trans Trabant TeamiDNES.cz

Trans National Trabant TOUR 2007

Stojíme před tou hnusně orezlou bránou ověnčenou ostnatým drátem a nevěřícně zíráme na obrovský řetěz s obrovským zámkem a na vojáka za ní, který na všechny prosby, žádosti, otázky reaguje s pohledem upřeným skrze nás otravnou mantrou „Zakrito, zavtra.“

7394 km: Stylová tečka po Turkmensku

250 amerických dolarů na osobu. Tolik vám napaří, pokud neopustíte zemi včas. Ale my tu jsme včas. Vždyť je teprve sedm hodin, nikde nám nikdo neřekl, že tu musíme být do šesti. Marně se to snažíme vysvětlit nově příchozímu celníkovi, který se netváří, že by nám mohl, či chtěl pomoci. „Zavtra“ přidává se k vojákovi v otravném duetu. V šest prostě padla. 250 amerických dolarů na osobu. Tolik máme stěží dohromady. Bankomaty nejsou, internet není. Zabavení věcí? Vězení, než někdo z domova pošle peníze na příslušný účet?

Turkmenská byrokratické mašinérie do vás buší sice ještě neúprosněji, než ta íránská, ovšem stejně jako v Íránu i tady platí, že každá mašinérie se skládá ze šroubků. A těmi jsou lidé. Nakonec celník tváří v tvář naší bezmoci polevuje a polní telefon ve strážní budce zuřivě drnčí. Máme štěstí. Za chvíli se kolem nás začínají rojit vojáci, celníci a policisté v teplákách a trepkách.

Nikoliv úředníci, ale taťkové od rodin vytažení od svých turkmenčat. „U mňa dobro“ prohlásí jeden a strká celní deklaraci o dovozu a vývozu zboží do kapsy kostkované košile, aniž by se na ni podíval. Žádné fronty, žádní vojáci postrkující vás chvíli dozadu, chvíli dopředu, žádné vykládání auta ani psi hledající drogy. Prostě jen několik papírů zastrčených do kapes tatíků, kteří kvůli žlutému trabantu vstali od televize, tři razítka a Turkmenistán máme za sebou.

7474 km: Tajemné bucharské uličky

Noc před uzbeckou celnicí ve společnosti několika rodin a několika kamiónů, kteří uvíznuli mezi otevíracími dobami obou přechodů, pak ranní vízový ceremoniál, o mnoho jednodušší a taktéž o mnoho levnější než při vstupu do Turkmenistánu (ještě aby ne, když jsme si v noci se zvědavými celníky potykali), povinná vykládka auta a drogy čuchající pudl, který nám prohledal Egu. Ještě že tak, ovčák by se nám dovnitř sotva vešel.

A pak již Buchara, ona perla Hedvábné stezky, v níž jsme se tak beznadějně zamotali. Uzounké, užší a ještě užší uličky zašmodrchané do neprostupného labyrintu, v němž se orientují snad jen rodilí Buchařané. Dopředu, hromada písku, dozadu, odbočit, čísi dvorek, couvat, znovu odbočit a…tudy neprojede ani trabant.

Trabantem v Uzbekistánu
Jedna z mnoha křivolakých uliček v srdci staré Buchary

Motáme se jako pokusná myš v bludišti, ale nakonec přeci jen nacházíme doporučovaný hotel – cena je vyšší, než píše průvodce, ovšem interiér je nádherný. Zrekonstruovaný dům z 19.století nabízí ve svých tradičních prostorách komfort, na nějž jsme během spaní v pustině odvykli.

Vyrážíme do centra tvořeným starobylým náměstím Lyabi-Hauz s  jezírkem obklopeným prastarými morušemi a několika medressami, školami, které dnes povětšinou slouží jako útočiště místních restauratérů nebo stánkařů. Zapřádáme rozhovor s jedním z domorodců, který se nás ochotně ujímá a provází nás bucharskými zákoutími.

Od Lyabi-Hauzu, kolem impresivního téměř 50 m vysokého Kalon Minaretu, který bez oprav stojí již více než 850 let (také jeho stavitele preventivně po kolaudaci shodili z jeho vrcholu, aby nepostavil další) a stejnojmenná mešita, která pojme na deset tisíc lidí.

O kousek dál se tyčí robustní pevnost, sídlo chána, před jejímiž branami se konaly veřejné popravy až k prastarému mauzoleu Ismaila Samaniho, pokoru budící stavbě, jejíž reliéf z terakotových cihel se během dne s různými úhly dopadajícího světla zvolna mění.

Trabantem v Uzbekistánu
Večerní motlitba v mešitě Bolo-Hauz

Buchara je okouzlující městečko, v jehož dodnes obydleném a živém starobylém centru je jednoduché se zasnít a představovat si, jak plynul život před těmi stovkami let, kdy městu vládli krutí a nadutí chánové a karavany projíždějící pouštěmi Kyzylkum a Karakum jim pro potěchu přiváželi hedvábí i otroky.

Trans National Trabant 2007: Etapa č.6


Uzbekistán nás přivítal pláněmi, pouští a jen okolí Samarkandu poškádlilo Egu strmějšími kopci. Jinak zdoláváme jen takové menší pahorky. Spotřeba i jízdní vlastnosti se proto drží na stále stejné úrovni jako v Turkmenistánu.
Na expedici
Celková ujetá vzdálenost:  9057 km
Trvání cesty (včetně zastávek): 26 dní 16 hodin
Maximální dosažená rychlost: 111 km/h
Nejnižší dosažená cest. rychlost: 15 km/h
Na etapu
Běžná cestovní rychlost: 75 km/h
Běžná cestovní rychlost do kopce: 45 km/h
Průměrná rychlost během cesty: 55 km/h  
Průměrná spotřeba: 7-7,5l/100 km
Dojezd na jednu nádrž (26l): 348 km

Závadovník
Tajemství palivového systému odhaleno. Alespoň to si myslí Dan. Pravdou je, že už pár tisíc kilometrů máme problémy s dopravou paliva do karburátoru. Že by se nám v tom vedru benzín cestou z nádrže odpařoval? Nebo nám tam někde překáží nějaká zlobivá bublina vzniklá odpařováním? Nevíme, každopádně oprava je velmi jednoduchá, i když otravná, stačí zastavit a trošku přítokem paliva zatřást. Žádná nová závada nás jinak nepotkala.
1.2200 km – výměna svíček (Istanbul, Turecko)
2.3400 km – dotažení sytícího šroubku u karburátoru (Malatya, Turecko)
3.3950 km – prasklé lanko náhonu tachometru (Van, Turecko)
4.5627 km – natekla nám voda do klaksonu! Naštěstí se včas probral… (Amol, Írán)
5.6005 km – zlobí čtyřka, snad nám, holka, neumře (Pol, Írán)
6.6207 km – ztracena měrka paliva, náhradní z větve od oka funguje (Magtymguli, Turkmenistán)
7.7403 km – odražený zadní ráfek, kolo přestěhováno na střechu (Turkmenabad, Turkmenistán)

Trabantem v Uzbekistánu
Egu v poušti Kyzylkum. Ukázalo se, že i 20 cm jemného navátého písku může být problém. Jak projel F. A. Elstner Aerem Minor napříč Saharou je nám záhadou. Smekáme tropickou helmu.



8112 km: Samarkand pokořen

Konečně dobyt. Nejvýchodnější bod naší pouti je tady. Samarkand, město, které se stalo pojmem především díky prozíravosti a pevné ruce Timura, legendárního Uzbeckého panovníka, jenž jej učinil svým sídlem a hlavním městem říše. Zastavujeme pod torzem ohromné mešity Bibi-Khanym, jíž prý dle legendy nechala zhotovit manželka Amira Timura, zatímco byl její muž pryč. Stavitel se do ní ale bláznivě zamiloval a požadoval polibek, když to Timur zjistil, nechal jej popravit a od té doby prý ženy musely nosit závoje, aby nepokoušely jiné muže.

Vítězné foto před 35m vysokou bránou se nám vzhledem k útočícím zvědavcům daří pořídit až na několikátý pokus, pak už ale následuje vítězný doutník a opulentní hostina v restauraci před světoznámým Registanem – náměstím obklopeným třemi nádhernými medressami a parkem.
Samarkand je na turisty zvyklejší více než jakékoliv jiné město v Uzbekistánu (snad kromě hlavního města Taškentu), ceny jsou lehce vyšší, lidé nejsou natolik bezprostřední, jako v ostatních částech země a vůbec je celé mnohem kosmopolitnější.

To ovšem neubírá nic na kráse registanským modrozlatým freskám lesknoucím se v zapadajícím slunci, mocné vstupní bráně mešity Bibi-Khanym, v jejímž chladivém stínu lze najít odpočinek za parných dnů nebo Shar-i-Zindah, starobylé nekropoli, v jejíž nádherně modře obložených mauzoleích spočívají ostatky Timurových následovníků.

Trabantem v Uzbekistánu
Dobyt! Trabant před bránou mešity Bibi-Khanym


8439 km: Červenou pouští za krutými chány

Ze Samarkandu se vydáváme na západ, zpět do Buchary a dále k Urgenchi, v jehož blízkosti leží další z našich cílů – starobylá Chiva známá nelítostností svých vládců a čilým obchodem s otroky, který zde vládl.

Silnice A-380 na mapách značená důstojně tlustou červenou linkou se sice přibližuje měsíčnímu povrchu turkmenských vozovek jen místy, přesto cvakající zuby, cvakající palubní deska a kanystry poskakující po střeše dávají vědět, že povrch pod námi rozhodně mezi ty rovnější nepatří a směle se může měřit i s neopravenými úseky bulharské mezinárodní silnice do Sofie.

Oběd v místním tiráckém fast foodu, kde nám námi objednanou (a jejich poslední) rybu před našimi zraky vylovili, vykuchali a usmažili a pak už nás od našeho cíle dělí jen noc v poušti Kyzylkum nedaleko obydlí pastevců, kteří svými mnohasetkusovými stády koz a ovcí s neúprosnou pravidelností zbavují oblast i posledních zbytků zeleně. A stále ještě mocná a silná Amu-Darja, již zdoláváme přes pontonový most udržovaný na svém místě tlačnými remorkéry (postavit jiný by bylo moc složité a drahé), několik desítek kilometrů dlouhá trolejbusová trať, po níž se prohánějí zelené stroje plzeňské Škodovky, a už se před námi tyčí mocné chivské hradby.

Trabantem v Uzbekistánu
Odpolední siesta v podání chivského prodejce suvenýrů

Vstupné je, jak bývá dobrým uzbeckým zvykem, poměrně vysoké a neúměrné nedokonalým službám, a jak bývá dalším dobrým uzbeckým zvykem, samotný vstup do starého města nepokrývá jeho nejhlavnější atrakce, čili vyhlídkové minarety. Chiva za to ale rozhodně stojí, a přestože není natolik okázale honosná jako Samarkand, či natolik živá jako Buchara (na rozdíl od ní totiž není historické centrum Chivy obydlené normálním obyvatelstvem), neokouzlila nás o nic méně.

S očima zmožnýma odlesky všech těch přenádherných zlatých fresek a s gradující nesnášenlivostí tyrkysové barvy, v níž se skví dómy snad každé větší mešity od Turecka po Kyrgyzstán se vydáváme na sever k městečku Bóston, kde nocujeme pod ruinami ohromné pevností Topraq-Kala.

Monumentální stavba ze 4.století neúprosně podléhající zubu času je jednou z řady pevností, stojících před branami pouště Kyzylkum. Jezero Ayaz-Kala a žádanou turistickou atrakci, jurtový kemp rozkládající se na jeho břehu, raději míjíme a vydáváme se dále na severozápad, směrem k umírajícímu Aralskému jezeru na jehož vyschlém dně se zvolna rozkládají vraky lodí.

Trans Trabant Team, www.transtrabant.cz

Autor:




Nejčtenější

Čeští turisté se koupou na Makarské. K moři do Chorvatska jich ročně míří skoro...
A zase to Chorvatsko. I letos bude pro Čechy nejoblíbenější destinací

Chorvatsko bude letos podle Asociace cestovních kanceláří opět nejoblíbenější destinací českých turistů - stejně jako loni a spoustu předchozích let. Asociace...  celý článek

Film Dovolená s Andělem trefně popsal odborářské rekreace.
Dovolená nejen s Andělem. Odborářské rekreace dělnický lid miloval

Kdyby v létě 1952 revizor Gustav Anděl nevyjel do zotavovny Jezerka, dnešní generace by zřejmě netušily, jak tehdejší odborářská rekreace vypadala.  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Dlouhý vlak do Rumunska
VIDEO: Půlkilometrový vlak RegioJetu se vydal na cestu do Rumunska

Soukromý dopravce RegioJet vypravil v úterý v podvečer svůj nejdelší vlak v historii. Souprava míří do rumunského Eibentálu, kam veze více než tisíc hudebních...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Z filmu Dunkerk
Natáčení Dunkerku se Francii vyplatilo, chystá se nápor turistů

Natáčení filmu Dunkerk vyneslo severofrancouzskému regionu Hauts-de-France za pět týdnů 19 milionů eur (495 milionů Kč), napsal deník Le Figaro s odvoláním na...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.