Při cestě přes Linz jsou nejdostupnější vesměs menší střediska Solné komory, lákavější je ale nedaleko za Salcburkem obrovská a hustě lyžařskými centry osídlená oblast zahrnující Ski Amadé, Saalbach nebo Zell am See.
Díky dálnici na Graz patří mezi snadno dostupné i oblast Dachsteinu. Západní cestou přes Mnichov lze snadno dosáhnout tyrolského Skiweltu, případně Kitzbühelu - ačkoliv je tato trasa o něco delší, díky dálnici zase uběhne rychleji.
Většina těchto středisek má společnou převahu sjezdovek v lesních průsecích vedoucích ze zaoblených vrcholů. Přepravní park lanovek je až na výjimky moderní se 4-6sedačkami, často s plexisklovou bublinou. Střediska jsou zároveň velmi dobře dostupná pro velkou spádovou oblast větších měst na severu Rakouska a stejně tak pro bavorské Němce. Zvláště o víkendech a prázdninách tak umějí být dost rušná, což platí spíše o sjezdovkách než o frontách na lanovky.
Každý den v jiném areálu
Výhodou těchto středisek je možnost autoturistiky, každý den v jiném areálu. Často je od sebe dělí jen pár kilometrů, navíc mnohá z nich mají nadregionální skipas. V Allstar Ski Card je například zahrnutý Kitzbühel, Skiwelt Wilder Kaiser, Saalbach a Zell am See. Ve Ski Amadé zase Sportwelt, Hochkönig, Gastein a Schladming, Salzburger Super Skicard pak zahrnuje bezmála veškerá střediska na území Salcburska s celkem 2 200 km sjezdovek.
Levné voláníDo Rakouska můžete telefonovat už od 1,19 Kč za minutu na www.klikniavolej.cz |
Slabinou je, že při oblevě jsou tato centra náchylnější k úbytku sněhu než třeba západotyrolská. Nadmořská výška dostupných vrcholů totiž jen nemálo přesahuje 2 tisíce m n. m., údolní stanice bývají i níž než v 1 000 m n. m. Technické zasněžování je tak nutnou pojistkou a kupříkladu ve Ski Amadé jsou pokryty tři čtvrtiny všech sjezdovek.
Tři tipy: Wilder Kaiser, Schladming, Saalbach
Skiwelt Wilder Kaiser: nejvíc propojených tratí v Rakousku
Wilder Kaiser626 – 1 829 m n. m. |
Ze všech světových stran je lanovkami a tratěmi obehnán protáhlý hřeben se šesti vrcholy. Z nich se svezete do údolních středisek Söllu, Scheffau, Ellmau a Goingu na severní straně hřebene, do Brixenu im Thale na jihu a do Hopfgartenu a Itteru na západě. Všechna jsou celkem tradičně vyhlížejícími vesničkami.
Za zmínku stojí i nově lanovkou připojený Westendorf, jedna z nejmalebnějších rakouských vesniček s vlastními lyžařskými vrcholy, jimž dominuje Choralpe. Ty jsou navíc kabinkou propojeny s Aschau, tedy s kitzbühelskými sjezdovkami, jichž je celkem 168 km.
Středně náročný carver, hltající safari s převážně lehčími červenými sjezdovkami, ve Skiweltu nebude litovat. Nejvyšším a nejsportovněji "vyladěným" je výrazný pahorek Hohe Salve (1 829 m) s dvěma černými sjezdovkami, jinak jsou svahy až na výjimky protkány spíš pohodovými červenými a modrými - koneckonců v létě jsou to louky a pastviny. Velmi náročný expert se tak nejspíš brzy začne poohlížet jinde.
Navzdory relativně malé nadmořské výšce jsou tratě obvykle sjízdné po celou sezonu až do údolí, a to díky jejich časté severní orientaci i expandujícímu zasněžování. Při troše štěstí na prašan se dají v nesouvislém lesním porostu podniknout dlouhé a přitom bezpečné freeridové jízdy, třeba ve svahu nad Scheffau.
Typickou vyhlídkou ze zdejších vrcholů je "moře" zaoblených a zčásti lesem porostlých hřebenů, z nichž vyčnívá skalnatý masiv Wilder Kaiser, po němž je rozsáhlá houpačka pokřtěna.
Schladming/Dachstein: jistota sněhu
Schladming / Dachstein640 – 2996 m n. m. |
Každý z vrcholů má hned několik variant sjezdů odshora až dolů, což činí vždy solidních tisíc výškových metrů. Náročnost sjezdovek nejvíce osciluje okolo nejoblíbenějšího carvingového červena a téměř vždy se jedná o tratě v lese. To je samozřejmě velká výhoda při nepříznivějším počasí.
Při vícedenním pobytu možná bude náročnější lyžař cítit, že všechny tratě jsou sice svižné a pohodlně široké, ovšem jsou si poměrně podobné.
Mimo Planai s ústřední fisovou tratí s černým dojezdem je slušně sportovním kopcem i Hauser Kaibling, jehož spádovou sjezdovkou je prostorná červená, směřující z vrcholku s "ještědským" vysílačem až do údolního Haus im Ennstal. Hochwurzen je nejmenší ze "čtyřvrcholové" houpačky a i zde vévodí červená. Krajní Reiteralm je oblíbeným tréninkovým cílem reprezentačních sjezdařů, hlavně kvůli spolehlivému a vysoce výkonnému zasněžování.
Velkou výhodou oblasti je skoro výhradní severní orientace sjezdovek, uchovávající na nich sníh jako v mrazáku. Výkyvy v množství napadaného sněhu eliminuje 100% pokrytí umělým sněhem, nejkapacitnější zasněžovací systém v Rakousku.
Saalbach-Hinterglemm
Saalbach-Hinterglemm840–2 096 m n. m. |
Nadmořská výška většiny vrcholů opět jen stěží dosahuje k dvoutisícové hranici a při velkém množství jižních svahů nepřekvapí, že jízda výhradně na technickém sněhu (na jaře na vysněžených "stužkách") není výjimkou.
Hlavními základnami areálu jsou střediska Saalbach a Hinterglemm, přičemž prvně jmenované je celkově atraktivnější, typicky rakousky malebné, s přebohatým aprés-ski a s lanovkami pohodlně startujícími přímo z městečka. O něco komornější Hinterglemm je pak jen o čtyři kilometry hlouběji v údolí.
Na oba protilehlé svahy pak z údolí vyrážejí četné lanovky a sjezdovky, obepínající obě letoviska v celkem kompaktní síť, kterou lze v jednom směru procestovat bez sundání lyží. Jižní stráně mají hodně kratších sjezdovek v horních partiích svahů, severní stráně nabízejí především delší sjezdovky z vrcholu až na dno údolí.
Z vrcholů Schattberg a Zwölferkogel také vedou tři nejvýznamnější černé sjezdovky a závodní trať Světového poháru. K oblasti náleží ještě středisko Leogang, které je s ní lanovkami plně propojené.
Podobně jako v okolních centrech platí, že i zde budou nejspokojenější středně nároční jezdci.
ČTĚTE TAKÉ |