Do New Yorku se vracejí turisté

Battery Park na samém jižním cípu ostrova Manhattan patřil až do minulého úterka hlavně turistům. Desítky trajektů odvážely davy návštěvníků New Yorku k nedaleké soše Svobody. A pak, 11. září, právě odtud kdosi natočil záběry, které se od té doby několikrát denně objevují na všech televizních kanálech: unesený boeing demoluje jednu z věží Světového obchodního centra. Stávalo jen pár set metrů severně. Turisty vystřídali záchranáři a hasiči. Dnes už se turisté do Battery Parku pomalu vracejí. A nejen cizinci - na místo národní tragédie se sjíždějí lidé z celé Ameriky.
Scéna, která se jim po výstupu z metra otevře před očima, překvapí: celý park, velký asi jako pražský Žofín, obsadila Národní garda. Muži i ženy v maskovacích oblecích a s helmami na hlavě postávají u transportérů, další odpočívají ve velkých khaki stanech.
 
Fort Clinton, historická vojenská pevnost a národní památka, která stojí uprostřed prostranství, najednou do toho všeho zapadá úplně přirozeně. Na rozdíl od nových a dosud prázdných luxusních kondominií na břehu řeky Hudson, v nichž si prý zájemce o byt vychutná "neuvěřitelný výhled". Nad hlavou co chvíli proletí těžký bojový vrtulník. "To je Vietnam," vypadne z Jacka Myerse, padesátiletého obchodníka ze Saint Louis v Missouri. Přijel s manželkou a dvěma syny jen kvůli tomu, aby na vlastní oči viděl, co se to vlastně stalo. "Víte, cítím se divně, když si to chci vyfotit. Ale chci mít památku, změnilo to životy nám všem, i když nikdo z našich blízkých a známých uvnitř nebyl."
 
A takových lidí jsou stovky. Největší tlačenice je na rohu ulic Liberty a Nassau. Jen odtud můžete mezi hasičskými auty a vyprošťovací technikou, zhruba ze stometrové vzdálenosti, zahlédnout zbytky jednoho z "Dvojčat". Lidé sem přicházejí i s dětmi, na obličeji ochranné masky, v rukou fotoaparáty a kamery.
 
Amatérský malíř si přímo na ulici postavil stojan a za velkého zájmu publika kreslí ruiny, stejně samozřejmě, jako by kousek od něj nebylo pohřbeno přes pět tisíc obětí. Nával je takový, že jej musí řídit policisté. "Jen jeden záběr, dámy a pánové, a pak prosím pokračujte," snaží se do toho zmatku vnést pořádek typický newyorský strážník v tmavomodré uniformě a velkých černých brýlích. Opírá se o zátaras - za něj už by se neměl dostat nikdo bez zvláštního povolení.
 
Jenže touha lidí dostat se co nejblíž je veliká a metody, jak toho dosáhnout, vynalézavé. Národní garda už tu zadržela několik lidí, kteří se převlékli za hasiče nebo vojáky. FBI navíc varovala: teroristé se mohou pokusit unést hasičské auto a zaútočit znovu. Většina lidí však pokyny policie respektuje - když kolem projede hasičský vůz, davy ho spontánně zdraví potleskem a zdviženými palci.
 
Do úzkých uliček sevřených mezi vyprázdněnými mrakodrapy se pomalu vrací život: mnozí obchodníci už zase otevřeli své krámky a restaurace a teď z výloh proudem vody smývají všudypřítomný prach, který na ně padá už celý týden. Socha černého býka přinášejícího prý štěstí obchodníkům za rohem na Wall Street je stále ještě oblepena portréty těch, kteří při útoků zůstali v bortících se věžích. Hned vedle někdo přidal první stránku místního tabloidu New York Post, upraveného po vzoru zatykačů z dob divokého Západu: Usáma bin Ládin: Wanted Dead Or Alive.

Z trosek Světového obchodního střediska na Manhattanu se téměř týden po teroristickém útoku stále kouří (17. září 2001)