Takoví chovatelé ovcí nesdílejí tento pocit. Vidí především škody na svém majetku, kterému nedovedou zabránit. Proti vlčím smečkám zakládají hlídky a líčí, jak návrat smeček devastuje jejich živnost. Saský ministr životního prostředí Michael Gruschwitz apeloval na své spoluobčany, aby nepanikařili a nepokládali vlky za svou bezprostřední hrozbu. "Kdekterý bojový pes je dnes mnohem nebezpečnější než tito vlci," snažil se uklidnit rozbouřené veřejné mínění. Nově objevená smečka je podle něj nejen jedinou žijící v současné době v Německu, ale jedinou, která se vrátila po dlouhých desetiletích. "Je to jediná smečka, která žije v západní části střední Evropy," uvedl ministr Gruschwitz.
Právo střílet
Farmáři přesto trvají na svém. Pokud je vlčí smečky mohou přivést na mizinu, musí úřady něco podniknout, říkají. "Každého to vždy potěší, když se dozví, že jsou vlci zpět v přírodě. Jen s výjimkou chovatelů," říká Henry Buller z pařížské přírodovědecké fakulty. Veřejné mínění je podle průzkumů návratu smeček nakloněno. Průzkumy však už ovšem nevypovídají o tom, jak krutě se v těchto věcech liší s přírodou provázaní vesničané na jedné straně a proti tomu obyvatelé měst.
Tři desítky vlků, kteří se zabydleli v části přírodního parku Mercantour na jihu alpského pásu, zcela volně překračovaly hranice s Itálií. Bez razítek. Postupem času se také Itálie stala místem, kde vlčí populace rostla nejrychleji v celé Evropě. "Nikde jinde neměli vlci tak skvostné podmínky," uvedl Ettore Randi, z italského institutu pro přírodní vědy. Ani zde se vlčím smečkám nevyhýbá riziko. Podle Randiho každoročně ubude pětina vlčí populace. Většinou padnou za oběť myslivcům a chovatelům, přestože i v Itálii platí vlk za chráněný druh.
Odkud jsou?
Smečkám, které se vrátí do přírody však hrozí i jiné nebezpečí. Jejich konkurentem jsou zdivočelí psi, kteří jim ubírají jejich přirozené teritorium. Navíc se s vlky páří a vznikají kříženci. To se týká především území Rumunska a Ukrajiny. Vlci v Alpách jsou podle Etorre Randiho v podstatě čistokrevní. Se svými kolegy zkoumal DNA ze vzorku celkem 101 italských vlků. Výzkumu se podrobilo i 29 bulharských vlků a také padesát volně pobíhajících psů, kteří se vyskytovali v přirozeném teritoriu vlčí smečky, stejně jako čtyřicet zdomácnělých jedinců.
A výsledek? Zněl překvapivě. Zatímco rodokmen východoevropských vlků a psů se podle této studie často křížil, italští nově příchozí vlci tím byli téměř nezasaženi. Není přitom složité si představit, proč tomu tak je. Na rozdíl od několika členů italské smečky čítá východoevropská vlčí populace zhruba 2500 karpatských vlků, kteří žijí na Ukrajině, v Rumunsku i na Slovensku. V řídce obydlených oblastech východní Evropy neexistuje problém, který řeší v Alpách. Má dostat vlčí populace přednost před zájmy chovatelů ovcí? Farmáři viní vládu, že tají skutečné cifry o vlčí populaci. "Předhazují vládě, že utajuje skutečné navracení vlků do alpské přírody," říká profesor Buller. Podotýká, že je to zcela zřejmý nesmysl.
Nechceme je!
Problém není ve Francii tak docela nový. Se stejnou nedůvěrou se potýkal návrat medvědí rodinky na jihu v Pyrenejích. Podle Henry Bullera lze vzít obě záležitosti jako příklad do budoucna. "Teprve tehdy, když jsou místní obyvatelé skutečně informováni a daří se jim vysvětlit, co ochrana přírody přináší, potom návrat některého druhu skutečně může uspět," říká. K tomu přispívá řada věcí: přesvědčovací kampaň stejnou měrou jako kompenzace za každý zabitý kus z jejich stáda.
Za posledních šest let, kdy se vlci na úpatí Alp objevili, vyplatila již francouzská vláda celkovou částku šest milionů franků. Zůstává přitom podezření, že valná část údajných útoků vlků na stáda ovcí byla vymyšlena, ve vidině kompenzace. Nebo nebyl viníkem vlk, ale zdivočelý pes - v tomto případě by chovatele žádná kompenzace za zadávené ovce nečekaly. Aritmetika přitom hovoří jasně. Pokud by nelhali farmáři s tvrzením, že vlci zavinili 5000 úmrtí ovcí za jediný rok, znamenalo by to na každého z tří desítek vlků 175 útoků - tedy něco, co je zcela nemyslitelné, tvrdí přírodovědci. Obracejí se tedy na veřejnost, hlavně na turisty.
Šikovná kampaň by mohla ohroženým smečkám pomoci, domnívají se. Dlouhotrvající výchovná kampaň, ve které se představí ohrožení vlci,může změnit věci v jejich prospěch. "Lidé z měst jsou těmto tvorům mnohem více nakloněni," říká John Brodie-Good ze Světového fondu na ochranu přírody. Je podle něj třeba přesvědčovat. Napřed návštěvníky, potom místní: Vlci nejsou nepřítel, zní hlavní motiv kampaně. "Nápad je to dobrý, to vidí každý. Je to ovšem běh na dlouhou trať," říká Brodie-Good.
Vlk se dočkal azylu
Nikde ovšem není podle ochránců osvětová kampaň tak potřebná jako na severu Evropy, v Norsku. Ochránci tam neuspěli u soudu se svou žádostí, aby byl zakázán odstřel desetičlenné vlčí smečky. Norští chovatelé ovcí z obce Osterdalen vyšli tedy z této pře jako vítězové. Vlčí smečka však nakonec vyvolala ostrý spor na vládní úrovni. Švédsko totiž zastávalo názor, že přibližně stovka vlků, která žije na švédsko-norském pomezí, je stále ještě nedostačující pro přežití tohoto druhu. Lovci byli úspěšní. Když však z helikoptér odstřelili dvě vlčice, s protesty se ozvalo dokonce i norské lovecké sdružení. Norští ochránci tedy sáhli po kuriózním řešení: požádali Švédsko o "politický azyl" pro posledního vlka, který z celé smečky zbyl. Švédsko této symbolické žádosti vyhovělo. Chovatelé ovcí přitom nemají důvod k nespokojenosti. Jen za loňský rok jim Institut pro přírodní zdroje vyplatil odškodnění celkem za 827 zvířat roztrhaných vlky.
Vlci v Beskydech
I do Česka, kde řadu let žili vlci jen v pohádkách nebo příbězích Jacka Londona, se vracejí první smečky, a to do Beskyd. Zatím však není jisté, zda se tamní populace na česko-slovenském pomezí udrží. Největším problémem je, že na Slovensku se vlci mohou už dva roky střílet, čímž se snižuje šance na trvalé usídlení v Beskydech, kam šelmy přicházejí přes hranice. Pokud bude Slovensko vlka chránit, je velká naděje, že i u nás zůstanou vlci natrvalo.
 |
