Přirovnání k pouti platí ještě více na hřbitově na kopci nad městečkem, kde je Vincent pohřben v nenápadném hrobě porostlém břečťanem po boku bratra Théa a před nímž takřka vždy postává v zamyšlení některý z návštěvníků.
Za 70 dní ve vesnici namaloval Vincent 72 obrazů - místní domy, radnici, břehy řeky Oisy, pole pod těžkým bouřkovým nebem, portréty i mistrovský obraz místního kostela. Ani tvůrčí horečka ho však nezachránila před opětovnou depresí a před tím, aby si koncem července 1890 nevzal v 37 letech život.
Z 72 van Goghových obrazů nezůstal dnes v Auvers ani jediný. Dochoval se ale pokojík v hostinci, ve kterém vydechl naposledy a kvůli němuž směřuje do ospalého Auvers asi 30 kilometrů západně od Paříže každý rok na 100.000 malířových obdivovatelů z celého světa.
Obchodník s obrazy Théo, který Vincenta léta morálně i finančně podporoval, se snažil mu po roce v útulku v Saint-Rémy najít klidné místo poblíž příliš rušné Paříže a Auvers mu doporučil impresionista Camille Pissarro. Znal zde doktora Gacheta, známého přítele malířů, za nímž do Auvers jezdili i mladý Paul Cézanne a Auguste Renoir.
Van Gogh byl nejprve nadšen, a když zrovna nemaloval, psal skoro každý den Théovi. "Člověk je tu dost daleko od Paříže, aby byl opravdu na venkově, je zde klid jako na obrazech Puvise de Chavannes...Vstávám v pět, chodím spát v devět," psal van Gogh, který byl zjevně i spokojen s půdním pokojíkem za 3,50 franku denně.
Spřátelil se s doktorem Gachetem, ke kterému chodil v neděli na obědy a kterého zachytil na nezapomenutelném portrétu. Postupně se však začaly stahovat nové mraky. Po nedorozumění s Théem psychicky křehký Vincent opět propadal depresím a nakonec 27. července vzal v hostinci starý revolver a zřejmě na poli za zámkem se střelil do hrudi.
Podařilo se mu dojít zpět do svého pokojíku, kde ho našel Ravoux. Druhý den za ním stačil přijet z Paříže Théo a poslední večer strávili spolu. Vincent pak zemřel v půl druhé ráno. Pohřeb, na který přišla hrstka přátel, mj. Gachet, Ravoux, malíři
Emil Bernard a Lucien Pissarro, se vyhnul místnímu kostelu a rakev převážel pohřební vůz půjčený z vedlejší vesnice, protože místní kněz jej nechtěl poskytnout na pohřeb sebevraha. Théo van Gogh svého bratra přežil jen o půl roku. Byl pohřben v Holandsku, ale v roce 1914 ho vdova po něm Johanna dala převézt do Auvers vedle Vincenta.
První van Goghovi obdivovatelé začali navštěvovat Auvers již mezi světovými válkami, ale obchodní cenu jeho odkazu pořádně rozpoznal až belgický obchodník Dominique-Charles Janssens. V roce 1987 koupil bývalý Ravouxův hostinec a nechal jej velkoryse zrekonstruovat, aby co nejvíce odpovídal dobové podobě. Udělal z něj jakýsi van Goghův památník, do kterého se hrnou zástupy turistů a nevěřícně si prohlížejí van Goghův miniaturní pokoj s jediným střešním oknem. Zatím se ale Janssensovi nepodařilo splnit malířovo přání, o němž se zmínil v jednom z dopisů z Auvers. "Doufám, že se mi jednoho dne podaří v kavárně také uspořádat vlastní výstavu," napsal.
I když se Janssens snaží získat peníze na jeden van Goghův obraz namalovaný z Auvers, který by visel v rekonstruované kavárně Ravouxova hostince, zatím se nezdá, že by návštěvníkům vadilo, že nespatří žádný van Goghův originál. Vedle pokoje v hostinci jsou v Auvers totiž i další připomínky Vincentova pobytu. Na řadě míst, které maloval, jsou rozmístěny reprodukce jeho obrazů - před radnicí, před některými domy nebo před kostelem ze 12. století. Na pláni za Auvers jsou stále pole zachycená na jeho plátnech, i zámek, za nímž se zřejmě střelil, stále stojí dům doktora Gacheta.
Především však Auvers, které se od 19. století zásadně nezměnilo, stále vyvolává atmosféru van Goghových časů a přibližuje jeho obdivovatelům poslední dny tehdy zneuznaného génia.
 |
 |
 |
 |
